"tehdy se vyhazovalo z práce a lidé byli pak bez peněz" - s první větou lze s výhradami souhlasit, ale s druhou ne. Za bývalého režimu existovalo právo na práci (a odměnu za ni) a to právo bylo reálné; dokonce to bylo ještě silnější - kdo nebyl zaměstnán a neprokázal jiný legální zdroj příjmů, byl příživník a mohl jít sedět.
"Debata není o dezinformacích a jejich přínosu pro diskuzi, ale o posuzování toho co dezinformace je."
Nejprve je nutne se shodnout na tom, zda nas jako spolecnost dezinformace ohrozuji, pricemz ja tvrdim ze ano. Pokud se na tom shodneme, pak teprve muzeme zacit hledat cesty jak se jejich skodlivemu vlivu branit (a nemusi to byt vzdy jen zakazy a prikazy).
"Neomylní fanatici mi byli protivní za minulého režimu a jsou i teď."
Nikdo tu netvrdi ze je neomylny, samozrejme ze pri posuzovani toho co je a neni dezinformace muze dojit k omylu, ale to NENI DUVOD PRO ODMITANI POSUZOVANI. Soudy taky obcas zavrou nevinneho, pak ho musi pustit a pripadne mu vyplatit odskodne. Je to vzdy politovanihodna udalost, je treba prijimat opatreni aby k tomu dochazelo co nejmene, ale prece kvuli tomu nezrusime soudy???
Celá debata tady je přece o tom, kdo rozhodne, co je pravda a co lež, tedy dezinformace. Vy to vždy umíte posoudit?
Posoudí to objednatel reklamy. Vůbec nepotřebuje umět posoudit to vždy. Prostě bude blokovat jen weby, u kterých si bude jistý, že jsou dezinformační.
Pokud odpovíte, že ano, řadím Vás mezi fanatické, o ničem nikdy nepochybující svazáky, jako byli ti v 70. a 80. letech a nejspíš dopadnete jako oni. A nebo jako někdejší symbol čistoty Feri.
Máte plnou pusu sedmdesátých let, svazáků apod., přitom ale akorát neustále něco demagogicky podsouváte. Inzerentovi se nelíbí nějaký web, tak se rozhodne na něm neinzerovat. Co to má společného s totalitou? Proč se pořád tváříte, že abychom omezili podporu dezinformačním webům, musíme je umět 100% přesně rozeznat? Nenapadlo vás, že inzerent prostě nebude inzerovat na těch webech, u kterých si je dostatečně jistý, že jsou dezinformační?
Dobrý den, zkontrolujte si nastavení soukromí. Patrně máte zapnuté, že se vaše osobní údaje zobrazují registrovaným uživatelům.
A nebo jako někdejší symbol čistoty Feri.
Já mám výhodu, že žádné takové symboly čistoty mezi lidmi nehledám. Pokud jde o lidi jako zdroje informací, tak beru s rezervou informace od těch, kteří lhali (kritika novináře za smyšlený článek, křivá přísaha na zdraví svých dětí, popírání účasti na schůzce, atd...).
Řeč je přece o těch případech, kdy není zcela zřejmé, zda jde o pravdu nebo lež.
Není. Řeč je o dezinformacích, které se týkají především případů, kdy je zřejmé, co je pravda a co lež. U případů, kdy to jasné není, se nikdo nebude obtěžovat s vymýšlením dezinformací.
A kdo rozhodne o tom, co je pravda a co ne.
Nerozhodne o tom nikdo z lidí. Pravda je to, co se shoduje s realitou.Lidé o pravdě nerozhodují, ale hledají ji, zjišťují ji.
A já říkám, že v totalitě si toto právo uzurpoval v minulosti stát a nikým nevolené subjekty, třeba mainstreamová media. No a nyní se k tomu přibližujeme zase.
Nikoli. Jenom máte zmatek v tom, co je pravda, co lež, co dezinformace.
Petr Kozohorský: Kdybyste v 70. a 80. letech disidentům řekl, že chcete svobodu slova, abyste mohl lhát, nejdřív by na vás nevěřícně koukali, jestli to jako myslíte vážně, a kdybyste na tom trval, dostal byste flákanec.
dnes je zločincem ten, kdo se pídí po neověřitelných detailech kauzy Vrbětice
Ten, kdo se pídí po neověřitelných detailech, je hlupák.
