Názory k článku
Česká televize: Chystaný zákon výrazně posune RTVS ke státnímu médiu

S médii je to složitější. Rozložení názorových a politických postojů mezi novináři naprosto nekoresponduje s rozložením v celé populaci. V praxi to znamená, že některý politický směr má podporu v médiích zajištěnu víceméně automaticky, zatímco jiný má automaticky zajištěno, že na něm drtivá většina médií nenechá nit suchou.

Potom se jedni mohou tvářit, že nechávají veřejnoprávním médiím svobodu (no bodejť by ne, když jim ta média jdou na ruku samy od sebe), zatímco druzí jsou kritizováni, že do svobody médií zasahují (no bodejť by ne, když mají mezi voliči nadpoloviční volební podporu, ale v médiích skoro žádnou).

Naprosto souhlasím s vyjádřením "Média veřejné služby nejsou názorovým médiem novinářů, kteří tam pracují, ale jsou to média sloužící demokratické služby." A proto by se podle toho měly chovat. Bohužel se zdá, že názorové směry vedení i jednotlivých redaktorů se do charakteru vysílání poměrně zásadně otiskují, ať už výběrem témat/událostí/o­sob, které jsou v popředí a naopak těch, která jsou upozaděny až za/umlčeny, přes často očividné "svazáctví" některých redaktorů, kteří se v diskusích nedokáží oprostit od toho, aby až servilně stranili některým účastníkům a k jiným přistupovali naprosto konfrontačně.
Za mě obraz "demokratické služby" je takový, že by měla odrážet význam onoho slova "dēmos", které je základem slova demokracie. Tudíž by měla dát prostor různým názorům, které reprezentují lid, který rozhodně není názorově homogenní. Rozhodně toto nenaplňuje nálepkování některých názorů jako "nedemokratické", protože nejsou součástí aktuální agendy a názorového přesvědčení osazenstva veřejnoprávního média. Přístup "Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat" je pro mě fundamentálním principem nutným pro existenci demokracie. Označování názorů za nedemokratické je s tím v přímém rozporu, protože nikdo nemá mandát určovat, jaký názor je ten správný. O tom ať rozhodnou voliči a určí pro další volební období rozložení sil v demokratických volbách. Leda by snad chtěl někdo volby zrušit nebo je zkřivit nátlakem, který by voliče postavil do situace, že volit tzv. špatně by pro něj bylo ohrožující - ano, to by bylo nedemokratické, a jako země s tím máme zkušenost.

Kromě nálepky "nedemokratický" je tady ještě další oblíbená a to "populistický". Označují se jí třeba některé opoziční parlamentní strany - proč, to nevím.

Média veřejné služby nejsou názorovým médiem novinářů, kteří tam pracují, ale jsou to média sloužící demokratické služby. Takže novináři pracující v médiích veřejné služby se musí od svých politických názorů oprostit. Což alespoň ti v ČT dělají – nějaké drobné nedokonalosti by se asi našli, ale nikdo není dokonalý. Na co naopak ČT z podstaty média veřejné služby v demokratické zemi musí mít názor, to je ochrana demokracie a právního státu. To je úlohou médií veřejné služby, takže tam nemůžou stát nezaujatě mimo.
No a pokud někteří politici mají problém s demokracií a právním státem, mají samozřejmě problém i s médii veřejné služby. To ale není chyba těch médií, je to chyba těch politiků.

Nesmí se zapomenout ani na "extrémně pravicové" (tzn. nacházející se v politickém spektru byť jen nepatrně napravo od směru vytyčeného Karlem Marxem).

Já jsem za znalost těch blábolů, co do nás cpali, vděčný. Znám je a mohu je srovnávat s bláboly současnými, což bývá neobyčejně zábavné. Ještě zábavnější je, když o těch dřívějších blábolech zasvěceně mluví či píší lidé, kteří se narodili pár let před posledním převratem, nebo až po něm. Ponouká mě to psát dál, ale nechci P.T. čtenářstvo obtěžovat; Lupa je zaměřena jinak.

