Vlákno názorů k článku Alza prodávala omylem mobily za zlomek ceny, není první ani poslední od x x - Jak já zákazník můžu vědět, že je to...

Jak já zákazník můžu vědět, že je to chyba? Vždyť je běžné, že jsou výprodeje, různé akce co trvají hodinu pro prvních pár nakupujících a co já vím co ještě? A že mi to ze všech stran tlučou do hlavy u nás mobil za 1,-Kč?
Jako majitel Nokia 1112 jsem si chtěl pořídit nový mobil a vidím, že je tam nějaký mobil za 250,-Kč, líbí se mi, tak naklikám do košíku. Vůbec mobilům nerozumím, takový nějaký taky Samsung byl v ceně 300,-Kč, tak cena mi vůbec nepřijde divná a já kupuji v dobré víře.
Mno a nechce se mi to hledat v zákoně 89/2012, když se tu mlátí §. Ale uplatňuji §§ o tom, že se strany vzájemně dohodly na kupní smlouvě odchylně od standardních obchodních podmínek. Obchodník mi nabídl tuto cenu za toto zboží, já souhlasím, objednám, on mi to potvrdí a smlouva je platná. Já nemám povinnost pátrat jestli cena odpovídá ceně obvyklé v čase a místě, beru zboží tak jak je, za chyby obchodníka nenesu odpovědnost a navíc je to i veřejný příslib a ten je vymahatelný. Pokud se najde soudce co není kretén, tak bych musel mít plný úspěch v řízení.

Tak po licencování frekvenčních pásem a zákoníku zde máme daně. Další téma, kterému Ivan Nový nerozumí a přesto o tom musí psát hlouposti. LOL

Důkazní břemeno a břemeno tvrzení leží na prodejci v prokazování fatálního omylu. Zas já jsem nakoupil v dobré víře a zboží mi po právu náleží. Je irelevantní za kolik nakoupil. Rozhodující je, za kolik mi návrhem nabídl prodejní cenu, já ji akceptoval a on stvrdil. Stvrzením takto dané ceny sám vylučuje možnost fatálního omylu.

Jakou právní sílu má deklarace prodávajícího oproti právoplatně uzavřené smlouvě?
Podvod není trestný čin, ale přečin, a i na ten je potřeba dokázat úmysl, dále musí být splněn rozsah škody, což 250,- Kč není. Takže se z toho dá vytřískat max. přestupek a to by přestupková komise musela být hodně negramotná. Vrácením újmu utrpím a to zmenšením mého majetku za poštovné.
Jedině lze souhlasit s tvrzením, že zmýlená pro obchodníka neplatí u potvrzené objednávky a právoplatně uzavřené kupní smlouvy.

Veřejný příslib může být i jedna věta, veřejně pronesená, že bude něco konat nebo činit. Čas trvání je naprosto bezpředmětný pro naplnění skutkové podstaty veřejného příslibu.
Už někdo plnomocně rozhodl, že zákazník tyje z omylu prodávajícího?

Domníval jsem se dosud, že prodejce je právnická osoba a nikoliv fyzická. Odkud pramení znalost zákazníka s kým komunikuje?
Objednávám na internetu a kupodivu moje objednávky v řadě případů vyřizují a odpovídají na ně živí lidé.
Já nejednám se strojem, ale s prodejcem jako právnickou osobou a ten má odpovědnost i za to, co stroj odpovídá, protože fe facto i ten stroj je jeho zaměstnanec a on nese odpovědnost za škody jím způsobené.

Ne! Já jsem se rozhodl podle velikosti displeje abych na něho dobře viděl a cena mě nezajímala. A výši ceny v místě a čase obvyklou neznám.

Při diskuzi s vámi Vás ani nevidím, ani neslyším, reaguje neadekvátně na mé příspěvky a u mě také Turingovým testem neprocházíte. jste člověk nebo stroj? Mimochodem se stroji podařilo projít Turingovým testem.
Při jednání s eshopy neprojdou Turingovým testem ani operátoři call centra.

Ano. Protože skutečná cena je de iure cena výrobní a nikoliv prodejní. Ještě by se mi mohlo stát, že mi budou vracet.

S tímto názorem se jednoznačně ztotožňuji a souhlasím.

Jistě, před rokem 1989, a máme zde kontinuitu právního řádu.

