RRŠ:
Pro mne je to jedno, protože ten, kdo to skutečně zaplatí, je v obou případech občan. U nás zaplatí koncesionářský poplatek, na Slovensku se mu to započítá do daní. Jediný rozdíl je v tom, že slovenský občan nemusí tyto poplatky řešit osobně, takže má o starost míň a slovenským médiím zbude ve finále více peněz protože u nás padne část těchto poplatků na přebujelou agendu,která je s jejich správou spojena.
Jedno to není. Hlavní rozdíl je v tom, že omezováním financování rozhlasu/televize u nás nijak neovlivníte schodek státního rozpočtu - a naopak to nesvádí ke škrtům v rozpočtu ve stylu však ten rozhlas a televize stejně nejsou potřeba, tak tolik nepotřebují
.
Nejde tolik o samotnou vybranou čásku, jako o její stabilitu. Ta média s tím prostě mohou počítat.
A měnit to zákonem by bylo vyloženě ze zlé vůle
, protože jinak to nemá vliv (ani na funkci rostlináře).
Jenže o to ani tak nejde.
Problematické je samo navázání na rozpočet (a ještě na HDP...). To prostě nedává rozumnou možnost plánovat cokoliv dopředu a dostáváte se do situace: na začátku roku čekám na peníze, celý rok šetřím, aby to vyšlo, na konci roku dostanu o něco víc - a do Silvestra to musí bejt utracený
. (Obrazně řečeno, samozřejmě!)
Dělal jste v poslední době něco pro stát? Někdy to funguje, jindy...
...jindy odvedete práci na jaře a čekáte do předvánoc na zaplacení. Případně vyhrajete výběrko v létě, ale práce začnou v listopadu, protože dřív nejsou peníze - a hotovo musí být do prosince. Nebo naopak dostanete práci na leden, ale fakturovat se musí v prosinci předchozího roku, dokud jsou peníze.
Domácnost má obvykle nějaký pravidelný příjem, pravidelné výdaje, a obecně alespoň trochu přehledu o financích. Firmy (zejména ty soukromé a úspěšné) mají o příjmech a výdajích přehled dost podrobný. Ale hlavně: není problém převádět plusy či mínusy do dalšího roku.
Ve státním v lednu nevíte, klik peněz dostanete, ale na konci roku musíte skončit s nulou - cokoliv jiného je špatně.
Rozdíl je, že u 1)
řešíte jen ten poplatek, takže to děláte jen z populismu či zlé vůle, případně protože to je potřeba, ale u 2)
to může být motivováno vazbou na ten rozpočet (ušetření/rozhazování...).
Obecně ten rozpočet řešíte pravidelně (minimálně každý rok), zatímco koncesionářský poplatek jen málo kdy.
Ale u státu, máte mnohem vyšší pravděpodobnost, že dostanete nakonec zaplaceno. V soukromé sféře stále přetrvává nešvar placení faktur po splatnosti. Pokud jde o rodinný rozpočet, tak ten musí být často flexibilní. Ztráta zaměstnání, zdražování energií, nečekané výdaje. S tou nulou na konci souhlasím. Jenže rozpočet je plánován na kalendářní rok. S tím nic nenaděláme. Tímto nechci zpochybňovat předešlý příspěvek. Abych nezapomněl, velkým nešvarem jsou "motivační "provize, čti úplatky. Ve dvojí sazbě pro státní a soukromý sektor. Z tohoto důvodu třeba předal soused stavební firmu synovi, protože už na to neměl žaludek.