Pokud výběr témat zcela očividně ignoruje preference značné skupiny lidí (tedy nejen moje), což je poměrně dobře vidět v diskusích a na sociálních médiích, pak není naplněn smysl takového média. Nakonec i kdyby takový názorový směr byl výrazně menšinový, níže píšete, že je třeba hájit práva i menšin - pak byste si protiřečil. A zejména veřejnoprávní média by neměla odpovídat ničím preferencím, měla by prostě informovat bez biasu. Neměla by nic obhajovat ani odsuzovat, být v souladu s vůli lidu či proti ní, protože by měla principiálně stát úplně mimo tyto faktory.
Jak píšete, ochranu demokracie by měl zajišťovat ústavní soud, ale nikoliv veřejnoprávní média. Ta by neměla mít moc žádnou, ani měkkou - protože kde je moc, tam je zájem, a kde je zájem, tam je bias.
A vyjádření, že by měla veřejnoprávní média "hlídat lid", nemůžete snad ani myslet vážně, je to služba pro lid, nikoliv dráb. To je zase poučení z 50-80 let, kdy tehdejší "veřejnoprávní média" propírala, hanobila a odsuzovala lidi, kteří byli v té době režimu nepohodlní.
Aby bylo něco nedemokratické, muselo by se jednat o úsilí směřující k změně fundamentálních demokratických principů, například nastolením vlády jedné strany, nebo omezením práv daných Listinou základních práv a svobod a Všeobecnou deklarací lidských práv. Takovou situaci by měl řešit ústavní soud. Nevšiml jsem si, že by nějaká parlamentní či neparlamentní, nicméně významná skupina o něco takového usilovala. Na základě čeho jsou tedy některé názory označovány jako nedemokratické? Není samo takové nálepkování ohrožením demokracie, zvláště pak dopustí se ho veřejnoprávní médium?

Většina termínů má více významů. To, že jej někdo použije vůbec neznamená, že mu rozumí, resp. že měl na mysli právě ten jeho význam, jak jej chápe politologie. Obávám se, že s tímto se ve sdělovacích prostředcích běžně setkáváme.
Mimochodem, považovat politologii za vědu je poněkud ošidné. Na rozdíl od přírodních a technických věd je z velké části poplatná aktuálnímu politickému uspořádání a stačí pořádný otřes, aby bylo všechno od základu jinak. My starší, co máme státnice z marxismu-leninismu, to velmi dobře víme.

To, že výběr témat nebo přístup moderátorů neodpovídá vašim preferencím, neznamená, že médium není objektivní. Právě naopak – pokud je médium objektivní, každý člověk u něj narazí na věci, které mu nejsou po chuti.
Slovo demokracie má nějaký význam (který se v čase mění – dnešní demokracie se výrazně odlišuje od řecké demokracie, a je jiná, než demokracie před sto lety). Odvozovat význam slova od jeho slovního základu je úplně mimo – ta kauzalita je přesně opačná, máme nějaký význam, a pro jeho pojmenování se často použije slovo nebo spojení slov, která mají podobný význam.
Úkolem médií veřejné služby není reprezentovat lid. Lid reprezentují volení zástupci. Média veřejné služby naopak mají volené zástupce i ten lid hlídat, aby jednali v souladu s demokracií.
Některé názory nejsou nálepkovány jako nedemokratické, ale prostě jsou nedemokratické. Nedemokratickým názorům a tendencím se musí demokracie bránit. Klíčové instituce pro ochranu demokracie jsou Ústavní soud (chránící Ústavu a ústavnost) a právě média veřejné služby.

Přístup "Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat" je pro mě fundamentálním principem nutným pro existenci demokracie.
Ne, v téhle obecnosti to není demokratický princip. Platí to jenom do okamžiku, než to, co dotyčný říká, směřuje proti demokracii. Demokracie, která připustí svou demontáž a nástup totality, není plnohodnotná demokracie. Ono to ostatně plyne i z toho citátu, když si uvědomíte, co říká. Právo něco říkat znamená, že za to nemůžu být potrestán – teď, ani v budoucnosti. Takže pokud chcete hájit právo něco říkat, musíte to hájit teď i do budoucna. Nebo-li musíte hájit to, aby tady demokracie zůstala. V minulosti se už mnohokrát stalo, že se demokratický režim změnil v totalitní, načež ten totalitní režim začal trestat ty, kteří předtím v demokracii projevili názor, který tomu totalitnímu režimu vadil. No a samozřejmě pokud někdo očekává, že může dojít k destrukci demokracie, tak už v tom „demokratickém“ režimu ten názor neřekne – nebo-li ta hrozící totalita vlastně působí do minulosti a projevuje se už v té demokracii. Proto ochrana demokracie neznamená jen hájit ji teď, ale hájit i to, aby zůstala i do budoucnosti.

Označování názorů za nedemokratické je s tím v přímém rozporu, protože nikdo nemá mandát určovat, jaký názor je ten správný.
Tady ale dokazujete něco jiného, než tvrdíte. V tvrzení píšete „nedemokratické“, ale v odůvodnění jste napsal „není správný“. Demokratičnost a správnost jsou dvě různé věci. Pokud chceme mít demokracii, musíme umět rozeznat, co je a co není demokratické.

