Vlákno názorů k článku
Google zapnul přihlašování k účtu bez hesla, passkeys mají chránit před úniky hesel a phishingem od Filip Jirsák - Připadá mi zvláštní, že nejsme schopni přes dvacet...

Blbosti uživatele se zabránit nedá - a ty formuláře tu nejsou od toho, aby něčemu bránily, ale aby přenesly údaj z jedné strany na druhou.
Profilovací služby se zajímají o to, kam se člověk přihlašuje - a snaží se různými triky udržet identitu napříč weby. Jednotné, obtížně vypnutelné a do zařízení zadrátované (jasně, tohle je stále ještě soft řešení, ale...) přihlášení tomu poměrně dost napomáhá.

Jenže heslo se právě z jedné strany na druhou přenášet nemá. Přenášet se má jen informace, podle které si server může ověřit, že uživatel heslo zná (když se bavíme o přihlašování heslem). Pak by nevadilo, kdyby uživatel měl stejné heslo na více webech – protože jediná možnost, kde by heslo mohlo být kompromitováno, by bylo na straně uživatele.

To přihlášení skrze mobil bude vyřizovat webový prohlížeč, webová stránka o to jen požádá, ale pak už to jde zcela mimo ni. Takže profilovací služba se dozví maximálně to, že uživatel používá technologii passkeys.

To má ale tu nepříjemnou vlastnost, že přímo nutíte prohlížeč vykonávat nějakou chytristiku. Nejen, že musí nějakým scriptem šifrovat přihlašovací informace, ale navíc ještě komunikovat nejen s plug-iny, ale často dokonce s aplikacemi mimo browser, případně zařízeními mimo počítač.
Přitom já naprosto nemám potřebu něco na straně prohlížeče počítat, potřebuji jen zadat údaje na server, aby mi mohl připravit odpověď.
Prohlížeč má IMHO být jen terminál, rozhraní k serveru, přenášející pár nezbytných informací (texty, události) - a s tím by si měl server poradit. Vše musí v základu fungovat i bez scriptů a dalších dodatků - jen to s nimi může fungovat lépe.

(Ani tady nemám scriptování zapnuté. A taky to perfektně funguje!)

Podobných věcí dělá prohlížeč milion.

O skriptování nebyla vůbec řeč. To, že si myslíte, že nemáte nějakou potřebu, neznamená, že ji nemáte. Je to jako kdybyste tvrdil, že nepotřebujete v autě motor, protože jenom chcete, aby vás odvezlo z bodu A do bodu B.

Jasné, že auto potřebuje motor, aby mne odvezlo z bodu A do bodu B.
Ale nepotřebuje k tomu omezovač rychlosti připojený na GPS a aktuální databázi povolených rychlostí, abych tam jel bezpečně - úplně postačí, když nebudu tolik šlapat na plyn.

přitom tohle prohlížeče uměly a dělaly to před desítkami let, viz rfc2069, jen to nikdo nikdy neaktualizoval na lepší algoritmy až doteď (webauthn).

Aby se heslo nemuselo posílat, musel by ho mít server uložené v databázi (v plaintextu nebo reverzibilně zašifrované, ne hash). Aby se dalo dokázat, že klient má plaintext k dispozici, musí ho v nějaké formě mít k dispozici i server. Buď má plaintext v databázi a pak stačí komunikovat nějaký jeho matematický derivát, nebo má v databázi jen hash a pak je nezbytně nutné přenášet plaintext hesla (pokud by se v této situaci měl přenášet hash, stal by se tak vlastně sám heslem).

Obávám se ale, že je pořád mnohem pravděpodobnější, že někomu uteče databáze, než že bude někdo dumpovat hesla za letu někde v kódu aplikace. Takže proto má varianta ukládání hashů stále větší smysl, než druhá možnost.

4. 5. 2023, 21:52 editováno autorem komentáře

Aby se heslo nemuselo posílat, musel by ho mít server uložené v databázi (v plaintextu nebo reverzibilně zašifrované, ne hash).
Ve skutečnosti stačí, když má server uložený hash. A je to dokonce popsané přímo v HTTP standardu jako HTTP Digest autentizace. Stačilo vedle přihlašování přidat i podporu pro zavedení hesla, aktualizovat použité algoritmy a implementovat v prohlížečích lepší UI.