Omyl nemůže být veřejný příslib. Platnost veřejného příslibu nemůže být nadřazena nad neplatnost omylu.

Nesmyslná odpověď. V této věci nebylo pravomocně rozhodnuto a žádná kontinuita právního řádu nemá s touto věcí souvislost.

To nechte na nalézacím soudu, aby zkoumal a právně posoudil, zda šlo o omyl nebo veřejný příslib.

Nerozhoduje-li cena, pak jistě doplatíte jeho skutečnou cenu.

Tady jde o logiku, o té nalézací soud nerozhoduje.

Tady předmětem řízení nebude kalkulace ceny, ale meritorně platnost kupní smlouvy ať bude podána žaloba formálně o cokoliv a ostatním se soud nebude zabývat.
Kromě toho tehdy bylo rozhodnutí vydáno v naprosto odlišných "tržních" podmínkách a takový judikát sotva bude pasovat k této věci.

Ale bude. Třeba u úhrad za telekomunikační služby. Kdy přišly nesmyslné částky k úhradě.

Nikolivěk. Viz výše. Nákupní cena shopu je irelevantní a je jejich problém za kolik nakoupili. Jiný obchod nakoupí za nižší cenu, což namítnu a je tu zadělané na dalších x let řízení, než se zjistí opravdová výše tzv. škody.
Daň se do nepočítá. Může nakoupit i bez daně. Jednou protistrana do výše škody si počítala i zdravotní a sociální pojištění, mzdu a daň, což samozřejmě soud s nimi vyběhl.

Logiku u soudu nehledejte.

Předmětem řízení bude úhrada za telekomunikační služby?

Předmětem řízení bude omyl při stanovení ceny.

Ano, soud si může rozhodnout jak chce, ale pravda, tedy logika, zůstane stejná, pokud soudy rozhodují nelogicky, časem dojde ke zhroucení právního systému, protože nikdo nebude vědět, čím se má řídit. Logické zdůvodnění rozsudků je jeden ze základních kamenů římského práva a je to jeden z jejich největších přínosů pro lidskou civilizaci.

je to trochu mimo téma, ale jak se dá nakoupit bez daně? Asi myslíte DPH a je mi záhadou, jak jde nakoupit něco a nezaplatit DPH. Můžete se rozepsat?

A jako řádný hospodář jste povinen škodu vymáhat na pracovníkovi, který ji způsobil. Nemůžete to jen tak zamést pod koberec, jinak se můžete dopustit dalšího trestného činu, tedy kromě daňového úniku.

No někdo tady vyvozoval potvrzení objednávky od kliknutí na tlačítko objednat. Jinak mailová komunikace probíhá v eshopech jinak, stroj pošle informaci o přijetí objednávky ke zpracování, člověk objednávku mailem potvrzuje. A znalost toho, že komunikujete se strojem vychází z toho, že člověka nevidíte ani neslyšíte, nereaguje adekvátně na vaše dotazy. Člověk obvykle pozná svůj obraz v zrcadle, je tedy dostatečně inteligentní na to, aby poznal, kdy komunikuje se strojem, a kdy s živým člověkem. Eshopy Turingovým testem zatím neprojdou, tedy člověk je schopen poznat, že je to stroj.

Ale bylo pravomocně rozhodnuto, takové podobné věci se stávaly i před rokem 1989. Kdy došlo k chybně zkalkulované ceně ve vztahu právnické a fyzické osoby.

No a to právě není tak jednoduché, na vstupu si napočítáte 200 Kč, které od státu dostanete a na výstupu 2 Kč, které státu odvedete, takže tímto postupem stát ošidíte o 198 Kč. A v případě, že nakoupíte mobil za 2000 a omylem ho nabídnete za cenu 300, si do nákladů a do odpočtu můžete započítat jen poměrnou část, takže jste povinen cca 1700 Kč dodanit. Do nákladů si nemůžete v podstatě započítat plnou nákupní cenu, protože omyl (škoda) způsobená známou osobou, není daňově uznatelný náklad.

