Odpověď na názor

1) princip "Co není zakázáno, je povoleno" je vyloženě hloupý a pro život nebezpečný, nebavíme se o konfiguraci serveru, ale o výchově dítěte! Děti je potřeba vést v první řadě k morálce a osobní zodpovědnosti. Až si je osvojí, pak je možné rozvíjet "svobodné myšlení" a pochopení, že svoboda není totéž, co anarchie a je tudíž také omezená - ochotou ustoupit ze svého (často pouze domnělého) práva ve prospěch férového práva druhého.

2) samozřejmě, že zákaz mobilu ve škole šikanu neřeší, ale může mít pozitivní vliv v tom, že se vytváří kvalitnější osobní vztahy naživo místo nekvalitních bezemočních elektronických, šikanátoři se projeví v reálu, kde to může učitel zachytit, zatímco v elektronickém světě nemá učitel ani právo a i možnost se ke zprávě dostat, jedině zprostředkovaně, což se obvykle neděje.

3) omezení přístupu k droze (což pro děti mobilní hry prokazatelně jsou) má vliv jednak na detoxikaci, také na zaznamenání závislostního chování.

No a na závěr mi vysvětlete, jak mám jako učitel na gymnáziu učit 15leté "děcko", že to, co dělalo na ZŠ a doma celý svůj život není ok, když jich mám 30 a navíc zanedbatelnou chvíli.

Mám zkušenost s děckama z nižšího gymnázia, která přišla ze ZŠ, kde zákaz platil, že se velmi dobře bavili mezi sebou i o přestávkách. Trvalo to sotva jeden školní rok, než zabodli oči do mobilu, protože u nás to zakázané není a uhlídat to v počtu učitelů formou domluvy nejde.

Zrovna nedávno jsem se ptal trojice studentek s očima zamořenýma v displeji na schodech, jestli se nebojí, že zakopnou... Odpověď zněla "pane učiteli, když on dal zrovna někdo na net videa z tanečních". To holt nemohlo počkat 2 patra do šaten. A jak mám tuhle závislost bez zákazu odnaučit, když informatika má míň hodin, než tělocvik?