Tady schvalujete systém, který bez patřičných znalostí bude rozhodovat co je a není dezinformace a mě by zajímalo jak účinné a rychlé bude vyvrácení takového rozhodnutí, když se začne daná strana bránit a jakého odškodnění pak může dosáhnout.
Povinnost někde inzerovat zatím nebyla uzákoněna. Takže já se můžu svobodně rozhodnout neinzerovat na webu X, protože je podle mého levicově zaměřený, nebo protože jeho ředitel nosí ošklivou kravatu, nebo protože šíří dezinformace. Nebo své rozhodnutí nijak odůvodňovat nemusím, prostě tam jenom přestanu inzerovat. Druhá strana se může bránit jak chce, může se třeba postavit na hlavu, ale bude jí to houby platné.
Asi jste zase zapomněl, že se bavíme o tržním prostředí a svobodné volbě jednotlivých aktérů.
Ad. "Clovek ktery nerika pravdu a vi o tom - LZE. Dezinformace neni nazor, dezinformace je lez. "
Celá debata tady je přece o tom, kdo rozhodne, co je pravda a co lež, tedy dezinformace. Vy to vždy umíte posoudit? Pokud odpovíte, že ano, řadím Vás mezi fanatické, o ničem nikdy nepochybující svazáky, jako byli ti v 70. a 80. letech a nejspíš dopadnete jako oni. A nebo jako někdejší symbol čistoty Feri.
"„Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat". A já dodávám: Každý fanatismus je nebezpečný, lhostejno zda přichází zleva, zprava či odjinud."
Tenhle nazor je naprosto mimo. Sice s nim souhlasim, ale je zcela mimo debatu o dezinformacich.
Clovek ktery nerika pravdu a nevi o tom - MYLI SE
Clovek ktery nerika pravdu a vi o tom - LZE
Dezinformace neni nazor, dezinformace je lez vyslovovana vzdy (snad s vyjimkou nemocnych osob) cilene s nejakym umyslem.
Svoboda slova je nastroj, ktery (zjednodusene receno) pomaha aby do verejne debaty byly prinaseny i informace okrajove, malo zname, a nekomu potencialne neprijemne. Toto chranime proto, aby verejna debata byla pokud mozno co nejuplnejsi, zaznelo v ni pokud mozno co nejvice informaci relevatnich k tematu a na jejich zaklade mohla spolecnost prijmout kvalitni a informovane rozhodnuti.
Jelikoz dezinformace zadne informace do debaty neprinaseji (naopak jsou to DEZinformace, lzi, jejich cilem je debatu naredit a ucinim mene kvalitni), nepozivaji ochrany Svobody projevu. Bylo by to proti jejimu smyslu
Zařadí se pak automaticky do škatulky dezinformační
Kdo se má zařadit do té škatulky dezinformační? Jestli myslíte toho brněnského radního, tak ano.
Vezměte si ten titulek, v tom je řečeno vše:
"Zeman má rakovinu, napsal brněnský radní. Ovčáček ho chce žalovat"
Konkrétní osoba sdělila nějakou informaci a jiná osoba se cítí poškozena a bude se soudně bránit. Koho by pan Ovčáček žaloval, kdyby informaci o rakovině napsal VK na aeronetu?
A kdo rozhodne o tom, co je pravda a co ne.
Abychom si tu nehráli na Piláta Pontského ("Co je pravda?"), zůstaňme u metodiky práce s informacemi. To je přece základ vědy, to ostatní je víra. Existují nevládní projekty, které rozebírají různé články a sdělení a doplňují je dalšími důkazy. Na základě toho pak lze vysledovat, že některé zdroje se mýlí příliš často.
třeba mainstreamová media.
Co jsou podle Vás ta maintreamová média? Hlásají věci, kterým věří >50% obyvatel (hlavní proud)? Hlásají to, co tvrdí zástupci hlavního proudu (prezident, premiér a ministři)? Nebo je sleduje >50% obyvatel?