No DPH se to týká samozřejmě taky, uvedeným postupem totiž získáte 198 korun, které vám stát vyplatí, ale z prodeje je nezíská zpět, jen vám je vyplatí. A právě toto je podstata všech daňových úniků, které se s DPH dělají. Takže buď vznikne škoda státu na DPH a nebo vám, když si tu část, která zbude, nebudete moci uplatnit jako odpočet.

no tak odpočet - vratka = co mi zůstane, takže 250 - 150 = 100, když prodám levněji než jsem nakoupil, když prodám stejně, tak 250 - 250 = 0. No a z hlediska státu, v prvním případě stát dostane 150, ve druhém 250. A to z důvodu omylu pracovníka, což není daňově uznatelný náklad a to má samozřejmě dopad i na odvod DPH. Tuším, že v zákoně o DPH je nějaký paragraf, který právě tuto vazbu řeší, ve vztahu k výdajům, které nejsou daňově uznatelné náklady a vratky DPH z nich. Do nákladů si nemůžete dát celou nákupní cenu, ale jen do výše prodejní ceny.

Úmysl je jasně prokázán, zákazník se dozvěděl, že jde o omyl a ani to ho nepřimělo věc vrátit, tedy úmyslně ji zadržel. A škoda není 250.- Kč ale rozdíl nákupní ceny - 250.- Kč, tedy několik tisíc. Smlouva nemůže být právoplatně uzavřena, když se jedna strana fatálně zmýlila. To odporuje dobrým mravům.

Nikoliv, je to v tomto případě nákupní cena eshopu včetně daně. Taková škoda vznikne eshopu.

Platci DPH dan neplati, jenom ji pro stat vybiraji od neplatcu.

Pokud platce DPH nakoupi v zahranici (at uz EU, nebo treti zeme), dostane fakturu bez DPH. Nasledne provede takzvany "reverse charge". Sam si DPH spocte, ale da si ji na vstup i na vystup.

Je to jenom takova papirovat valka. Zadnou dan neplati, jenom statu vykaze, ze nejake takove plneni existuje.

Kdyz to potom proda dalsimu ceskemu platci, tak tomu to uz dodani. Odberatel zaplati cenu s dani. Dodavatel ji odvede, Odberatel narokuje zpet od statu. Tedy zase nikdo nic nezaplatil. Stat porad nic nema.

Az teprve v okamziku, kdy si zbozi koupi neplatce (zpravidla nejaky obcan), ktery si nemuze nic od statu narokovat, tak statu zustane dan.

Reverse charge (ktery se v minulosti delal jenom pro nakupy zbozi a sluzeb v zahranici) se uz nejakou dobu dela i na nektere tuzemske plneni. To jsou ty slavne odpady a stavebni prace, emisni povolenky, investicni zlato..

Od dubna letosniho roku se bude delat i na spoustu dalsich veci. Kovy, prenosne pocitace, mobilni telefony, integrovane obvody, videoherni konzole a dalsi veci. Ale jenom ve velkem (fakturace nad 100 000).

Takze neni nic neobvykleho, ze prodejce nakupuje bez DPH.

Řeč byla o DPH ne?

A o tom, jak nakoupit bez DPH. Tak proč do toho motáte daň z příjmu a daňově uznatelné náklady?

Pokud nakoupím a daním přes reverse charge, tak jsou ty položky (vstup/výstup) vždycky stejné. Maximálně (u nějakých složitějších případů) mohou být v různých zdaňovacích obdobích. Alespoň je možné najít správce daně, kteří na takovém postupu budou trvat.

A vážně není pravdou, že když koupím (i s daní) za 1210, stát mi vrátí 210 a já to potom prodám za 605 (500 + 105 daň), tak nějak musím krátit nárok na vstupu. To ani omylem. A taky jsem ani omylem stát o nic neobral.

Jak jsem napsal. "Plátci DPH" daň neplatí. Jenom ho pro stát vybírají od neplátců. Stát dostane svoji daň z toho, co zaplatí konečný spotřebitel. Zpravidla občan. Nic víc, nic míň. Až do doby, než si to koupí "neplátce" je to jenom evidence. Jeden plátce zaplatí a to stejné si druhý nárokuje. A rozhodně není pravdou, že ty částky musí růst.

Můžu dokonce rozdávat zboží zdarma (za určitých podmínek) a budu pořád mít plný nárok na odpočet daně na vstupu a moje nákupní cena bude celá daňově uznatelným nákladem pro daň z příjmu.

Jezis...

Tak ještě jednou.. není zadne 250-150..

