Odpověď na názor

Jenže už ono mimo povolené případy je IMHO špatně, respektive pozdě. A to ze dvou důvodů:
1.- (paušálně) zakazovat a následně povolovat výjimky je sice běžný, ale hloupý postup,
2.- mělo by platit co není zakázáno, je povoleno a pak zakázat to opravdu nežádoucí používání (aka blacklistace), nikoliv naopak (aka whitelistace).
Ten princip je potřeba dětem vštěpovat, aby si ho osvojily i v životě.

Kyberšikanu opravdu nevyřeší zákaz používání mobilů, dokonce ani když bude měkký (...bez dozoru učitele).
Tady je potřeba vyřešit příčiny té (kyber)šikany, a neřešit konkrétní prostředky. Jasně, natáčet na mobil je tak snadné, poslat to na internet tak jednoduché, ale ono to lze dneska i bez těch mobilů. Zmiňoval jsem školu, kde si děcka začala nosit tablety (to přeci není mobil...), ale setkal jsem se i s používáním miniaturních kamerek (lze zakoupit z Číny za několik stokorun), včetně publikování skrz veřejnou wi-fi. Jasně, i ty kamerky jsou zakázané, ale jejich používáni se mnohem hůř hlídá: nejsou tak nápadné.

Podobně to platí pro závislost na sociálních sítích.
Když už dítko nevydrží několik minut nekontrolovat status, případně tříští svou pozornost sledování reelů, je už pozdě. Děti je potřeba vést k tomu, aby komunikovaly v rozumné míře, k tomu, že není třeba být neustále on-line, že odbíhání k sítím rozhodně neprospívá soustředěném výkonu.
Je pravda, že škola je v tomto až na druhém místě, za rodiči, ale řešit to ve stylu: když je to rodiče nenaučili, škola s tím nic nezmůže, je házením flinty do žita. Ostatně: když dítko neumí zavazovat tkaničky nebo jíst příborem, také se to musí ve škole naučit. (Ten extrémní příklad je záměr!)