Názory k článku
EU žaluje Česko. Nestihli jsme zavést pravidla pro audiovizuální obsah

Vetsina obyvatelstva EU je zjevne jineho nazoru - s prihlednutim k faktu, ze volby do evropskeho parlamentu se konaji kazdych pet let.

Dovolím si skromně nesouhlasit. Pokud tedy mohu a nebudu hned onálepkován jako rusofil apod. :) a kdo ví co ještě, protože to už dle zkušenosti jako reakci na jiný názor očekávám.

Pokud vím tak volby do parlamentu nic moc nezmění.

Referendum o případném výstupu umožněno není (asi proto, že jsme stádo co by mohlo být pro výstup) ač referendum o vstupu bylo (tam jsme stádo nebyli, asi jsme za těch pár let zblbnuli, kdo ví kdo za to může).

Nic vam preci nebrani zalozit vlastni politickou stranu a presvedcit signifikantni mnozstvi volicu, ze Vase teze jsou spravne a to referendum ziskanou politickou silou prosadit.... ono teda par takovych pitomcu se uz naslo (volebni spoty byvaji v tomto obcas "zabavna" podivana), a jejich volebni vysledky... ehm... byly pokazde nic moc :-) Ano, ty nazory se objevuji... ale proste jsou minoritni (byt se ta minorita snazi byt hodne hlasita).

No ja myslim že jedno SPD v české politice stačí. Nepotřebujeme ještě druhé

Na roztristeni hlasu by to bylo dobry... :-)

Opravdu je tohle něco, co může EP zrušit? To se mi moc nezdá.

Zavazky davaji smysl, jsou vysledkem nejakeho sirsiho konsensu. To ze nedavaji smysl konkretne nejakemu anonymovi, co se stydi pod svuj nazor podepsat fakt neimplikuje, ze ty zavazky jsou nesmyslne.

Širší konsensus bude taky to, až se takoví jako vy rozhodnou, že kdo nemá názor jako je názor většiny patří do vězení (dříve se za jiný než většinový názor například upalovalo na hranici). To už tu bylo a jak tak na vás koukám asi to tu někdo i chce znova. Raději budu anonymni než annonymni (Danny).

Dejte sem plné jméno ať ukážete že si za svým názorem stojíte pokud máte plnou hubu keců o tom, že na anonymite v diskuzi je něco špatného a že názor někoho kdo se nepodepíše je podřadný.

Moje identita neni nedohlatelna... presneji, jak jsem osoba dost proflakla :-) O uveznovani za nazor tu kazdopadne nikdy nic nepadlo, to je vaze nesmyslna fabulace. Ale stale plati, ze pravo na svobodny projev neni pravo absolutni a ma sve mantinely. Navic pravo na svobodny projev nikomu neuklada povinnost umoznit dany projev bezmezne sirit (a omezeni takoveho sireni neni cenzurou... aneb proc by soukromy provozovatel nejake infrastruktury to mel ze sveho platit?).

To, že jinému anonymovi (=vám) smysl dávají, fakt neimplikuje, že ho mají. Ovšem to, že se za svůj názor stydíte podepsat je od vás určitě rozumné, když se kvůli podpoře svého názoru uchylujete k urážkám.

Az na to, ze moje zdejsi identita je navazana na validovane mojeid - a ucet ktery ma z pohledu narodniho eGovermentu uvoven overeni vysoka... :-)

... což je z pohledu diskutujících bfú úplně nezajímavé a neověřitelné

Ale v tom je právě příznačnost současného stavu - ta tupost a zaprděnost evropského byrokratického aparátu. A tohle je ještě jejich malým selháním. (Mimochodem sám bruselský aparát taky občas něco nestihnul či přímo nekonal, ale neslyšel jsem, že by jej to něco stálo.)

ČR se vstupem do EU zavázala k tomu, že bude legislativu EU implementovat. To je jako kdyby řidič projel červenou na semaforu a pak se vymlouval, že ale v kolizním směru nic nejelo. Ano, nic se nestalo, ale to neznamená, že je to v pořádku. Kdyby se něco stalo, dostal by vyšší trest.

Jen si pro tentokrát Evropa mohla odpustit ten trest
Jaký trest? Teď EU teprve Česko žaluje, pak to bude posuzovat soud a teprve na konci případně rozhodne o trestu. Soud samozřejmě přihlédne i k tomu, jaké reálné dopady to nesplnění má. Stejně jako u toho projetí červené.