Vratka je vždycky ve stejne vysi, jako odvedl ten prede mnou.

Cely ten vehement s DPH je pro platce DPH neutralni. dokonce je pro ne uplne jedno, jestli nakupuji s 21% a prodavaji osvobozene, nebo v jedne z nižších sazeb. Nic z toho nemaji. Tedy nemaji nic z DPH.

Pokud je na něco nižší sazba, tak je to pro firmu vyhodne jenom v tom, ze konecna cena muze byt nižší a muze sit o koupit vic lidi, takze mají vyssi trzby.

Státu patri nejake procento z konecne ceny, kterou zaplatil konecny odberatel. Nic vic.

Pokud prodavam něco levneji, tak abych nezkrachoval, tak musim prodávat zase něco jiného draz. A na tom drazsim zase stat dostane vetsi dan.

Je spousta zboží a služeb, ktre konci u platce ve spotrebe. Primo se dal nefakturuji. Koupi si třeba PHM do firemního auta. Stat mu DPH vrati a uz se nikdy dal nevyfakturuje. Retezec konci. Z celého toho plneni (nakup PHM) nemá stat ani korunu (na DPH, na spotrebni dani samozrejme ma).

Ale aby firma nezkrachovala, tak prece musí tu zaplacenou cenu bez dane u PHM prenest do ceny svých služeb, nebo vyrobku. A tam stat dostane svoje DPH.

Pletes tady dohromady dan z prijmu (danove uznatelny naklad) s dani z pridane hodnoty. to je naprosta pitotmost. Nemaji spolu nic spolecneho.

To tvoje tuseni o tom, ze si do nakladu nemuzes dat celou kupni cenu, ale jenom do vyse prodejni ceny mas odkud? Cituj paragraf.. Je to nesmysl.

Existuje sice něco, jako cena obvykla, ze které se v nejakych případech muze odvádět DPH (nebo muze slouzit pro dodaneni daniz prijmu), ale to jsou opravdu jenom spesl pripady. Prodej osobam ve zvláštním vztahu a podobne podivnosti.

Ještě jednou. Pokud Alza prodala mobil za nejakou extra nizkou cenu, tak je to mozna stve, protože na tom obchodu prodelali par drobnych, ale nemá to zadne danove následky (kraceni naroku na vstupu a podobne). A neverim ani tomu, ze by něco chteli po svém zamestnanci/za­městnancích, kteří udelali chybu. Maximalne jim zkrati nejake premie a vynadají jim. Spis jim jenom vynadají. Je to prkotina za par tisich pod rozlisovaci schopnost firmy. Dohaduji se jenom z principu.

ne priteli. DPH funguje uplne jinak, nez si myslis.

Co je nereálná nabídka? Na SW nebo další nepotřebné HW blbosti (obaly, folie, ..) dají slevu klidně 99% a myslí to vážně, proč by takhle v rámci PR k výprodeji nemohli prodat pár telefonů? A když náhodu to zboží koupí moc zákazníků, tak pak můžou tvrdit, že to byla chyba? Zákazník klidně mohl nakupovat v dobré víře.
Alza má teď jedinou zákonnou možnost, dodat "omylem" něco jiného v ceně, kterou zákazník zaplatil, a pokud to nebude zákazník chtít, může od smlouvy do 14 dnů odstoupit....

Vy jste ukázkový příklad chytráka (chtělo by se napsat pitomce), co se vyjadřuje ke všemu bez jakýchkoliv znalostí.

"Úmysl je jasně prokázán, zákazník se dozvěděl, že jde o omyl a ani to ho nepřimělo věc vrátit, tedy úmyslně ji zadržel."

Přečtěte si laskavě, co je podstatou podvodu. Rozhodně to není to, co se zde snažíte prezentovat.

"Smlouva nemůže být právoplatně uzavřena, když se jedna strana fatálně zmýlila. To odporuje dobrým mravům."

Samozřejmě že může. Vy si tady přiohýbáte dobré mravy, jak se vám hodí.

"Dokonce zákazník ví, že objednává za nepatřičnou cenu. Proto se taky rozhodl k nákupu, nerozhodoval se podle své potřeby, ale především podle nezvykle nízké ceny."

