Každá akce budí reakci. Ta současná změna je přirozený důsledek naprosto nehorázného zacházení s diváckou korespondencí a Rady. A zdaleka nešlo jen o ty chronické stěžovatelé, o což se zde odpůrci argumentačně opírají. Snad se to ještě nezměnilo, ale výklad Zákona o ČT, jak zacházet s diváckou korespondencí, byl nejdříve takový, že divák může Radě psát pouze stížnost na GŘ. Tj. že připomínku musel nejdříve napsat GŘ (ten klid na práci, nepotřebuje, že), k tomu se stížnost ale spíše vůbec nedostala a v lepším případě to vyřídilo divácké centrum. A teprve nebyl-li stěžovatel s odpovědí “GŘ”spokojen, mohl o tom uvědomit Radu.
Předsedovi Rady M. Uhdemu se to svého času zdálo naprosto pitomé, že divák nemůže přímo korespondovat s Radou, která je vlastně jeho zástupcem, tak zavedl možnost i přímé korespondence. Ale mnohem později za Dvořáka především radní Šarapatka začal opět tlačit na původní přístup, “aby byl klid na práci”.