My máme zavedený pro Androidy režim, že ten účet je per device, takže je jedno, kdo to zařízení zrovna používá. Beztak na tom nikdo donedávna nelezl na žádné důležité služby.
Akorát nám do toho hodila vidle banka, která nás nutí instalovat si přihlašovací aplikace - a tady je problém, že na jednom zařízení je více uživatelů. (Z nějakého důvodu musí mít každé dítko ke svému účtu svůj e-mail, svoje telefonní číslo a svou aplikaci, aby se podívalo na stav svého dětského konta, které je stejně vedené k účtům rodiče. Což o to, koupit další SIMku a založit e-mail je jednoduché, ale dostat dvě aplikace na jedno zařízení se mi spolehlivě nepodařilo. Naštěstí se lze přihlásit čipovou kartou, takže to zatím není nezbytnost.)

Sdílený počítač se sdíleným účtem je - žel - velmi častým standardem v mnoha domácnostech, kde se IT nevěnují nad rámec nezbytnosti. Obvykle jde o starší stroj, s Windows 7 (v horším případě XP), na kterém kromě starých her funguje jen brouzdání internetem, YouTube a Ofisy. Na ostatní má každý, kdo si to zaslouží, chytrý mobil, přičemž starší mobily se odsouvají od rodičů k dětem, nezřídka bez průchodu továrním nastavením (prostě se tam jen dá nová SIMka).
Další rozšířený modus operandi je jeden tablet pro několik dětí (obě, všechny...), na kterém jsou hry, internet a YouTube... Protože ty hry jsou často vázané na profil, je tam jen jeden.

Nám, kteří se o IT zajímáme, to může připadat divné, obvykle s takovými uživateli nepřicházíme do styku, mezi přáteli je nenajdeme, ale existují a je jich poměrně hodně.

Já vím, že se nad ukládáním hesel v otevřeném tvaru všichni pohoršují. (Teoreticky by ta hesla mohla být v databázi zašifrovaná a klíč by byl uložen mimo databázi, ale víme, že to tak v případě e-shopů nebylo.) Ale mně to nevadí. Připadá mi pokrytecké někomu prozradit své heslo a pak se tvářit, že on ho musí zabezpečit. A ještě se pohoršovat nad tím, když mi ukáže, že to heslo opravdu zná. „Tady vám posílám své heslo, a když budete předstírat, že ho nemáte uloženo v otevřené podobě, budu spokojen a budu se tvářit, že je to bezpečné.“

Prostě když svoje heslo někomu prozradím (protože prohlížeče mi dnes prakticky nedávají jinou možnost, resp. WebAuthn a Passkeys se teprve rozbíhá), musím počítat s tím, že to heslo zná. Tudíž to heslo nemůžu používat nikde jinde. A nijak mne neuráží, když mi ten server prozradí, že moje heslo opravdu zná – protože já s tím počítám.

Já vím, že se nad ukládáním hesel v otevřeném tvaru všichni pohoršují. … Ale mně to nevadí. Připadá mi pokrytecké někomu prozradit své heslo a pak se tvářit, že on ho musí zabezpečit. A ještě se pohoršovat nad tím, když mi ukáže, že to heslo opravdu zná.

Obávám se, že jste nepochopil podstatu mého příspěvku. Heslo uložené v plaintextu není (obecně) ideální, ale samo o sobě by mne to tak nepohoršovalo a v některých případech je to dokonce nutnost. Co mne pohoršuje, je nápad heslo (úplně zbytečně) posílat obyčejným nešifrovaným e-mailem - a navíc ani neumožnit se tomu nějak vyhnout. To je jako kdyby mi banka poslala PIN ke kartě koresponďákem (pokud taková věc ještě existuje).

Kdyby vám tím obyčejným nešifrovaným e-mailem poslali kód pro obnovení hesla, bylo by to v něčem zásadně jiné? Jak jsem psal, když někomu sdělíte heslo, musíte počítat s tím, že s ním bude zacházet, jak on uzná za vhodné. Uloží ho do databáze v otevřeném tvaru, pošle vám ho nešifrovaným e-mailem, někde ho zveřejní…

Je dost možné, že ten e-mail byl šifrovaný alespoň při transportu – což by tak nějak odpovídalo zaslání PINu ke kartě dopisem, což je normální praxe.