Aaa, pán má zřejmě křišťálovou kouli. Nebo jste to vyčetl z kávové sedliny? OMG. To si jako mám speciálně každou cenu a slevu, která by mi (nebo jasnovidci v diskuzi na lupě) třeba mohla přijít nepatřičná, před zakoupením osobně ověřovat?

O veřejný příslib nejde, protože jde o omyl a nabídka byla rychle stažena. To jak dlouho to na to webu viselo, by rozhodovalo při posouzení, zda jde o příslib, či nikoliv. Podle vás je spravedlivé, aby zákazník tyl z omylu někoho jiného? Proč? Cožpak konzumní libido zákazníka je nad vším?

Stvrdil to stroj, nikoliv prodejce. Prodejce, fyzická osoba, právně odpovědná, to označil jako omyl, okamžitě jak na to přišel. Zákazník ví, že komunikuje se strojem a ne s člověkem, protože objednává na internetových stránkách.

Dokonce zákazník ví, že objednává za nepatřičnou cenu. Proto se taky rozhodl k nákupu, nerozhodoval se podle své potřeby, ale především podle nezvykle nízké ceny.

Ale projdou, protože jsou blbější než stroj a podle toho je poznáte :-)))

Jak zákazník může vědět, že je to chyba? No například tak, že mu prodejce napíše a v dopise deklaruje, že to chyba je. Pak pokud zákazník nedoplatí, nebo zboží nevrátí, tak vědomě využívá něčího omylu a dopouští se trestného činu podvodu. Vrácením zboží zákazník žádnou újmu neutrpí, protože nabídka nebyla reálná, ale výsledkem omylu. Zmýlená neplatí.

No to je tak nesmírně naivní představa...

Nikoliv příteli. Není tomu tak. Nezískám ani korunu

1) Koupím za 1210 (1000+210 daň). Já zaplatím, můj dodavatel odvede mnou zaplacenou daň 210,-Kč státu.

2) Já si nárokuji mnou zaplacených 210 od státu a dostanu je. Tedy zaplatil jsem 210, stát mi vrátil 210. Já jsem na nule, stát je na nule.

3) Prodám za 605 (500+105 daň). Můj odběratel mi zaplatí 605, 105 odvedu státu. Kde mi zůstala nějaká daň? na DPH jsem nevydělal ani korunu. Jenom jsem prodal věc, co jsem koupil za 1000 bez DPH za 500 bez DPH. Tedy mám ztrátu 500 Kc (z pohledu daňe z příjmu).

4) Pokud můj odběratel je plátce DPH, tak těch 105 (co mi zaplatil v ceně 605) bude chtít po státu. On je na nule, stát je na nule. Pokud ten odběratel je neplátce, tak se koloběh zastavil a stát má svých 105 z ceny 605, kterou zaplatil konečný spotřebitel a kterou už nikomu nemusí vyplatit. Halelujá.

Daňové úniky na DPH se dělají naprosto jinak. To co popisujete s tím nemá co dělat. Je mnoho způsobů jak udělat daňový únik. Povětšinou jsou založené na tom, že se mnou popisovaný kolotoč předčasně přeruší.

Tedy já koupím za 1210, požaduji svých 210 po státu (protože jsem je dodavateli poctivě zaplatil). Stát mi ji vrátí. Můj dodavatel je přizná ve svém přiznání, ale nezaplatí. Protože mu právě přišla pokuta za porušení licenční smlouvy od nějaké firmy v daňovém ráji ve výši 210 korun. On ji poctivě zaplatil (co se dá dělat, takový je život) a už mu nezbylo na zaplacení DPH státu. Tak šel s firmou do bankrotu. Protože už nic nemá, tak z něj stát nic nevyrazí. Všechno legální. Teda skoro legální..Ale nedělá se to kvůli 210 korunám. A je i mnoho jiných způsobů, jak podvádět na DPH.

Ale ještě jednou. to co popisuješ je jenom tvoje naprosto naivní představa o tom, jak DPH funguje.

"Stvrdil to stroj, nikoliv prodejce."

Mně je úplně jedno, kdo to stvrdil. V podmínkách je psáno, že smlouva je platná okamžikem odeslání objednávky.

"Zákazník ví, že komunikuje se strojem a ne s člověkem, protože objednává na internetových stránkách."

No a co jako? Takže podle vás jsou neplatné všechny objednávky přes eshopy? Co je to za pomýlená argumentace?