Ano třeba před prezidentskými volbami tady bylo vážné obvinění zemana, že má rakovinu měsíců zemře viz:
https://www.idnes.cz/volby/zeman-prezident-socialni-site-zdravi-rakovina-prezidentske-volby-bartik-zit-brno-trestni-oznameni.A171107_160515_domaci_bja
Zařadí se pak automaticky do škatulky dezinformační, kde žádný slušný zadavatel reklamy nebude umisťovat svou reklamu ?
Pokud mi soused naznačí, že manželka je nevěrná, přece to rovnou nenapíšu do novin, neudělám na to billbardy kolem silnice a nerozvedu se s ní.
V tom příkladu mi šlo o práci se zdrojem informací - sousedem. Jestli budete prověřovat každou jednotlivou informaci, která se k Vám dostane, nebo si to zjednodušíte a zaměříte se na zdroj informací. I když soused věří, že je manželka nevěrná pořád to ještě neznamená, že to je pravda a že máte sousedovi věřit.
Média s "jinou metodikou přístupu" jsou média ve smyslu zprostředkování informací, občas se eufemisticky nazývají "alternativní média". Ať už se nazývají jakkoliv, důležité je, že někdo je jako média bere a na základě nepravdivých informací činí rozhodnutí, která mají vliv na ostatní. Pokud jsou navíc anonymní, záměrně tím ztěžují možnost obrany oběti takových nepravdivých informací.
To o té zemi je docela triviální, jasný a tedy o ničem nevypovídající příklad, nemyslíte? Řeč je přece o těch případech, kdy není zcela zřejmé, zda jde o pravdu nebo lež. A kdo rozhodne o tom, co je pravda a co ne. A já říkám, že v totalitě si toto právo uzurpoval v minulosti stát a nikým nevolené subjekty, třeba mainstreamová media. No a nyní se k tomu přibližujeme zase.
Já bych řekl, že ve vědě není dokázáno nic, jsou jen věci, které dávají smysl a zatím je nikdo nevyvrátil.
Je to drobný, ale podstatný filosofický rozdíl, který zaručuje, že věda se přibližuje pravdě a není zkostnatělá jako jiné filosofické směry.
Že by vlastně Slunce obíhalo kolem Země se už asi neukáže, ale třeba se ukáže, že žijeme jen v simulaci:p
ale přece pokud si nemohu dostatečně informace ověřit, nebudu je zveřejňovat, ne?
Pokud mi soused naznačí, že manželka je nevěrná, přece to rovnou nenapíšu do novin, neudělám na to billbardy kolem silnice a nerozvedu se s ní.
Není potřeba vše okamžitě ventilovat ven, pokud něco je vyloženě vážné, i novinář se může obrátit na policii, podat trestní oznámení, žalobu a počkat na výsledek. Vždy je nutné kalkulovat s škodou (nejen finanční), která může nastat, pokud poskytnuté informace opravdu nejsou pravdivé.
V případě podezření souseda se může jednat i o špatné porozumění nějaké krátké události, kterou viděl. Soused může být důvěryhodný, může si být jistý a přeci to mohlo být jinak. Přeci kvůli tomu nerozbiji vztah s manželkou, nezačnu jí tajně sledovat a způsobovat ještě větší škody.
Pokud mají média "jinou metodiku přístupu", spíše by se neměly nazývat médii nebo zpravodajstvím, které má v našich zákonech jisté postavení a ochranu.
media s jiným názorem
neřekl bych, že jde o média s jiným názorem ale o média s jinou metodikou přístupu k informacím.
Pokud nemáte jak ověřovat všechny publikované informace, nezbude Vám než posuzovat zdroj těch informací. Například když Vám soused bude naznačovat, že manželka je Vám nevěrná; budete věřit sousedovi nebo manželce? Budete si to ověřovat? Nasadíte na manželku bezpečností agenturu? Budete jí prohledávat maily a telefon? Nebo se zaměříte na souseda, jestli občas nelže, jestli Vám nezávidí šťastné manželství, jestli se jeho odhady z minulosti vyplnily? A což teprve, když Vám takovou informaci předá anonym o kterém nevíte vůbec nic?