A kdo posuzuje (ne)smyslnost pozadavku...? :-) Vy? :D

Kdyby vás vykradl zloděj, také byste jeho stíhání policií nazýval „násilné vymáhání nesmyslného požadavku“? Z pohledu zloděje nepochybně zákon, který mu zakazuje krást, nesmyslný je. Nebo se má všechno posuzovat jenom podle vás?

V EU jsou pravidla nastavená tak, že existuje nějaká legislativa, o které rozhodují instituce k tomu určené, jejichž složení ovlivňují občané. O tom, co je „smyslné“ či nesmyslné rozhodují tyto instituce. Že vám se to nelíbí má stejnou váhu, jako když se zloději nelíbí, že mu zákon zakazuje krást.

A mimochodem neurážejte mě prosím: já nejsem EU.
Ne, vy nejste EU. Vy jste součást EU. Ale vedle vás je tady ještě půl miliardy lidí, se kterými se musíte nějak dohodnout. Nemůže být všechno jen podle vás.

Právě, že se Evropa utápí v problémech institucí a čistě papírové válce mezi svými chapadly - a reálné problémy řeší pomálu. To je, myslím, smyslem těch výtek (nejen) v této diskusi.
Když to přirovnám k onpmu semaforu, který můře někdo občas projet na červenou, tak není důležité, zda tak někdo učinil, natož zda tam ten semafor má vůbec smysl, ale to, že je tam předepsaný nějakým procesem a je potřeba důsledně kontrolovat, jak dlouho na něm svítí červená, jak dlouho zelená, a taky je potřeba mít zákon, že se na červenou nejezdí.
Zákony (nejen evropské, by neměly být odtržené od reality a hlavně by měly problémy řešit, nikoliv vytvářet další - lidé obecně neradi dodržují hloupá nařízení a to pak vede k tomu, že mají za hloupé každé nařízení a nerespektují nic; a jestliže se za hlavní problém postaví, jak ta (často hloupá) nařízení máme ve svých nařízeních, pak je veškerá úcta k zákonům nadobro ztracená. (Napsal bych to jinak, ale nechce se mi bojovat s automatickým bojovníkem proti neslušným výrazům, dbajícím na ochranu čtenářstva před příliš silnými výrazy v diskusi.)

20. 5. 2022, 16:53 editováno autorem komentáře

Tady si zas nekdo plete demokracii s anarchii :-) Samozrejme, ze subjektivne vzato muzou pro nekterou skupinu lidi zakony prinaset nezadouci omezeni. Ale oznacit takova narizeni za hloupe a neridit se jimi je prave znamkou te anarchie.

Pokud to bylo na mne, tak si demokracii rozhodně s anarchií nepletu - věřte starému anarchistovi! ;o)
Ono jde hlavně o míru, s jakou ta nařízení upravují běžný život. Asi nikdo nebude zpochybňovat, že Nesesmilníš nebo Nepokradeš jsou nařízení důležitá. Taky dopravní předpisy jsou důležité. A spousta dalších nařízení, řekněme, že i včetně Noste roušky a Stůjte dva metry od sebe v době epidemie. Jenže náš život upravují i takové věci, jako Zákaz vstupu na trávník pod pokutou 500 korun na dávno vychozené cestičce (protože architekt vymyslel chodníky tak, jak nikdo nepotřebuje chodit), případně povinnost pro pejskaře mít nejméně dva sáčky na psí exkrementy (protože když jeden použijete, nemáte se čím prokázat kontrole, zda máte sáček) nebo zákaz venčení psů na dvorečku ohraničeném třemi ulicemi, kde je venčení psů výslovně povoleno (jak daleko je trávník součástí té ulice a kdy je to už ten dvoreček?). Případně poplatek za vyvážení popelnice, kterou nikdy nikdo nevyveze (protože máte domek na samotě za městem), ale mít ji musíte, protože nedoložíte, že likvidujete dostatek odpadu jinak - neboť tolik odpadu prostě nevyprodukujete.
Tohle všechno jsou nařízení opravdu marginální a každý by nad tím mávl rukou - do okamžiku, kdy je někdo nezačne tvrdě vymáhat a rozdávat pokuty. Přesně v té chvíli se z maličkosti stane podstatný důvod nevážit si takových nařízení, podobných nařízení, případně všech nařízení, až po Nesesmilníš nebo Nepokradeš, včetně.
A ve chvíli, kdy hlavním problémem je: Vy taková nařízení nemáte?, nedůvěra k institucím, od kterých to pochází, prudce stoupá.
Natolik, že by někteří byli ochotni nahradit takovou demokracii třebas i tou anarchií. Buďme rádi, že většina se spokojí s tím, že nás pošle do Brusele.

