Velkou část ostrova Tchaj-wan, dříve známého jako Formosa, tvoří hory. Přes 23 milionů obyvatel proto žije zejména podél západního pobřeží, kde města téměř splývají do jedné hustě osídlené nudle. Skrze ní v krátkých intervalech jezdí rychlostí 300 kilometrů za hodinu moderní rychlovlak. Mezi dvěma hlavními městy na severu (Taipei či Tchaj-pej) a jihu (Tainan) se přesunete za asi dvě hodiny, což výrazně podporuje ekonomickou aktivitu. Asi půl hodinu cesty tím samým vlakem z Taipeie se nachází město Hsinchu. Většině lidí tento název asi nic neřekne, jde ale o jednu z nejdůležitějších lokalit světové ekonomiky, geopolitiky a technologií.
Hsinchu po příjezdu na stanici rychlovlaku připomíná nové městské části ve vnitrozemské Číně. Všude jsou moderní mrakodrapy, obchodní centra, jeřáby, staveniště a nedávno dostavěné ulice. Vše je budováno funkčně, účelově a v pravoúhlých gridech. V porovnání s tradičními asijskými megapolemi to postrádá duši. Podle místních to tu v minulosti sloužilo čistě pro uložení se ke spánku. Nebyl čas, jen se pracovalo. Dnes už přeci jenom vznikají místa pro volnočasové využití jako jsou sportoviště a podobně.
Hsinchu je už nějakou dobu v rozkvětu. Hned přes řeku se totiž nachází Hsinchu Science Park – obrovský komplex budov a továren, kde má sídlo asi 600 společností a organizací, které v místě dávají práci zhruba 200 tisícům lidem. Nejdůležitějším podnikem, kolem něhož se to tady celé točí, je TSMC, největší světový zakázkový výrobce čipů zcela dominující high-end produkci. V TSMC vyrábí Apple, Nvidia, AMD, Qualcomm, částečně Intel a mnoho dalších firem (brzy i čeští Braiins). Ale jsou zde i další představitelé tchajwanského technologického vzestupu jako UMC, Vanguard, MediaTek a další.
Drahá sranda
Hsinchu Science Park je společně s podobnou lokalitou v Tainanu centrálou TSMC. Podnik v těchto dvou oblastech staví a provozuje své čipové továrny, takzvané faby. Každý nový výrobní proces, v rámci něhož se snižuje počet nanometrů, vyjde na desítky miliard dolarů. Byť se světové mocnosti snaží Tchaj-wanu a TSMC vyrovnat (nový podnik Rapidus v Japonsku buduje 2nm proces, stejně jako Samsung v Jižní Koreji), není to jen tak. I když seženete dost peněz, je potřeba ekosystém kolem složený z hromady subdodavatelů a hlavně lidí a jejich znalostí.
„Pokud byste chtěli vybudovat lokální dodavatelský řetězec zaměřený na polovodiče, jen v Evropě by to vyžadovalo jednorázové náklady asi 330 miliard dolarů (přes sedm bilionů korun),“ spočítal Konrad Young, bývalý ředitel výzkumu a vývoje v TSMC, když nedávno navštívil Prahu. „Poté by bylo nutné udržet pravidelné roční investice na 25 až 60 miliardách dolarů. Dělat všechno lokálně není jednoduché,“ doplnil. A pokud by svět chtěl rozdělit globální polovodičové řetězce do regionálních hubů, podle Younga by bylo potřeba asi 1 100 miliard dolarů.
Konrad Young, bývalý ředitel výzkumu a vývoje v TSMC a profesor na National Taiwan University
Technologický sektor udělal z Tchaj-wanu jednu z nejvyspělejších ekonomik na světě. Země bohatne už několik desetiletí a v posledních pár letech opět vyhrála jackpot. Tamní firmy jako Foxconn, Inventec, Wistron, WiWynn a další patří mezi hlavní výrobce serverů a dalších komponent pro umělou inteligenci. Boom kolem OpenAI nebo Nvidie tak vytáhl nahoru i relativně malý asijský ostrov. Tři tchajwanské firmy i proto chystají posílení serverové produkce v Česku.