Vidím, že se tady některým, kteří nic moc nepamatují, zastesklo po 70. a 80. letech minulého století. Jako člověk, který si to pamatuje, vidím fantastickou podobnost s dneškem. I tehdy byla svoboda jen pro ty, kteří vyznávali tehdejší oficiální názor. I tehdy se nato šlo přes ekonomiku - tehdy se vyhazovalo z práce a lidé byli pak bez peněz, dnes se pro změnu navrhuje ekonomicky vyhladovět media s jiným názorem. Tehdy existovala media jediné pravdy, např. Rudé právo, dnes web konspirátori.sk a pod. Tehdy byl zločinec každý, kdo se pídil po detailech Charty 77, dnes je zločincem ten, kdo se pídí po neověřitelných detailech kauzy Vrbětice. Tehdy existovali zanícení svazáci, hlasatelé jediné pravdy a dnes, jak vidím, opět. Dal bych některým dobrou radu, podloženou osobní zkušeností, i když ji asi nevezmete. V naší zemi, jak nás historie učí, se každých pár desítek let mění režim od zdi ke zdi a nikdo nemá nic jisté. A tak, jak někteří dnes plivou na své předchůdce, resp. na lidi s jiným názorem, tak v budoucnosti bude pliváno i na vás. A nakonec připomínám Voltaira a jeho známý výrok: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat". A já dodávám: Každý fanatismus je nebezpečný, lhostejno zda přichází zleva, zprava či odjinud.
28. 5. 2021, 10:26 editováno autorem komentáře
"řadu blogerů, kteří přestože nejdou s mainstreamem nejsou nutně dezinformační"
Neexistují mainstreamova a jina media, existuji pouze media kde se praktikuje remeslo jmenem Zurnalistika (vyucuje se na FSV UK, katedra Zurnalistiky) a kde se dodrzuji jeho pravidla. Treba ze "kazda zprava musi byt overena nejmene ze dvou na sobe nezavislych zdroju" a dalsi. Pak je otazka jake ambice ma nezavisly blogger, zda ho (i kdyz ma treba tisice pravidelnych ctenaru) povazovat za medium ktere publikuje (dez)informace, nebo za cloveka ktery vyjadruje pouze sve osobní názory. To je podle me docela jasna hranice na ktere to lze lamat, jen je treba si pak pohlidat dezinformatory skryte za fasadou "dobre informovaneho blogera"...
Je dezinformace, že virus mohl uniknout z laboratoře ve Wu hanu? Je dezinformace, že nedostatek vitaminu D vede k horšímu průběhu? Je dezinformace, že roušky nechrání před nákazou a lidé by je neměli nosit, kvůli druhotným problémům? Je dezinformace, že nošení roušek v prázdném lese nechrání? Je dezinformace, že bude Covidpas a očkovaní budou mít výhody?
Co když se ukáže, že dřívější “dezinformace” byla pravdivá a média zdrojující WHO nebo MZ pracovala s nepravdivými údaji?
Co, když někdo bude informovat o programech typu ECHELON, které byly tajné a spousta lidí odmítala věřit v tak masivní sledovací program?
Já tu vidím ohromný problém typu “když se kácí les, létají třísky” velcí hráči mají dost zdrojů na armádu právníků, ale může to postihnout i řadu blogerů, kteří přestože nejdou s mainstreamem, nejsou nutně dezinformační.
jen co když ten kdo Vás takto osočil lhal ?
To jako že by se nějaký dezinformační web snažil autorům takového seznamu dokázat, že není dezinformační? Že má své zdroje dobře podložené a že lidem o kterých píše umožňuje se také vyjádřit a pokud se splete, tak se omluví? Nevím, jestli někdy k něčemu takovému došlo.
Ono je to jednoduché rozhodnutí, když někdo řekne, že jste to ukradl, tak jste přece zloděj, jen co když ten kdo Vás takto osočil lhal ? Proto máme soudy, které se snaží spor vyřešit a né vždy je spravedlnost na straně pravdy, když je třeba druhá strana v patřičné nevýhodě a nemůže se jednoduše adekvátně bránit.
Tady schvalujete systém, který bez patřičných znalostí bude rozhodovat co je a není dezinformace a mě by zajímalo jak účinné a rychlé bude vyvrácení takového rozhodnutí, když se začne daná strana bránit a jakého odškodnění pak může dosáhnout.