Ve skutečnosti EU řeší spoustu reálných problémů – tam, kde k tomu má pravomoci. To, že vám nějaké nařízení připadá hloupé, neznamená, že hloupé doopravdy je. Jak už jsem psal, někomu připadá hloupé to, že nemůže krást – neplyne z toho ale, že nařízení zakazující krádeže je hloupé. Stejně tak není nařízení hloupé jenom proto, že mu nerozumíte.

Některá nařízení jsou hloupá, i když jim rozumím. V těch příkladech je evropského původu to nařízení o odpadech. Důvod je mi jasný: je potřeba třídit a vyhazovat co nejméně. Leč tento bohulibý záměr narazil ve chvíli, kdy vyvstala povinnost platit si odvoz popelnice, kterou ani nenaplníte - protože nemůžete doložit, jak jste zlikvidoval odpad, o kterém se Evropa domnívá, že ho vyprodukujete.
Ze stejného soudku byla pokuta, která firmě hrozila za nelikvidaci papírového odpadu, který nevyprodukovala, neboť vše dále zužitkovala, zrecyklovala - a ta hrozící pokuta byla tak vysoká, že se vyplatilo nakoupit ve sběrných surovinách kartony a ty odvézt jinam k likvidaci (doloženo fakturou).
Při všech těch bohulibých úmyslech se jaksi v tom procesu vytratí smysl. Rozemlet na paragrafy a poměřován literou zákona se dobrý úmysl stane tou nejpevnější dlažbou pro cestu do pekla.

Evidentně to, že si myslíte, že něčemu rozumíte, ještě neznamená, že tomu rozumíte doopravdy. Každopádně pokud si myslíte, že tohle řešení je špatné – jaké řešení by podle vás bylo lepší?

Řekněme, že Evropa (a nejen ta) by neměla zapomínat na to, co má - kupodivu - zakotveno ve svých pravidlech, na princip subsidiarity. Problém vidím totiž v tom, že se nahoře dohodne nějaké pravidlo a pak je skoro násilím tlačeno až do těch nejnižších vrstev. (Ostatně, je to vidět i na popotahování Česka za neimplementaci oněch pravidel pro vysílanou tvorbu.)
Soudím, že s rostoucí vzdáleností (na stupních vlády, nikoliv v kilometrech) od Bruselu by mělo přibývat pravomocí ta pravidla vykládat a upravovat dle potřeb komunity, tedy napříklat netrvat na přijetí zákona tam, kde to máme ošetřeno podzákonnou normou. Jinak to vede jen k neúctě k oněm nařízením, k výsměchu, obcházení. (Dokud se jednalo o zakřivení banánů, smáli jsme se, protože banány nepěstujeme. Když došlo na rum a máslo, smích jsme nahradili výsměchem, protože moje stará nakoupila tuzemský a pomazánkové dává v češtině smysl. A kde je úcta k těm nařízením?)
Pravidla ať se demokraticky stanoví nahoře, ale způsob, jak je budeme dodržovat, klidně může vycházet "zdola".
Já vás varoval, že jsem anarchista. ;oD

Pravidla v konecne instanci vykladaji vzdy az soudy. To je zakladni princip delby moci v demokratickych systemech. Ostatne proto je rec o zalobe.
No, nastesti anarchiste tvori nepodstatnou minoritu, co se svym svetonazorem nedokaze presvedcit ani vyznamnejsi mnozstvi volicu :D

Mezi demokracií a anarchií je velmi tenká dělící čára.
A tady (v ČR) jsme víc než na půl už přes ní... :-(

Demokracie a anarchie se nevylučují, jde o dva paralelní pojmy. ;o)
Ve skutečnosti mají anarchisté spíše tendenci k totalitním formám vlády a nezřídka se v minulosti uchylovali k tomu, co bychom dnes nazvali terorismem. Cílem však obvykle bývalo zachovat vládu "zdola", nikoliv "shora" (na začátku ještě od šlechty). Jde o přesvědčení, že pravidla se mají určovat v komunitě, pro kterou platí. Jestli se uvnitř (či navenek) stanovují demokratickými nebo autokratickými mechanismy, je jiná.
Řekl bych, že v Česku funguje běžná demokracie - pro většinu z nás - paralelně s komunitami, které by bylo možno charakterizovat jako anarchistické, přičemž občas anarchistický prvek nabyde vrchu (třeba nenošení roušek v době "COVIDu").