O tom ať rozhodnou voliči a určí pro další volební období rozložení sil v demokratických volbách. Leda by snad chtěl někdo volby zrušit nebo je zkřivit nátlakem, který by voliče postavil do situace, že volit tzv. špatně by pro něj bylo ohrožující - ano, to by bylo nedemokratické, a jako země s tím máme zkušenost.
V současné demokracii nemají ani voliči absolutní moc. To je poučení z 30. až 50. let minulého století, kdy voliči právě svou volbou destruovali demokracii. Proto po 2. světové válce vznikly v Evropě ústavní soudy a později také média veřejné služby, která mají za úkol právě chránit demokracii i proti aktuální vůli voličů. V případě médií veřejné služby je to „měkká moc“, ta média nemají žádné faktické pravomoci, ale mají neformální moc. V případě ústavních soudů je to naopak formální moc, protože ty soudy mají pravomoc zneplatnit mnohé akty, které by byly proti ústavnosti.

Tohle omezení vůle voličů není nic demokratického, právě naopak. Za prvé, podmínkou demokracie (jak ji chápeme dnes – a je to demokratičtější režim, než demokracie před sto lety) je i ochrana menšin. Představte si třeba demokracii se sto lidmi, kde většina 99 lidí se bojí jednoho člověka pro jeho odlišnost, takže by ho nechali popravit. Pro každého z těch lidí to má hodnotu 1. Pro toho jednoho odlišného má ovšem hodnotu 1000 to, aby k tomu nedošlo – jde mu přece o život. Takže celé společnost na tom bude lépe, kdy k popravě nedojde. Ochrana menšin tedy do určité míry zohledňuje to, že zájem na nějakém řešení může být u různých lidí různý – což prosté hlasování nedokáže zohlednit, protože tam má každý právě jeden hlas. Ochrana menšin tohle zohledňuje alespoň v případech, kdy by byla velká disproporce mezi tím, jak velký je zájem většiny a zájem menšiny na dané věci.
Za druhé, demokracie má chránit práva všech lidí, tedy ne jen dnešních, ale i lidí v budoucnosti (ať už těch, co žijí už dnes, nebo těch, co se teprve narodí). Proto jsou do moderních demokracií zabudovány mechanismy, které posouvají rozhodování v čase (jako třeba zmíněné ústavní soudy) a doufá se, že voliči sice mohou zvolit někoho protidemokratic­kého, ale nebudou ho volit vícekrát po sobě. Někde to myslím mají tak, že změny v ústavních zákonech jsou platné až od následujícího volebního období – takže poslanci pak nemají tendenci do ústavních zákonů dávat změny, které by jim vyhovovaly, když jsou u moci, ale poškodily by je, až budou v opozici.

"Kromě nálepky "nedemokratický" je tady ještě další oblíbená a to "populistický". Označují se jí třeba některé opoziční parlamentní strany - proč, to nevím."

Nálepkou myslíte ten vědecký termín z oboru politologie?

"ten jeho význam, jak jej chápe politologie."

politologie ten termín definuje ;-)

"My starší, co máme státnice z marxismu-leninismu, to velmi dobře víme."

považovat ideologický bláboly co do vás cpali na vejšce za politologii chce značnou dávku ignorance

"Po únoru 1948 s nástupem komunistického režimu bylo studium politologie zakázáno. Jedinou výjimkou bylo období tzv. pražského jara roku 1968, kdy byl na pouhý jeden rok otevřen studijní obor politologie. V následném období normalizace byl obor opět zakázán."

https://cs.wikipedia.org/wiki/Politologie

na straně fakt a vědy

Ale výběr témat a přístup moderátorů neodpovídá mým preferencím.

Média veřejné služby mají docela dost mechanismů, jak tu objektivitu zajistit. Takže pokud si někdo v diskusi stěžuje, že objektivní nejsou, ničím to nedoloží a mezi řádky se dá číst, že jsou podle něj neobjektivní, protože neinformují tak, aby to odpovídalo jeho představám a názorům, lze se oprávněně domnívat, že to posuzuje jen podle svých preferencí.

A kam se podělo otřepaná fráze etatistů: "Stát jsme my."?

Stát to zřizuje (zákonem), stát vybírá kdo to bude řídit a hlídat, stát nařizuje a vymáhá, že se to bude platit i když to nechci. Je to státní. Stejně jako obecní samosprávy jsou stát.

Je Krahulík Babišův? Je součástí agrofertu?