Hlavně ty nebezpečné.
Ještě že už máme v legislativě vyřešené třeba takové krádeže. To bybylo otázek. To jako bude existovat nějaká komise, která bude muset schválit pokaždé, když budu chtít vzít něco do ruky? Kdo o tom bude rozhodovat, co je krádež? Názory na to, čí je nějaká věc, se mohou lišit. Budou se potírat všechny krádeže, nebo jen některé?
Tak ona je zajímavá problematika “content farms” na YouTube, kdy bombastický titulek láká na 10 neuvěřitelných “life-hacků”...
Dokud neradí lidem, aby proti kovidu pili dezinfekci, tak to asi nevadí. Jen to krade čas když se někdo chytí.
Další kategorií jsou satirické weby, kde záměrně publikují nesmysly pro pobavení a zesměšnění konspirátorů a také uvádějí, že jde o satiru.
Někdy je důležitý i kontext. Pokud bych zemi označil za kulatou, vylýtnu na vejšce od zkoušky, protože to není pravda, tam chtěli slyšet geoid, v gisu jsme zase museli tvrdit, že země je rotační elipsoid. Pak člověk začne pracovat s naším katastrem, pln informací o tom, jak Země je koule a najednou se vzdálenosti počítají přes čtverce, vše je rovina a odpovídá to ploché Zemi, opravdu. (Ano, znám Křovákovo transformace a systém S-JTSK, jen jsem chtěl ukázat, že nikdy nelze determisticky určit skutečnost i v tak jednoduché věci jako tvar naší Země).
Dezinformaci chápu jako záměrnou změnu skutečnosti s důrazem na tu záměrnost. Proto je nutné u médií, které hodlám onálepkovat jako dezinformační zpracovat větší množství jejich textu a až z něho vyvozovat, jestli je možné vidět souvislé tendence a záměrné zkreslování skutečnosti nebo se jedná o ojedinělé a omluvitelné pochybení a jak se k takovým pochybení dané médium staví. Řada politiku označují dnes jako dezinformaci jakoukoliv nepravdu či nepřesnsnost.
I dezinformační weby se vyvíjí, dnes nepublikují vyloženě nesmysly, ale právě si hrají s kontextem, spojují nesouvisející ověřitelné informace dohromady a vytvářejí z nich novou falešnou skutečnost ať už explicitvním řečením nebo implicitně (např. uveřejní dva pravdivé články za sebou, "letadlo nečekaně dlouho kroužilo nad Brnem", "v Brně se zvýšila nemocnost a nikdo neví proč", a pracují s tím, že si lidé kontext doplní sami).
Proč by to nesplňovalo zadání? Zadání není, aby dezinformátoři nedostali z reklamy ani korunu. Zadání je, aby jim svoje peníze necpaly firmy, které dezinformace nechtějí podporovat.
To, že se ty informace objevují v různých obměnách u „opisovačů“ je důležitá součást šíření desinformací. Ale i kdyby to tak nebylo, přece nedává smysl zprostředkovaně se podílet na financování něčeho, co mne zároveň poškozuje.
a to je přesně ta centrální instituce, na kterou se to bude delegovat...
Když objednáváte do firmy úklid, objednáváte ho od nějaké centrální instituce, protože to jinak nejde? Nebo si spíš vyberete ze spousty nabídek, které jsou na trhu? Brání něco tomu, aby na trhu byla spousta seznamů dezinformačních webů?
jaký smysl by mělo vyzývat k vyloučení dezinformačních webů z kolektivu, když by nikdo nikde nespecifikoval, které weby to jsou
Prostě to úplně normálně necháte na zadavatelích reklamy.
Zdá se, že EU za centralizaci kritizují hlavně lidé, kteří si nic jiného než centralizaci nedokážou představit.
tak jeste jednou... neplet si nazor s pravdou. Pravda neni dezinformace. Dezinformace je lez vydavana za pravdu.
Takze zeme je kulata to je fakt a pravda. Pokud nekdo bude rikat, ze je placata a doda k tomu 20 dukazu aby to vypadalo lepe je to dezinformace.
Pokud nekdo rika, ze letadla pousti XY a kovid nad brnem... je to dezinformace.
