 
Je tedy úsměvné, že člověk který evidentně není žádný chudák, a částka jež má zaplatit by tak zhruba mohla být jeho měsíční plat, má potřebu žádat peníze od jiných. Kauza je tedy opravdu smutná a já bych spíš zkusila dovolání, k nejvyššímu soudu protože ten rozsudek odporuje dobrým mravům. Zvlášťě když dotyčným začernil obličej.
 
Nevím jak tenkrát. Dneska jsem už poučen z jeho - a bohužel i ze svých - chyb. Nejspíš bych prvních pár dní víc a víc tlačil na policii, třeba bych zkusil jiný útvar nebo přes nadřízené. Kdyby se to během týdne (asi, nevím jakou bych měl trpělivost) nepohnulo, šel bych se poradit s právníkem. Pak bych nejspíš zkusil nějakého novináře. Nevím...
Žádný správný postup jsem nikde nečetl.
Je otázka, jak by se mnou zamával vztek a pocit beznaděje. :-/
 
Aniž bych se chtěl nějak zastávat honiče a jeho famílie (v tomto případě zcela zjevně o dobrou vůli jít nemohlo), tak nějaká právní jistota je třeba. A kdyby ten macbook byl za 12 a ne za 5, bylo by zřejmé, že je to čórka?
Trochu mi to připomíná dohady s prodejci letenek. Někdo vidí letenku za 500, koupí ji a pak mu ji letecká společnost zruší, že šlo o evidentní chybu a nemohlo jít o nákup v dobré víře. Přitom všichni dobře víme, že promoletenky za 1-10 EUR se prodávají a o žádnou chybu nejde, je to skutečně super levné promo pro pár prvních šťastlivců. A teď se v tom čert vyznej...
Takže "nákup v dobré víře" dává smysl, protože dává nějakou právní jistotu, na druhou stranu by se nemělo stávat, aby to někdo zneužil tak okatým způsobem, jako honič a spol. A pokud je soud na vahách, tak rozhodně bych to raději nechal vyžrat toho, kdo měl nakupovat podezřele levné zboží od neznámé osoby (!!!) obezřetněji než aby na to dojel původní majitel.