Anarchisté obvykle v běžných volbách nevolí - a obávám se, že se jim daří přesvědčit stále více voličů, aby tak učinili také. (Co bych chodil k volbám, stejně si tam budou dělat, co chtějí, já stejně nic neovlivním.)

Problém vidím totiž v tom, že se nahoře dohodne nějaké pravidlo a pak je skoro násilím tlačeno až do těch nejnižších vrstev.
Tak to ovšem v EU nefunguje. EU funguje demokraticky, tj. když se dohaduje nějaké pravidlo, mají možnost se k tomu vyjádřit všichni, kdo chtějí. Že se k tomu v ČR nevyjadřujeme, ale počkáme si, jak to dopadne bez nás, a pak nadáváme, co to zase EU vymyslela – to je náš problém, ne problém EU.

napříklat netrvat na přijetí zákona tam, kde to máme ošetřeno podzákonnou normou
To je ovšem nesmysl, protože podzákonná norma je závazná jenom pro toho, kdo se k jejímu dodržování dobrovolně zaváže.

Jinak to vede jen k neúctě k oněm nařízením, k výsměchu, obcházení.
Nikoli. Neúcta, výsměch a obcházení pravidel je náš národní sport. Jenom k tomu hledáme záminku.

Když došlo na rum a máslo, smích jsme nahradili výsměchem
Přičemž nám nedošlo, že se vysmíváme sami sobě, když si stěžujeme, že nějak označené jídlo musí splňovat určité parametry, a pak zároveň řešíme, jestli se náhodou v Německu neprodává pod tím samým názvem něco lepšího. Tak teda chceme, aby označení potraviny nějakým názvem zaručovalo nějaké minimální parametry nebo to nechceme?

Mimochodem, pomazánkové máslo se řešilo už před vstupem ČR do EU – řešilo se, zda si má ČR vyjednat výjimku, aby pomazánkové máslo mohlo dál mít v názvu to slovo „máslo“. Kdybychom o tu výjimku požádali, tak jsme jí dostali. Ale v ČR nikdo o tu výjimku nestál. Ředitel myslím Madety nebo podobného velkého podniku prohlásil, že to není žádný problém, že se potisky kelímků stejně jednou za čas mění, takže jim jde jen o to, aby nemuseli likvidovat to, co už mají. A pak se na to samozřejmě všichni vykašlali a čekali, jestli si někdo všimne a bude to řešit.

Pravidla ať se demokraticky stanoví nahoře, ale způsob, jak je budeme dodržovat, klidně může vycházet "zdola".
Jenže demokraticky se pravidla určují dole, nahoře se pak jenom potvrdí, že tohle jsou ta dohodnutá pravidla. Jenže my v ČR pořád nechápeme, že jsme v demokracii a máme si pravidla určovat sami. Místo toho pořád čekáme, kdo nám „shora“ co nařídí, abychom pak mohli kverulovat, jak je to blbě.

Demokracie, jak je v našich, evropských, končinách praktikována, je povýtce nepřímá (zaplaťpámbu za to!). Představa, že prostý občan může něco změnit, je poměrně daleka běžnému fungování. Můžeme tak maximálně zvolit uskupení, které se pokusí ten požadavek či nápad posunout o úroveň výš, a pakliže se podaří přesvědčit dostatek zástupců z jiných uskupení, dostane se to ještě dál... a tak až nahoru. Tam je to projednáno a pak to může zase pěkně spadnout dolů. Žel, cestou dochází ke kompromisům, transformacím, které připomínají tichou poštu, ne-li proslulé Rádio Jerevan.
Většina návrhů se vynoří ve vyšších patrech moci, od moudrých mužů a žen (libovolného pohlaví a sexuální identifikace) a je ukuta ve výhni státnických a stranických diskusí. Ono by to tak nevadilo, kdyby oni moudří hájili především to, v co doufají jejich voliči - leč oni v lepším případě hájí názor stranického předsedy, v horším pak nějaký vlastní. Ve volbách se snažíme zvolit stranu, která nabízí schopné lidi, ale obvykle v každé úspěšné straně získají vrch ti všehoschopní. To je pravidlo, které platí napříč zeměmi a po dlouhá desetiletí.
To není výtka, to je konstatování skutečnosti, statisticky a historicky dovoditelné. Je to jev, se kterým musí každý politik počítat - pokud není blbej.