Přece Ministerstvo pravdy.
Co třeba SÚKI (Státní Úřad pro Kontrolu Informací)?
Ono je lepší, když to dělají nestátní instituce a státní na ně jen odkazují:
https://www.mvcr.cz/cthh/clanek/dezinformacni-kampane-dokumenty-a-odkazy-dokumenty-a-odkazy.aspx
Pak už je na mně, jak vyrobím nebo seženu seznam...
To by asi byl tržní přístup, ale nenaplňovalo by to zadání "Zbavte dezinformátory příjmů z reklamy". Když budu vyrábět magické kameny proti chemikáliím, budu cílit hlavně na ty "alternativní" čtenáře, protože mi to snadno zbaští a takový produkt si koupí.
Předpokládám, že "kořenové" dezinformační weby mají financování dobře zajištěné jinak, takže jde spíše o ty "opisovače". Nevím, nakolik to bude účinné, když se "alternativní" čtenáři pak jen přesunou k těm "kořenovým" webům a také stále účinným "řetězovým mailům".
Jak píšete že u vás v Rusku máte takové instituce které dezinformace odhalují a mažou.A v tom vidím problém protože Rusko je podle měřítek EU a západu totalitní autoritářská země a proto takové instituce jsou tam normální.Pokud my se počítáme mezi demokratické země tak bychom neměli tupě používat takové praktiky a měli bychom nechat na lidech co budou sledovat čemu budou věřit koho milovat a koho nenávidět.Je na našich médiích aby dodávali jen kvalitní a ověřené zprávy ve smyslu padni komu padni i když je to pro některé novináře dost proti srsti ale taková je už demokracie.Snížením se na cenzuru a to co Jourová navrhuje určitě cenzurou je velmi problematické.
> může použít seznam dezinformačních webů, který připraví někdo jiný.
a to je přesně ta centrální instituce, na kterou se to bude delegovat... nebo máte pocit, že EK vymýšlí věci, které k takové centralizaci netíhnou?
jaký smysl by mělo vyzývat k vyloučení dezinformačních webů z kolektivu, když by nikdo nikde nespecifikoval, které weby to jsou
tak ted nevím, jestli jste četl ten článek, pod kterým zde reagujete?
Ano.
centrální instituci nechce ten na koho reagujete, ale EK...
A vy jste ten článek četl? Kde tam je něco o centrální instituci?
asi není reálné, aby každá firma procházela weby
Když firma nechce něco dělat, deleguje to na někoho jiného. Takhle si najímá účetní, úklid, správu IT, správu vozového parku… Stejně tak může použít seznam dezinformačních webů, který připraví někdo jiný.
ale přece není potřeba centrálně rozhodovat a vytvářet seznamy webů, podsouváš něco o čem nikdo netvrdí, že bude dělat.
Na volném trhu existují měkká pravidla a reputace. Máme tady třeba Syndikát novinářů ČR a jejich profesní kodex novináře. Každý z větších médií má svůj kodex podle kterého se řídí. Řada periodik se v tomhle snaží být transparentní, zveřejňuje závěry se šetření porušení jejichk kodexu, diskutují konkrétní případy atd. Organizace ifcncodeofprinciples.poynter.org se zase snaží zavést postupy a pravidla pro ověřování skutečností.
Tahle zprávička je o výzvě k inzerentům, aby si rozmysleli, u koho mají reklamu, nikdo nechce nikoho přímo zakazovat.
Kde v kapitalismu funguje, ze "ten kdo plati, tak rozhodduje, za co sve penize utrati"? To plati jen ve velmi omezene mire. Minimalne na urovni dani to urceni neexistuje.
Na druhe strane nema nikdo moznosti si to zjistit, kde inzeruje apod.s ohledem na to, ze zijeme v realnem svete v roce 2021 a jak funguji urcite inzertni platformy. Takze proc nemit "pomocnika" a minimalne na urovni dezinformaci je spravne toto v nejake mire korigovat.
Druhou rovinou je mit mozost projevit nazor, ale je problem vydavat nazor za fakta a realitu.
