Ale oni už se domluvili. Proto ten povyk. Je totiž lež, že tohle vymysleli tito pánové. Společný vyhledavač existuje již léta a i když má své mouchy, slouží uspokojivě. ALE HLAVNĚ je nezávislý. Provozovatel vyhledávače Můj antikvariát sám neprodává knihy. Nikdo tedy nesvěřuje svá data konkurenci aby z nich měla výhody.
Nikdo přece nemůže být takový blázen, aby odesílal svoje data rovnou konkurenci. Oni - a to v této debatě mnohým uniklo- provozují vlastní prodej. Ten vyhledavač je jednou velkou reklamní plochou na jejich podnik a odkazuje na jejich stránky pomocí cizích dat. Také stahuje veškerou poptávku k sobě.
Tady se jasne ukazuje, ze maly ma jen dve moznosti preziti: bud poroste dost vyraznym tempem nebo musi odlozit revnivost a zacit spolupracovat s druhymi malymi (do te doby konkurenci).
Proti "konsolidaci" trhu neboli sezrani malych subjektu temadle dravyma rychle rostoucima by mohl pomoci napr. i postoj, kdy by se bezne antikvariaty domluvily/shodly na smluvnich podminkach, ktete budou pozadovat smerem k agregatorum nebo podobnym projektum. Byly by to tedy antikvariaty, kdo by urcoval pravidla hry - agregator by na to bud pristoupil nebo by bezel pryc.
Ale vyzadovalo by to 2 velice tezke veci: vyvinout nejakou dalsi aktivitu a byt ochotny se vzajemne domluvit.