Úspěch Tchaj-wanu ale není záležitostí několika málo let. To, že teď dokáže profitovat z technologického pokroku světa, je výsledkem desítek let příprav. Politici a různé skupiny v Evropě a dalších zemích od covidu mluví o tom, že je nutné rychle stavět a osamostatnit se, tak jednoduché to ale není.
Kůlna na zahradě
Polovodičový úspěch se začal rodit už v sedmdesátých letech minulého století, když vznikla státní organizace Industrial Technology Research Institute (ITRI). V roce 1976 se jí podařilo vyprodukovat první komerční integrovaný obvod, který je hrdě vystavován v tchajwanských muzeích. O tři roky později byla vyčleněna společnost UMC a o dalších sedm let byla zformována TSMC. K té se podrobněji dostaneme později.
Něco jako exponenciální růst ale začal až po roce 1994. „TSMC ostatně na začátku byla malá firma bojující o přežití, bylo to složité,“ upozornil Young. „Náš polovodičový průmysl rozjelo asi 20 lidí, vše pochází od velmi malé skupiny.“
Procházet se dnes technologickým parkem v Hsinchu je dechberoucí. Zejména rozměry tamních fabů jsou neskutečné. Výrobní areál Škody Auto v Mladé Boleslavi je oproti tomu malý zahradní sklad na sekačku a nářadí (bez urážky). Bohužel do útrob je těžké se dostat. Všude narazíte na bezpečnostní opatření a firmy, které v areálu sídlí, moc nemají zájem o novinářské návštěvy. Zástupci tchajwanské vlády mi řekli, že ani oni nad tímto přístupem nemají kontrolu a že TSMC a spol. většinou odpovídají, že na návštěvy nemají čas. Během procházení parkem jsem zažil i jisté situace s ochrankou, takže moc detailního focení neproběhlo. Není divu, tchajwanský průmysl dnes kromě jiného čelí velkým pokusům o špionáž ze strany Číny.
Areálem v Hsinchu neustále projíždí cisterny a kamiony ládující potřebné chemikálie a další suroviny do fabů TSMC a spol. Podniky typu Linde zde mají své základny, takže jsou všude rozesety chemické areály. Už od města se všude táhne masivní elektrické vedení, v místě jsou i samostatné rozvodny. Jen jedna továrna TSMC pro 12” wafery spotřebuje až 200 MW. Podnik se v roce 2023 podílel na celkové spotřebě Tchaj-wanu skoro osmi procenty, konkrétně to dělalo 25 tisíc GWh. Do roku 2030 se toto číslo má ztrojnásobit.
Něco takového si žádá významné zapojení vlády. Ta za úspěchem polovodičového sektoru stojí od začátku a nadále ho ve velkém podporuje skrze vzdělávání, budování energetiky a infrastruktury, pobídkami, průmyslovými plochami, ochranářskou geopolitikou a tak dále.
S tím přichází i restrikce. TSMC například nesmí mimo Tchaj-wan budovat své nejpokročilejší továrny. Exkluzivní výroba čipů je totiž používána jako takzvaný křemíkový štít. Příklad: když jsou americké firmy typu Apple, Nvidia nebo Qualcomm závislé na tchajwanské produkci, USA s větší pravděpodobností budou Tchaj-wan bránit proti Číně. Ta ostrov považuje za svoji součást a tlačí na ostatní země. Tchaj-wan má pouze 12 diplomatických partnerů a není součástí OSN. Přesto se snaží hledat partnery. Čipové a další investice realizuje i v Česku a nyní k nám v rámci soft power doveze jedny z nejvzácnějších historických artefaktů na světě.
Každopádně vztah TSMC a dalších čipových firem s tchajwanskou vládou popisuje následující výtažek z historie.
