No predevsim bezna domacnost nepotrebuje router ani firewall v extra kabce, protoze BFU si to stejne neumi nakonfit a ted je tato konfigurace standardem predevsim proto, aby vubec bylo mozne pripojit vic nez jedno zarizeni.
Pokud by bylo i na IPv4 pridelovano bez kecu potrebne mnozstvi adres, tak to neni treba ani ted.
Ale zapomel jste, ze NAT neni firewall, takze k propojeni privatnich adres pres NAT stejne potrebujete firewall, a jestli ne tak jste blazen.
A skutecny firewall je skoro stejne narocny jako nejaka proxy.
Ja nevidim zadny duvod pouzivat privatni adresy, misto nich se daji pouzivat "normalni" adresy oddelene firewallem od zbytku site.
A proč byste to tak nemohli mít dál? V případě IPv6 jsou pro tohle určeny unikátní lokální (unique-local) adresy, které vám mohou vyhovět naprosto stejně.
Jinak doporučuji ke studiu toto...
A co firmy, které mají desítky, či stovky poboček po celém světě (propojené přes VPN tunely) a chtějí mít všude jednotný rozsah IP? Jak zajistí, aby jim ISP přiřadil stejný prefix? My ve firmě máme desetitisíce počítačů po celém světě a IP adresy máme hierarchicky organizované podle fyzického umístění (10.číslo státu.číslo pobočky/podsíť.podsíť/číslo pc)
Pro obyčejné lození na web není problém mít vnitřní síť úplně oddělenou od internetu s privátními adresami a jednotlivé pobočky propojené přes internet pomocí VPN tunelů a ven se leze přes proxy. Problém je v tom, že máme hromadu serverů, které jsou přístupné z venku a k tomu využíváme NAT (1:1) a taky máme dost stanic, které komunikují s "venkem" po protokolech, kterým se přes proxy moc chodit nechce.
O strukturu sítě v domácnosti se starat musím. Je potřeba rozlišovat tři situace:
- je připojen pouze jeden počítač - musím přidělit adresu /128,
- v domácnosti je jeden subnet - přidělit /64
- v domácnosti je více subnetů - přidělit /56 či /60.
V prvním případě mohu přidělovat přes DHCPv6. Tuto adresu mohu přidělovat v podstatě náhodně v rámci příslušného rozsahu.
Ve druhém případě musí přidělit přes DHCPv6 jednu externí adresu, při dalším DHCPv6 pro vnitřní rozhraní musím přidělit /64 subnet a do svého routeru doplnit směrovací údaj. Problémem je, kdy mám tento směrovací záznam zrušit - pokud by měl být natrvalo, tak musím domácímu routeru přiřazovat pořád stejnou externí IPv6 adresu a pořád stejný vnitřní /64 rozsah. Nebo musím monitorovat stav přidělování z DHCPv6 serveru a v okamžiku, kdy propadne pronájem, tak zrušit záznam ve směrovacích tabulkách.
Pokud si v domácnosti někdo zapojí druhý vnitřní router, tak ten požádá o adresu pro své externí rozhraní, dostane adresu od DHCPv6 serveru z hraničního routeru (popřípadě přes autokonfiguraci). A poté vnitřní router požádá o adresu pro své interní rozhraní. A hraniční router, protože dostal jen /64 subnet, tak požadavek nejspíš zamítne. Nebo ho může předat na DHCPv6 server poskytovatele a ten přidělí další /64 subnet, hraniční router bude muset upravit své směrovací tabulky a předá upravenou DHCPv6 odpověď vnitřnímu routeru.
Neznám specifikaci DHCPv6 protokolu tak, abych byl schopen říct, že mnou uvedená konstrukce je vůbec možná. Určitě ale nevím o žádné implementaci. Většina autorů však píše o tom, že jsem v tomto případě měl hraničnímu routeru přidělit větší rozsah (/56 či /60). Ale jak to poznám??? Jediná šance je vytvořit aplikaci, ve které budou jednotliví uživatelé žádat o velikost svého rozsahu. Mohl bych tuto možnost dodatečně zpoplatnit ....
Jaký je rozdíl mezi otevřeným nezabezpečeným AP s DHCP (IPv4) a RA (IPv6)?
Kdo má v domácnosti vyplý autokonfig/dhcp a proč? Takový člověk je buď odborník a zvládne si zařízení překonfigurovat sám, nebo člověk problematiky neznalý a pak to za něj (samozřejmě za patřičný obnos) může udělat technik ISP.
V soucasnosti prisel do domacnosti BFU technik nebo kamarad a zmenil jedno nastaveni na hloupe krabicce a vse fungovalo.
Ted pokud bude v siti jeden/dva stroje, co bude mit vyply autokonfig, tak je musite obejit vsechny. A kdyz je otevrene nezabezpecene AP a cela sit v autokonfigu, tak radsi ani nedomyslet.
Pro existenci NAT zadne duvody nejsou.
O strukturu site domacnosti se starat nemusite, kazdy jejich zarizeni jednoduse dostane nejakou IP. Nevidim v tom zadny problem vzhledem k rozsahu adres. Pokud si domacnost pozada, jednoduse pridelite prefix, stejne jako dosud jednu IPv4. Navic nebude muset kazdy BFU vecne resit po netu, proc mu nefunguje tohle a tamhle ... jak ma co kde nastavit ve sve hloupe krabce aby mohl byt active ...
Prechod k jinemu ISP zakaznik vubec nepozna. Pokud poskytuje do site nejake sluzby, pak jiste pouziva DNS, pokud ne, je mu uplne sumafuk ze se mu zmeni adresy.
ad 1 - ISP by měl mít vlastní AS s BGP, měl by mít připojení do více sítí. Pokud by se ale mluvilo o zákazníkovi, tak tomuto problému rozumím. Plánované přechody k jinému ISP v IPv6 usnadňuje možnost mít přiděleno více adres.
ad 2 - v rámci sítě ISP není potřeba a ani vhodné dodržovat hierarchickou strukturu IPv6 adres z důvodu úspor ve směrovacích tabulkách.
ad 3 - měnit najednou adresy všech nameserverů je zhovadilost i v IPv4. Pokud se to udělá postupně, tak není problém - pokud tedy nezpřístupňujete zákazníkům jen jeden nameserver.
ad 4 - mohu zákazníkovi přidělit dva IPv6 adresní rozsahy. Z představy, že bych měl v IPv4 pro zákazníky udržovat měsíce výjimky typu DST-NAT se potím hrůzou.
ad 5 - toto řeší v IPv6 ULA adresy ve spojení s proxy servery,
ad 6 - opět ULA adresy,
ad 7 - pravděpodobnost kolizí v IPv4 je o mnoho řádů vyšší,
ad 8 - prostudujte si http://anonymous-p2p.org/index.html a najděte si programy, které podporují IPv6 (popřípadě podpořte finančně naprogramování podpory pro IPv6 - např. pro I2N),
ad 9 - jak jste sám psal, řeší NAT64
ad 10 - tato oblast se příliš neřeší a ani se tomu nedivím. Tento problém nastane u různých specifických zařízení (kamery, printservery, sondy, ...), které ale stačí mít dostupné v rámci privátní IPv4 sítě. Pokud by potřebovali komunikovat přes IPv6, tak se využijí proxy servery.
Pro existenci NATu v IPv6 bych viděl dva důvody:
- připojování malých koncových zákazníků (hlavně domácnosti), neboť jich je mnoho a použití NATu znamená, že se nemusím starat o strukturu jejich sítě,
- usnadnění přechodu zákazníka od jednoho ISP k druhému,