Názory k článku
Stát se pokusí řídit IT zakázky moderně a agilně. Pomůže mu Česko.Digital

Hmmm... Já osobně bych to zjednodušil na "stát se pokusí řídit" a o nic jiného bych se nepokoušel - i tak nejsem moc optimista - podobných prohlášení to bylo spousta.

Jinak řízení IT zakázek funguje - určitě lépe než u státu - v kterékoli soukromé firmě. Svoje vlastní peníze si každý ohlídá velice dobře - vyhazovat cizí peníze z okna moc nebolí.

S tou soukromou firmou máte pravdu v případě, že ji řídí vlastník a ne najatí manažeři. Kamarád pracuje v IT u velkého korporátu a mohl by vyprávět.

Dovolil bych si nesouhlasit. Je spousta velkých firem, kde řízení zakázek taktéž moc nefunguje, a vyhazují se zbytečně peníze. Dělám jako externista pro jednu velkou českou banku a tam se neskutečně zahazují peníze.

Agilní techniky nejsou všeobjímající a všespasitelné. Na to se v té eufórii po vývoji (děravého a dosud neopraveného) "eshopu" zapomíná.

Psal jsem tu střízlivě, ale už jsem skoro na druhé straně barikády :-) Na začátku ledna jsem podepsal smlouvu s firmou, která jeví známky organizační struktury "GOVu". Oslovili mne na přímo v časové nouzi a rovnou mi řekli, že tendrovali a cena obou dodavatelů byla podobna, okolo 270 000 Kč. A na mne mají referenci (od bývalého kolegy, nyní manažera v té skoro firmě) a že za kolik to udělám a popsali velmi základní zadání, pro mne asi 3 dny v terénu a 3 dny zpracování dat... řekl jsem si, že to byl nějaký kartel a že to udělám přesně za půlku.
No a jak to dopadlo. V pondělí jedu na pátý výjezd, místo 9:00 - 14:00 8:00-16:00 (jednou jsem skončil v 11:00 a čekal do 16:30 na někoho kdo mi měl něco podepsat) a celkově to vypadá na dvojnásobek časové dotace a hlavně jsem se včera dozvěděl, že veškerá data musím předat spárovaná s nějakým exotickým systémem, což je ruční práce dohledání čísel středisek a jmen jejich šéfů (dodáno celkově v osmi mailech v plaintextu a dva screenshoty) a vypsání těch 150 jmen včetně kódů středisek do názvů souborů (jako v roce 1994).
Samozřejmě - můžu se "soudit" nebo to neudělat, ale ... mimochodem, v jiné zakázce pro kraj ( 35 000 Kč) udělala nějaká referentka chybu, asi 170 Kč chybělo a nabízela mi, že mi to dá v hotovosti ze svého, takový je to problém.
Kdybych měl 150 zaměstnanců a dělal něco v rozsahu "5 let", tak bych si řekl o půl miliardy a pak to případně vykompenzoval darem do Klokánku :-) 400M se mi teď jeví jako málo.

Stát nikdy nebude a nemůže v IT fungovat agilně, protože úředník nic sám nerozhodne, na všechno musí mít razítko shora. Jemu nevadí, že projekt skončí špatně. On jen musí zajistit, že to nikdo nedá za vinu jemu. Tj. zájem úředníka je jiný, než úspěšné ukončení projektu. A to je zásadní rozdíl proti soukromé společnosti.
Další problém jsou všemožné zákony, vyhlášky, předpisy... které soukromník řešit nemusí.
Velmi často u velkých projektů není možné ani oddělit nákup HW od dodávky SW, protože velice často se při realizaci ukáže, že původní požadavek byl poddimenzovaný a je třeba "železo" posílit. Případně různé fáze projektu se s dodávkami prolínají. Pokud to byla malá smlouva, pak si musí úředník vypsat nové výběrko, nechat to schválit, vysoutěžit, schválit smlouvy, znovu nechat určit a schválit na ministerstvu výdaje, dodat, otestovat, akceptovat a rok je pryč. Ten dodavatel SW bude rok čekat a vymlouvat se, že je to problém nedostatečného HW? Když je to jedna smlouva, tak je to většinou rámcovka a dodavatel ručí za vše jako celek. Pak je to mnohem pružnější. A taky, pokud by nešlo jednoduše ten HW vyměnit (smlouvy s EU a udržitelností), tak ten dodavatel to koupí za své a zaúčtuje to jako službu, konzultace,... a jede se dál. Projekt nestojí.
Pan Vondráček sice (dnes už jen prototyp) udělal za 10 dnů, ale to jen proto, že si dělal co chtěl. Sám si vymyslel zadání, bez analýza, bez konzultací se zákazníkem, bez schvalování čehokoliv. Teď při předávce ale narazí a bude to X měsíců předávat právě kvůli úředníkům a legislativě.
Proto jsou státní zakázky tak drahé.

Tak hlavně agilní řízení není o rozdělení projektu na bambilion smluv s X dodavateli. To jen rozmělní odpovědnost, stíží koordinaci. Agilní řízení je zejména o užším zapojení zákazníka a ověřování si mezivýsledků kontrolou malých inkrementů projektu. Toto se dá dělat i s jedním, ale kvalitně vybraným dodavatelem.

Cywe, pozoruju, že „agilní“ je zase nová zázračná mantra, která všechno vyřeší.
Je fakt, že komerční firmy na agilní vývoj přešli skoro všechny, ale že by to mělo nějakej pozitivní vliv na kvalitu výslednejch produktů… mno, mě spíš přijde, že se vypouštějí strašně zabugovaný věci „opravíme ve sprintu 34, hned za naučit se portugalsky“.
Tím neříkám, že agilní vývoj je blbost, ale:
1) není to samospasitelný,
2) není to absolutně univerzální nástroj vhodnej pro úplně všechny projekty,
3) v reálu je důležitý, jak se jeho principy naplní ve skutečnosti, každej tým si to stejně dělá trochu jinak.

Rozdělování projektů? Ano, ale zase je nutný si uvědomit, že to zvyšuje náklady (peníze, energii, lidi):
1) na koordinaci projektů,
2) specifikaci rozhraní mezi projekty (API, dokumentace),
3) řešení konfliktů a odpovědností (ano, tohle udělat tahle strana),
4) řešení změn, protože neexistuje projekt složitější než tetris, kterej by se dal dokonale navrhnout dopředu do všech detailů.