Potíž s demokracií je u nás v gramatice: zatímco voliči jsou přesvědčeni, že "demokracie" znamená vláda lidu (koho, čeho = 2. pád), zvolení zástupci jsou přesvědčeni, že "demokracie" znamená vláda lidu (komu, čemu = 3. pád).

Představa, že prostý občan může něco změnit, je poměrně daleka běžnému fungování.
Hlavně je to představa velmi vzdálená demokracii. V demokracii nemůže něco jeden člověk změnit podle sebe. V demokracii se na tom musí shodnout (skoro) všichni.

Můžeme tak maximálně zvolit uskupení, které se pokusí ten požadavek či nápad posunout o úroveň výš, a pakliže se podaří přesvědčit dostatek zástupců z jiných uskupení, dostane se to ještě dál... a tak až nahoru. Tam je to projednáno a pak to může zase pěkně spadnout dolů.
Ano, tohle je představa o demokracii, jakou lidem vtloukali do hlavy komunisté. Bohužel jsme se toho nezbavili do dneška a lidé stále nechápou, že v demokracii ne nerozhoduje někde „nahoře“, ale rozhoduje se „dole“. To „nahoře“ slouží jenom k tomu, aby se to rozhodnutí formalizovalo a bylo tedy všem jasné, jak to rozhodnutí přesně zní.

Obcházení pravidel, umění formálně dodržet, ale udělat to po svém (až po "pasivní resistenci"), zachránilo tento národ opakovaně ze záhuby (za Rakouska, za Němců, za komunistů). Češi nikdy neměli úctu k zákonům, které nebyly pro ně.
Nedodržování pravidel není naše specifikum - v tom v Evropě nejspíš vedou Francouzi. Hlavní rozdíl je ale ve způsobu, jakým se s tím vyrovnáváme: Francouzi dodržují jen co se jim hodí - ale dokud někoho nenaštvou, nikomu to nevadí, nikdo to nekontroluje. Němci pravidla dodržují (někdy ne, ale nechlubí se tím) a dodržování kontrolují.
Češi, když pravidla obcházejí, řeknou to jeden druhému a dělají to veřejně - a k tomu máme kontroly, které se cíleně snaží, aby došlo k poručení pravidel a mohl následovat trest. Vede to k paradoxnímu stavu, kdy hrozí mnohem vyšší trest tomu, kdo je poctivý, ale nechá se nachytat, než tomu, kdo cíleně podvádí, ale nenechá se chytit.

Obcházení pravidel, umění formálně dodržet, ale udělat to po svém (až po "pasivní resistenci"), zachránilo tento národ opakovaně ze záhuby (za Rakouska, za Němců, za komunistů). Češi nikdy neměli úctu k zákonům, které nebyly pro ně.
Ano, a teď nás do záhuby vede to, že jsme si nevšimli, že se situace změnila. Že už nežijeme v totalitním režimu, ale v demokracii. Návyky pro život v totalitním režimu se v demokracii nehodí, naopak jsou kontraproduktivní, oslabují demokracii a směřují ji zpět k totalitnímu režimu.

To bych neřekl. Co mám tak povědomí o situaci v jiných zemích (od lidí tam dlouhodobě žijících, takže spíš odpozorované, než nějaká sociální studie), tak:
- Francouzi jsou ochotni pravidla (zákony) ignorovat, pokud jim nevyhovují - a úřady to neřeší, dokud k tomu nemají nějaký pádný důvod,
- Němci občas něco poruší, ale rozhodně se tím nechlubí; kontroly dodržování předpisů jsou - prostě kontroly, zjištění situace/stavu,
- Řekové dodržují spíše zvyky, než zákony, kontroly jsou tam pro "místní" obvykle spíše shovívavé.
Můžeme mudrovat, jaká demokracie a jak dlouho v těch zemích panuje, ale myslím, že to jsou spíš národní zvyklosti, než ukazatele, jak na tom demokracie v té které zemi je.

Sice to vůbec není ukazatel, jak na tom demokracie v té které zemi je, akorát to (určitě jen shodou náhod) řadí země podle toho, jak kvalitní v nich je demokracie…