Pokud výběr témat zcela očividně ignoruje preference značné skupiny lidí (tedy nejen moje), což je poměrně dobře vidět v diskusích a na sociálních médiích, pak není naplněn smysl takového média.
To není pravda. To, co vedlo k 2. světové válce, ukázalo, že i když má nedemokratické preference značná část lidí a ve volbách jsou schopní získat většinu, neznamená to, že se jim demokracie musí podvolit. Preference nedemokratického uspořádání jsou něco, čemu demokratický právní stát nemůže vyhovět. Média veřejné služby nejsou určena k tomu, aby vysílala to, co těmto lidem vyhovuje. Právě naopak, úlohou médií veřejné služby je podporovat demokracii a těmto lidem ukazovat, že jejich volba je špatná. Tj. média veřejné služby nemá tyto lidi ignorovat, ale má je přesvědčovat.

A zejména veřejnoprávní média by neměla odpovídat ničím preferencím, měla by prostě informovat bez biasu. Neměla by nic obhajovat ani odsuzovat, být v souladu s vůli lidu či proti ní, protože by měla principiálně stát úplně mimo tyto faktory.
Tohle platí, ale jen uvnitř demokracie. Média veřejné služby jsou jednou z institucí demokracie a jejich úlohou je demokracii chránit, tudíž logicky musí demokracii preferovat.

Jak píšete, ochranu demokracie by měl zajišťovat ústavní soud, ale nikoliv veřejnoprávní média.
Nikoli, média – zejména média veřejné služby – musí chránit demokracii. Ne nadarmo se jim říká hlídací psi demokracie.

A vyjádření, že by měla veřejnoprávní média "hlídat lid", nemůžete snad ani myslet vážně, je to služba pro lid, nikoliv dráb.
Dráb je také služba pro veřejnost. Ano, v demokratické společnosti si lidé vytvářejí různé instituce, které je mají hlídat – policii, soudy, zákonodárce, i média.

To je zase poučení z 50-80 let, kdy tehdejší "veřejnoprávní média" propírala, hanobila a odsuzovala lidi, kteří byli v té době režimu nepohodlní.
Nemůžete zkušenosti z totalitního státu přenášet do demokracie. Tohle je obrovská chyba médií, a zejména médií veřejné služby, že za 35 let nevysvětlila lidem, co je demokracie, a že v ní nelze používat zkušenosti získané za totality.
Občas se v souvislosti se svobodou argumentuje tím, že když je někdo otrok, žije celý život v otroctví, a když ho najednou propustíte na svobodu, nebude vědět, jak se na svobodě má chovat. A že to pro něj bude horší, než to otroctví. A přesně v téhle situaci je spousta lidí v ČR – dokonce i těch, kteří předlistopadový režim ani nezažili. Sice žijete v demokratickém režimu, ale chováte se, jako kdyby to byla totalita. A divíte se, že to nefunguje.

Takovou situaci by měl řešit ústavní soud.
Ústavní soud má jasně vymezené pravomoci týkající se zákonnosti a snad nikdy nemůže jednat z vlastního podnětu. Ty možnosti, kdo může podat podnět k Ústavnímu soudu jsou záměrně velmi omezené. Je to součástí toho systému vah a protivah, který v demokracii zajišťuje, aby nikdo neměl velkou moc. Parlament může přijít zákony, tím by měl prakticky neomezenou moc – proto existuje Ústavní soud, který může moc Parlamentu omezit. Tím by měl zase velkou moc Ústavní soud – proto se zase nemůže ÚS jen tak rozhodnout, co bude řešit, ale musí dostat podnět zvenku, a při přezkumu zákonů je množina těch, kdo mohou dát podnět, velmi omezená. Což zase omezuje moc Ústavního soudu.

Nevšiml jsem si, že by nějaká parlamentní či neparlamentní, nicméně významná skupina o něco takového usilovala.
Tak se podívejte na to, o co usilují Babiš (už jenom to, že nejde o stranu ale jen o jejího vůdce jde proti demokratickým principům), SPD. Co dělá Spolu ohledně práv lidí s menšinovou sexuální orientací.

Na základě čeho jsou tedy některé názory označovány jako nedemokratické?
Na základě toho, že jsou v rozporu s demokratickými principy. Třeba omezení práv nějaké skupiny lidí.

Není samo takové nálepkování ohrožením demokracie, zvláště pak dopustí se ho veřejnoprávní médium?
Právě naopak, úkolem médií veřejné služby je pojmenovávat věci tak, jak jsou. A je správně, když něco, co jde proti demokratickým principů, označuje za ohrožení demokracie.

