Je dobře, že i pan Soukup si může vyslovit svůj názor, anebo kritiku s jistou nadsázkou. Jak je vidět, tak nějaká ta potrefená husa se vždy ozve. Neříkám, že by se neměl trochu hamovat ale je zapotřebí trochu "provzdušnit" stojaté kalné vody. Pokud má pravdu s tím financováním České televize, organisace státem, potažmo občanem financované, která ročně "probendí" X miliard bez možnosti kontroly! Kam plynou? To je na pováženou. S moderátory ČT to je také zajímavé- Witovská, Tvarůžková- na nich je přímo vidět sympatie ke stoupencům "pravice" a antipatie, či přímo nechuť k zástupcům levice apod. V médiích, kde by měla být vyváženost, tak takoví nemají mít místo. Samozřejmě ani Soukup, ale ten své vystoupení spíše pojato jako divadélko.
Provzdušnit stojaté vody lhaním a sprostotou, to je takové Zemanovské řešení. Nikdy k ničemu dobrého nevedlo.
ČT není financovaná státem, ale z koncesionářských poplatků. Stejně jako u jiných organizací o tom, co má zveřejňovat a co naopak zveřejňovat nesmí, rozhoduje zákon, čili vůle parlamentu. Ne řvaní Soukupa, který to moc dobře ví.
ČT není financovaná státem. „Bez možnosti kontroly“ je lež – ČT je kontrolována Radou ČT. To, že vy si myslíte, že má někdo sympatie k pravici, neznamená, že to tak je doopravdy. Zrovna to, že ČT nadržuje různým politickým směrům, je ČT vytýkáno prakticky neustále (přičemž ty výtky pokrývají celou politickou škálu, což samo o sobě docela dobře naznačuje, že ČT nikomu nestraní), takže se to neustále prověřuje, a z těch výzkumů nevychází, že by ČT nebyla vyvážená. A výzkumy prováděné odborníky asi budou objektivnější, než váš pocit. K „provzdušnění“ už se vyjádřili přede mnou.
ČT není financována z daně z vlastnictví TV přijímače. Pokud chete něco uvádět na pravou míru, budete asi muset používat správné termíny. Protože tím, že použijete vlastní výmysly, se opět akorát svádíte na falešnou stopu. Jediné, co je ve vašem komentáři správně, je to, že vše je nakonec placeno lidmi.
Ano, zjevně používá svou vlastní definici pojmu daň, která se liší od všeobecně uznávaných definic. Ovšem když začnete ustálený pojem používat v jiném významu, měl byste to aspoň dát vědět a napsat, jaký nový význam tomu pojmu přisuzujete. A nebo ještě lépe, používat slova v jejich obvyklých významech, a pokud potřebujete použít nějaký nový význam, nějak ho opsat. Což ale v tomto případě ani není potřeba, protože pro to už slovo máme – „poplatek“. TV poplatek je účelový a je vyhlašován někým jiným, než příjemcem (vyhlašuje ho stát, ale příjemcem je ČT) – obojí je v rozporu s definicí daně.
Do mojí definice daně se vejdou koncesionářské poplatky, důchodové spoření, školné i regulační poplatky.
Nicméně chápu, že s definicí pojmu daň je to stejné jako s definicí svobody slova, či demokracie. Státy si je občas definují po svém. Ono by totiž vypadalo blbě, kdyby vláda řekla, že vyřešila problémy s důchodovým systémem pomocí zvýšení daní.
Samozřejmě je výhoda, že o tom nerozhodují vrcholní politici – protože oni jsou médii veřejné služby kontrolováni, což nefunguje dobře, pokud kontrolovaný rozhoduje o rozpočtu kontrolujícího. I tak je ten vliv politiků na média veřejné služby příliš těsný, zejména vzhledem k nedostatku politické kultury v ČR.
To, že je někdo zvolen do Parlamentu, neznamená, že má rozhodovat úplně o všem. To tady zavedli komunisté s normalizací, po revoluci to sice krátkou dobu vymizelo, ale pak se k tomuto principu Václav Klaus a Miloš Zeman vrátili a (bohužel úspěšně) přesvědčili spoustu lidí, že je to tak správně a že parlament má mít monopol na veřejný prostor. Což je ale v přímém rozporu s praktickou demokracií, která je založena na přesném opaku – že se ve veřejném prostoru pohybuje mnoho subjektů, které se navzájem kontrolují a konkurují si.
To už se tu řešilo na přelomu tisíciletí - výši poplatku stanovuje Parlament České republiky. Proto mohou objem peněz, které ČT dostane, změnit kdykoliv se sejde dostatečný počet poslanců a senátorů.
Je to takový ten stav "my neříkáme, kolik vám dáme, my jen říkáme, kolik dostanete". Fakticky se to neliší v ničem.
Rozdíl tam není v technické nebo právní podstatě, ale v historii. Na výši poplatku se dlouhodobě nesahá. Což poslance odrazuje od toho, aby se začali zviditelňovat tím, že ho budou měnit. Pokud se ale nějaká partička tohohle chytne, tak nám bez problému mohou měnit poplatek každý rok a udělat z toho oblíbenou parlamentní atrakci. Navíc je k tomu mnohem více nástrojů, než jen samotná výše poplatku - takže pokud by ČT naštvala někoho, koho nemá, protože je u moci, tak by se třebas mohlo stát, že vládní strany v parlamentu prosadí velice bohulibou změnu zákona, která osvobodí od televizního poplatku všechny domácnosti, kde mají děti školou povinné.
O rozpočtu ČT tedy ve skutečnosti vláda a následně PS rozhodují neustále. Jen je tu zažité, že se na něj nesahá. Ale kdyby byla potřeba, tak ho vláda a PS změnit mohou, mají na to úplně stejné páky jako kdyby to bylo financováno přímo ze státního rozpočtu.