Morris Chang a K. T. Li
Morris Chang se narodil ve vnitrozemské Číně a byl svědkem toho, když na zemi útočilo Japonsko, dřívější koloniální vládce Tchaj-wanu. Chang se přesunul do Hongkongu, aby se po uklidnění situace vrátil zpět. Jenže pak nastoupili Maovi komunisté, takže opět přesídlil do britské kolonie na jihu. Čínský uprchlík se později přestěhoval do Bostonu, kde se dostal na Harvard a stal se jediným Číňanem ve svém ročníku. V té době Číňané v Americe dělali pouze ve veřejných prádelnách, provozovali restaurace s knedlíčky, hráli záporáky v akčních filmech a v části společnosti čelili rasismu, stejně jako další Asiaté. Aby Chang uspěl a mohl žít život střední třídy, přihlásil se také na MIT a vystudoval na inženýra.
Po studiích dostal Chang práci v bostonské elektronické firmě Sylvania, kde měl na starost zlepšování takzvaného yieldu, tedy podílu funkčních tranzistorů na čipech (při výrobě vznikají defekty a nefunkční bloky se deaktivují). Byl úspěšný a po třech letech přišla nabídka od tehdejšího giganta v oboru, dallaské firmy Texas Instruments (TI). Ta funguje dodnes, ale kdysi šlo o skutečně významné jméno. V TI se Chang začal věnovat tranzistorové produkci pro použití v počítačích IBM. Před jeho nástupem TI neodváděla moc dobrou práci a yield byl velice nízký.
Chang tvrdě pracoval a experimentoval s chemickými a dalšími výrobními procesy. Během měsíců dostal yield z téměř nuly na 25 procent. Trh mu začal věnovat pozornost a brzy byl v TI povýšen na šéfa sekce integrovaných obvodů. Chang v následujících letech pomohl vybudovat americký polovodičový průmysl a dokonce obdržel bezpečnostní prověrku na vysokou úroveň, takže mohl být u debat o dodávkách americké armádě. Ta dlouhodobě pro TI představuje klíčového odběratele.
V roce 1968 se Chang jako součást americké delegace vydal na Tchaj-wan. TI hledala lokalitu, kde by mohla levně a kvalitně vyrábět. Tehdejší velmi silný tchajwanský ministr pro ekonomiku K. T. Li nejdříve vinil USA z toho, že používají duševní vlastnictví jako nástroj pro šikanování slabších států. Poté mu ale došlo, že by jeho země ze vztahu s Američany mohla profitovat. USA prohrály válku ve Vietnamu a jejich pozice v regionu významně zeslábla. Komunisté byli stále silnější a bylo třeba vyvažovat jejich vliv.
Tchaj-wan komunisty řešil také. Čankajšek neobstál v občanské válce proti Mao Ce-tungovi a se svojí stranou Kuomintang se stáhl na Tchaj-wan. Odsud pramení dodnes trvající spory. Čína považuje Tchaj-wan za vzbouřenou provincii. Dlouhodobým cílem je sjednocení, čehož současný vládce Si Ťin-pching využívá v udržení se u moci. Armádě a národu dává cíl a motivaci a a sobě potenciálně může vybudovat odkaz. Pokud se mu jeho mise povede, pro světovou ekonomiku to vzhledem k důležitosti Tchaj-wanu může znamenat opravdu velký bolehlav. Hrozba ze strany Číny na ostrově je viditelná, já například zažil přelety trénujících stíhaček tchajwanské armády připravujících se na možný střet v Tchajwanském průlivu.
Win-win situace
USA byly spojencem Tchaj-wanu od roku 1955. Ostrov spoléhal na to, že Američané budou pomáhat v obraně proti čínským komunistům. Ministr K. T. Li tehdy naznal, že by sázka na polovodičový průmysl mohla absolutně reformovat tchajwanskou ekonomiku a pomohla z USA do země dostat do té doby tolik nenáviděné imperialistické duševní vlastnictví.
USA zase potřebovaly nějakou základnu v Asii pro potírání vlivu komunistů v Asii. Morris Chang si zároveň všiml, že hodně lidí pracujících v americkém polovodičovém průmyslu jsou původem Tchajwanci, kteří šli do USA studovat. Celé to do sebe zaklaplo a Texas Instruments se rozhodla na ostrově investovat. První továrna TI byla na Tchaj-wanu postavena v roce 1969. Do roku 1980 expedovala miliardu čipů. Začala se rodit závislost USA na dvacetimilionovém ostrově, který dnes díky své výrobě v podstatě nutí Američany podílet se na obraně Tchaj-wanu proti Číně.
