Vlákno názorů k článku
Za nenávistné komentáře pod fotkou teplických žáků hrozí ženě až tři roky vězení od jan - Ano, říkat pravdu o určitých věcech znamená "vyvolávat...

Ano, říkat pravdu o určitých věcech znamená "vyvolávat nenávist" a je trestné. Neuvěřitelné, kam jsme to dopracovali. :(

Myšleno k zákonu, který se dá napasovat skoro na jakýkoli nesouhlas s "něčím", ne k této konkrétní kauze.

Ne, ve svobodné společnosti slova nemají hranice, hranice mají činy. V nesvobodné společnosti mají hranice i slova. To je ten základní rozdíl, podle kterého poznáte v jaké společnosti žijete. V totalitě konformní člověk ani nemusí poznat, že v ní žije. To byl taky případ komunistů a jejich potomků, dodnes mají k totalitě sentiment.

A nevadilo by mi, kdyby o mých dětech někdo špatně mluvil, svobodného člověka nezajímá co si něm myslí ostatní. Kdyby ho to zajímalo, nebyl by svobodný.

Slova jsou taky činy. Podle tebe se snad napíšou sama? Ne, jsou výsledkem záměru a mají nějaký účel a důsledky. Nebo myslíš, že jsou neškodná? Slova ti dokážou zničit život, ani nemrkneš. A svoboda projevu má stejné hranice jako každá jiná svoboda, nesmí zasahovat do práv a svobod jiných a není nejmenší důvod, aby byla nějak nadřazena ostatním svobodám. Ostatně neexistuje stát, ve kterém by svoboda projevu byla skutečně neomezená. Křivé obvinění či křivá výpověď, pomluva, veřejné projevy nenávisti, vyzrazení státního tajemství, výzva ke spáchání trestného činu, zveřejnění cizích důvěrných osobních informací, to jsou příklady projevů, které jsou v mnoha zemích z dobrého (a zřejmého) důvodu zakázáné. Myslíš, že by třeba bylo v pohodě, kdyby o tobě někdo rozšířil v okolí tvého bydliště tvrzení, že sexuálně zneužíváš své děti? Nebo že by třeba tvůj lékař zveřejnil informace, které se o tobě jako o pacientovi dozvěděl? Ono to přísloví o moci pera a meče má něco do sebe.

Jenže v civilizovaných státech se toto řeší občanskoprávním a ne trestněprávním sporem. A dotčený musí prokázat, že mu vznikla nějaký vyčíslitelná újma. Trestněprávní postižení verbálních projevů není nic jiného než příznak totalitarizace společnosti. Prostě návratu do té senkruvny, z níž jsme se snažili vyhrabat v roce 1989.
Výjimky pochopitelně existují, ale musí jít např. o velmi konkrétní výzvy a organizační pokyny. Případně o vyzrazení státního tajemství apod.

A ještě drobný dodatek: Člověku, kterého nezajímá, co si o něm myslí ostatní, se neříká svobodný, ale asociál.

V tom případě jsem hrdý na to, že jsem asociál.

Cenzurou a tresty ovšem dosáhnete pouze toho, že nebudete mít absolutně ánung, kolik takových Roman L. ve společnosti je. A dozvíte se to, až už bude pozdě, jako komunisté v roce 1989.
A je proto nezbytné s takovými lidmi vést dialog (a ne soudní procesy) a umět přiznat i to, že v popisu situace mohou mít velkou míru pravdy, a že je nepřijatelné pouze řešení, které nabízejí / preferují. Což vás ovšem dostane do pozice někoho, kdo musí nabídnout něco lepšího a fungujícího.