Taky tomu nerozumím. Najmout například člověka s patologickým sklonem ke lhaní, nebo v insolvenci, případně agresivního a násilnického (což jsou všechno vyloženě osobní problémy) je přece téměř stejné, jako najmout někoho normálního, navíc má zaměstnavatel takhle ještě šanci dotyčnému pomoci (což je bezpochyby typický důvod, proč někdo někoho zaměstnává).