Rozkládat to podle věkové kategorie dítěte by byla komplikace hlavně pro komunikaci – u rodin s více dětmi by se muselo vysvětlovat, že kdo má alespoň jedno dítě v dané věkové kategorii, může žádat.
Navíc tady byl problém při přihlašování, a dokud se člověk nepřihlásí, nevíte o něm vůbec nic.
Ten systém byl navržen tak, aby ten úvodní nápor zvládnul. Bohužel to ztroskotalo na přihlašovací službě mimo tento systém, u kterého MPSV a jeho dodavatelé nemají šanci zjistit, zda to zvládne – mohou jen informovat o očekávaném náporu a věřit informaci, že to systém zvládne (nebo začít řešit nějaké omezování, pokud by měli informaci, že to NIA nezvládne). Ověřit si to nijak nelze, protože za prvé nemůžete dělat zátěžové testy na cizím produkčním systému; za druhé NIA řeší věrohodné přihlašování fyzických osob, takže na produkci fyzicky zátěžový test udělat nejde, protože byste k tomu potřeboval odpovídající počet lidí. Testovat to na veřejném testovací prostředí nedává smysl, protože se chová jinak a pravděpodobně má jinou infrastrukturu, než produkce.
Ta aplikace ale musi poznat, jak backend na strane NIA reaguje a mohla by tomu prizpusobit sve chovani - napr. namisto krecovite snahy o prihlaseni, kdyz dane API treti strany nestiha omezit na sve strane pocet provadenych ukonu.
Aneb sama aplikace muze mit prehled o tom, kolik lidi se aktualne snazi o nejaky ukon a jak ukon dopada (jestli nekonci casto chybou). Jo, osetrit to... je samozrejme nejaka prace... a kdo by s tim ztracel cas, zejo.
Jak přesně backend z přesměrování, které dál zpracovává jenom prohlížeč, pozná, co se děje po tom přesměrování?
Jasně, bylo by to řešitelné – přidat sledování uživatelů, zatížit tím vlastní aplikaci… A to všechno kvůli jednomu dni, navíc když nemáte žádnou indikaci, že by to NIA neměla ustát?
Práce neznamená jenom čas (kterého bylo málo), ale také peníze. Všichni si stěžují, že jsou státní IT systémy moc drahé, přitom by po nich chtěly, aby perfektně fungovaly i v situaci, která vůbec nemá nastat a která nakonec trvá deset hodin, zatímco ten systém poběží několik let. Navíc uživatelé by tím získali jenom hezčí chybovou hlášku, stejně by se do aplikace nepřihlásili.
Samozřejmě, že to někoho napadne. Jenže první věc, na co se zeptají novináři při představení takové služby, je „od kdy to bude fungovat“? Stejně tak bude chtít vědět termín spuštění PR ministerstva, ministr… Tenhle systém běžel ve skutečnosti už o víkendu a přišlo přes něj několik tisíc žádostí. To, že to lidé objeví sami, je ale neporovnatelné s tím, když to zveřejní velká média.
Co to znamena vsimnout nahodou? Na webech uradu? Nebo snad nemame novinare kteri by nam to hned praskli a problem by nastal take jen odlozen v case?
Nebylo by lepsi rozlozit prijem zadosti o prispevek dle vekovych kategorii? To jsou data ktera smirovaci urad vetsinou u ma takze se da dle poctu vymezit rozsah te ktere kategorie.