Dobré jídlo záleží na definici. Chutné jídlo poznám, ale to je subjektivní. Zdravé jídlo se poznává hůře, k tomu potřebuji laboratoř a složení na obale se skutečností také nedokáži porovnat.
Zprávy, které se mi líbí poznám také, ale ověřit jejich pravdivost a úplnost je často problém. Zjevné blbosti ve svém oboru zájmu poznám, ale jinde to není snadné.
Jinak komisi nechci, spíš mi jde o to, že mezi informací a dezinformací je hodně široká šedá zóna.
tak ted nevím, jestli jste četl ten článek, pod kterým zde reagujete?
centrální instituci nechce ten na koho reagujete, ale EK...
zadavatel reklamy jistě může udělat dohodu s Googlem, že na nějakých konkrétních webech se ta reklama ukazovat nebude, ale asi není reálné, aby každá firma procházela weby, dohledávala si kdo je a kdo není dezinformátor (nebo prostě obecně web, který je hodný odříznutí od příjmu z reklamy) - pokud tedy není cílem, aby si každá firma na toto najmula specialisty, nebo druhá možnost, tj. vybodla se na to a dala tomu volný průběh
Nechápu, proč by to rozhodování spousta lidí chtěla delegovat na někoho jiného. Vždyť je to úplně stejné, jako jestli vám chutná nějaké jídlo, líbí se vám auto nebo splňuje pračka vaše požadavky. Potřebujete na to nějakou komisi, která rozhoduje, co je dobré jídlo, co je hezké auto, co je dobrá pračka? Nebo se o tom rozhodnete sám?
Rozhodovat o tom muze kdokoli a je na ostatnich zda to budou respektovat. Proste i u nas vznika iniciativa "nelez" ktera urcuje co je a co neni dezinformace. Kdyz k tomu prida kvalitni PR, jak "kdo neni s nama, je proti nam" tak ty firmy medialne donuti s nimi spolupracovat a neinzerovat tam, kde urci tento projekt.
Ve svete podobne organy funguji bezne. V Rusku mame hned nekolik instituci urcujisi weby se spravnym nazorem. Cina to stejne... takze proc ne v EU ci v CR...
A ono to zase tak slozite neni urcit v 99 % pripadu. A ano, kdyz se kaci les, letaji trisky, takze to mozna vezme s sebou i par "normalnich" webu. Spise je otazkou webu, ktere maji ast obahu "zavadny" at uz umyslne ci ne...
Tak ona je zajímavá problematika “content farms” na YouTube, kdy bombastický titulek láká na 10 neuvěřitelných “life-hacků” o kterých musíte vědět, ve videu jich je osm nebo dvanáct, polovina z toho jsou kravina jako špinavé kalhoty potřít pastou na zuby a pak je prostřih na čisté kalhoty, z kterých umyjí pastu a voilà vizuálně poutavý zázrak. Nebo recepty na pečení, kdy se do mikrovlnky hodí mléko, kousky čokolády a karamel a jsou z toho zázračné muffiny...
A na titulce je něco, co s videem nemá nic společného, hlavně když lidi klikají. Taky je zajímavé, že podobně jako dezinformační weby tyhle platformy mají desítky kanálů, které sdílí obsah s drobnými obměnami.
A pak jsou na YouTube falešné zprávy s text-to-speech “moderátorem,” to je také pozoruhodný fenomén. Ale lidi baví poslouchat to, co chtějí slyšet, i když to říká robot.
Detekce je vždy složitá, ale obecně musíš posuzovat zdroj a ne jednotlivé zprávy, posoudíš jak moc se informace odlišují od těch oficiálních, jak jsou podloženy zdroji a podklady, jestli je v textu dostatečně odlišen osobní názor od vydávání osobního názoru za skutečnost.
Jednotlivce se může kdykoliv splést a uvést nepravdivou informaci, pokud ale nějaký subjekt uvádí jednu nepravdivou informaci za druhou bez zpětné vazby a zpětných oprav, již takový subjekt je možné označovat za dezinformační.
Typickým příkladem je aeronet, vezme skutečnou událost, vezme řadu skutečných údajů z ní, ale nikoliv všechny, do textu nabalí spousty narativ, spousty osobních hodnocení, spousty konotací. Dělají to opakovaně a vypadá to cíleně.