Z redaktorů ČT přímo čiší jejich provládní zaměření a dávají to nepokrytě najevo!

To je hezká teorie. Ale reálně je to tak, že v komerčních médiích, kterých je většina, na názoru redaktora nezáleží a podstatný je názor majitele respektive inzerentů.

Státní médium. A kdo je platí? Občané = stát. Bych to zrušil. Mají poskytovat jen informace v případě válečného konfliktu/havá­rie/přírodní katastrofy a jinak monoskop, nebo filmy bez reklam. Pokud chtějí dělat "nezávislou" novinařinu, tak ať si to jdou dělat za svoje a založí si komerční TV.

Média veřejné služby nejsou státní média. Občané nejsou stát.

Jak jsem psal výše, jeden z velkých problémů naší demokracie je to, že spousta lidí vůbec netuší, co je demokracie; rozlišují jen státní a soukromé a netuší, že je to mnohem rozmanitější; myslí si, že co je soukromé, je dobré, a co státní (protože nic jiného rozlišit neumí) je špatné.

Samotná ta vaše tvrzení dohromady nedávají smysl. Pokud stát jsme my, pak pak není nic státní, ale všechno je soukromé. Ze zákona se zřizují všechny firmy, manželství, občanství – jediný rozdíl je v tom, že ty zákony nezřizují přímo konkrétní „instanci“, jenom k tomu dávají zmocnění. Znamená to, že jsou všechny firmy státní, všechna manželství státní, všichni občané státní?

"To není jen věc ajťáků. Spíš si bůhvíproč spousta lidí myslí, že rozumět demokracii a fungování demokratické společnosti je věc, kterou mají lidé v genech."

To máte sice pravdu, ale u ITků (a dalších technických profesí) je to projevuje výrazně silněji než u ostatních. Já vždy připomínám že věda nerozumí člověku, ale jen jeho tělu....

"Z redaktorů ČT přímo čiší jejich provládní zaměření a dávají to nepokrytě najevo!"

Ono je tam sice kamaráde, ale jí tam cítím 'PIČO'...

https://www.youtube.com/watch?v=y5M3BbRItrg&t=1892s

"Rozložení názorových a politických postojů mezi novináři naprosto nekoresponduje s rozložením v celé populaci"

Žurnalistika se dělí na zpravodajství a publicistiku. Ve zpravodajství nemají názory novinářů co dělat, v publicistice existuje podobor názorová publicistika, která je na názorech publicty naopak postavena. Vtip spočívá v tom že byste, kdykoliv konzumujete nějaký žurnalistický produkt, měli přesně vědět o jaký žánr jde.

Ten z přezdívkou:
A platí to pořád a bude to platit, dokud bude politika placená. A také platilo, platí a vždy bude platit: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej! Protože kdo platí ten má právo poroučet a ti placení povinnost poslouchat, tedy pokud chtějí být placeni i nadále..

"jeden z velkých problémů naší demokracie je to, že spousta lidí vůbec netuší, co je demokracie; rozlišují jen státní a soukromé a netuší, že je to mnohem rozmanitější; myslí si, že co je soukromé, je dobré, a co státní (protože nic jiného rozliši"

Spousta ITků si bůhvíproč myslí, že když vystudovala "ten správnej" (čti exaktní) pbor, tak že rozumí úplně všemu. Třeba politice či společnosti...

To není jen věc ajťáků. Spíš si bůhvíproč spousta lidí myslí, že rozumět demokracii a fungování demokratické společnosti je věc, kterou mají lidé v genech. Takže v '89 tu byla drtivá většina lidí, kteří byli vychováváni komunisty a těžko se mohli dozvědět pravdu o demokracii – ale spousta z nich si myslela, že mají demokracii někde přirozeně v DNA a v žádném případě se nepotřebují vzdělávat v tom, co je demokracie. A už vůbec ne že by je v tom vzdělávala média, nedejbože média veřejné služby. Mladší generace se t těžko mohou dozvědět od těch starších, když ty to nevědí – takže tu máme několik generací lidí, kteří si myslí, že existuje jen státní a soukromé a totálně je vykolejí už tak běžná věc jako SVJ, protože najednou zjistí, že to není ani jejich, ale není to ani státní; a myslí si, že demokracie spočívá v tom, že jednou za čtyři roky zvolí poslance a ti si pak čtyři roky mohou dělat, co chtějí, když mají většinu.
„Demokracii už máme, teď ještě nějaké demokraty,“ řekl prý T. G. Masaryk – a platí to pořád.