Názory k článku
Brněnští investoři nabídli Praze, že odkoupí budovy po Jaromíru Soukupovi

Není mi jasné, co vlastně policie vyšetřuje. To jako druhý v pořadí bude vyšetřovateli vysvětlovat, proč již dále nepřihazoval ? Překročili pražští politici limit který si stanovili ? Nepřekročili. Takže to koupili, jak si stanovili...

To on ani nemohl. Ty příhozy jsou automatické a vadí jim, že max. částky jsou si příliš podobné, což je vždy zajímavé a podezřelé a to přesně řeší.

Situace:
- vám byl zabaven majetek a bude se dražit
- vy víte, že jeden ze zájemců má limit 650 milionů Kč
- sám se tedy účastníte dražby, nebo někomu jinému řeknete, s limitem 648 milionů Kč

Z bodu 2 máte jistotu, že se váš majetek vydraží za více než 648 milionů Kč a to bez ohledu na to, kdo jaký zájem má. Tady nastal problém, že od nějakých 400 milionů už jste přihazoval jen vy a ten zájemce, jehož limit jste znal. Dá se proto vyvodit, že jste přihazováním dokázal cenu vyšponovat o více než 200 milionů. A ty jdou vám, respektive na pokrytí vašich dluhů.

Ja to paragraf 256 trestního zákona a s ohledem na výši "opatřit sobě nebo jinému prospěch" to není legrace. Problematický (pro vás) je fakt, že jste ten limit znal a mohl jste se na něj spolehnout - věděl jste, že můžete přihazovat bez rizika, že byste to pak musel skutečně zaplatit. Svým jednáním na základě informací, které jste neměl mít, jste si přišel na 200 milionů navrch. Co je na tom v pořádku?

No a policie teď vyšetřuje, zda se tohle skutečně stalo. Zda ten druhý dražitel o limitu věděl a jednal tedy s vědomím, že nekoupí, nebo se opravdu jen náhodou potkaly částky, kdy jeden měl limit 650 a druhý 648.

A jen tak mimochodem, váš příspěvek vypadá, jako byste vůbec nevěděl co je veřejná dražba. Ta není o tom, že všichni řeknou své limity a ten nejvyšší vyhrává za cenu odpovádající jeho limitu. Ve skutečnosti totiž vyhrává nejvyšší, ale za cenu o chlup vyšší, než jaký byl limit toho druhého. Proto je tak důležitá otázka, zda tady ten druhý chtěl koupit, nebo jen věděl, jakou částku oznámit jako limit bez rizika, že by to pak také za ty peníze koupit musel. Řečeno ještě jinak: pokud já mám milion a vy tisíc korun a půjdeme něco dražit, tak já vás hravě přebiju nabídkou dva tisíce korun. Nemusím platit milion.