Nechápete to vy: jde o to, že ten server potom podléhá jurisdikci daného státu a pokud soud vydá příkaz k vydání dat stíhané osoby, tak se provozovatel služby nemůže úspěšně kroutit a u soudu vykroutit z povinnosti, jako Microsoft s e-maily uloženými v datacentru v Irsku.
Druhá stránka věci je, že když to zavedou všechny státy, tak bude každý muset mít cca 190 datacenter, v každé zemi OSN jedno, což je taky pitomost.
Naštěstí si tohle může vynutit Rusko, USA (pokud to projde přes soudy) a možná EU (podobně jako v USA, když to projde přes soudy).
Nepochopili to Rusové, nechápou to v Bruseli, nechtějí to pochopit Amíci: trvat na nějakém lokálním, státem vymezeném a omezeném ukládání dat je v době super-globálních cloudů holý nesmysl.
A my se prostě smiřme s tím, že jednu kopii má stejně KGB (či jak se teď jmenují) a druhou NSA (či jak se teď jmenují).
To je právě to "nepochopení" - bazíruje se na tom, kde ta data fyzicky leží, nikoliv na tom, odkud jsou (v podstatě technicky) dostupná.
Je to snaha v době "datové" řídit se něčím, co šlo použít v době "papírové", kdy údaje prostě byly v nějaké kartotéce, která byla v nějaké budově, hromadný přenos dat se odehrával náklaďákem, zálohování bylo náročné na čas, inkoust a hroty do plnicích per, indexace se děla lidskou silou a vyhledávání trvalo hodiny.
Otázka vlastně zní: "kdo vlastní ta data?" Pravděpodobně "firma", která je sbírá (nebo které je lidé odevzdají) a tedy soud může nařídit firmě, ať "něco udělá", ovšem pouze pokud mu ta firma padá do jurisdikce. A pokud ta data vlastní sami uživatelé (ukládám si zálohy do cloudu)?
Rychlost vývoje technologií je poněkud vyšší, než rychlost práva. Asi jako rychlost světla vůči rychlosti zvuku. (Větší rozdíl snad nikoliv.)