Tchaj-wan je hlavním výrobcem počítačů, koupit je lze v jedné elektronické čtvrti. Takto to tam vypadá:
Mimochodem, podobně se USA k sobě rozhodly ekonomicky přivázat poválečné Japonsko. Aby už dál nezlobilo, americké firmy začaly v zemi masivně investovat a naučily Japonce vyrábět čipy. I zde nastal i ne zcela žádoucí efekt. Japonsko zvládlo vyrábět paměťové čipy lépe a levněji než americký chlebodárce, na což musely USA zareagovat odklonem k logickým čipům jako jsou procesory. Kdyby poté skoro náhodou nevznikl Micron, USA by dnes důležitého paměťové hráče neměly. Americké investice umožnily vznik gigantů typu Sony nebo Toyota, což USA jednu dobu hodně bolelo.
Ministrovi Li zároveň došlo, že pokud se na Tchaj-wanu začnou vyrábět čipy, pravděpodobně to stimuluje další obory. Long story short, tento předpoklad vyšel. Nejenom, že se na samotnou produkci nabalilo obří množství subdodavatelů, ale na Tchaj-wanu vznikl masivní počítačový průmysl. Běžně známé značky jako Asus, Acer, ASRock, Gigabyte, MSI a hromada dalších jsou odsud. Nemluvě o Foxconnu jakožto největším výrobci elektroniky na světě, bez něhož by nebyl třeba Apple.
Přijď a tady máš bianco šek
Další zlomový okamžik nastal v roce 1985. Ministr Li tehdy zavolal Morrisi Changovi, aby na Tchaj-wanu vybudoval něco velkého. Otázka zněla, kolik peněz a podpory bude potřebovat. Opět šlo o otázku přežití. Tchaj-wan sice už v té době měl rozvinutý polovodičový a technologický řetězec, ale stále nebyl na vrcholu potravního řetězce, marži a vysokou přidanou hodnotu slízávali jiní. Navíc se začala zvedat Čína jakožto levná pracovní síla, což Tchaj-wan z hlediska nákladů začalo dělat méně atraktivním. Bylo nutné se dostat na další level.
Changovi bylo 54, pomohl vybudovat světový polovodičový sektor a hledal výzvu, kam se posunout dál. Nabídka Tchaj-wanu, aby vedl tamní oborové snahy, ho zaujala. Chang se zodpovídal pouze ministrovi Limu a byl pověřen vedením pod vládu spadající organizace Industrial Technology Research Institute (ITRI). Ta je aktivní dodnes a například Česku poradila, abychom se více než na výrobu soustředili na návrh čipů. I proto u nás Tchaj-wan financuje tři čipová centra, z toho dvě na návrh a výzkum.
Changa tehdy napadlo, že by mohl realizovat svoji léta piplanou vizi. V sedmdesátých letech přišel s myšlenkou, že by mohl vzniknout zakázkový výrobce čipů. Na počátku čipové branže bylo nemyslitelné, že by firmy výrobu outsourcovaly. Motorola, TI, Intel a další si čipy navrhovaly a samy vyráběly. Jenže komplexita a náklady na nové výrobní procesy začaly růst, takže dedikovaný hráč, který by se o tyto věci staral, začal dávat smysl.
Chang myšlenku navrhl už v rámci Texas Instruments v roce 1976, tehdejší vedení ale o její životaschopnosti nebylo přesvědčeno. Takže když v další dekádě přišel tchajwanský ministr s bianco šekem, Changovi došlo, že by konečně mohl letitý koncept realizovat.
Tchajwanská vláda poskytla základní kapitál, konkrétně šlo o 48 procent nákladů na založení nového startupu TSMC. Chang sháněl další peníze od gigantů v oboru, ovšem firmy TI či Intel ho odmítly s tím, že jeho myšlenka nemá oporu v realitě.
Příchod Nizozemců
Někdo se ale přece jenom nešel. Tehdy velmi silný nizozemský výrobce elektroniky Philips investoval 58 milionů dolarů (dnes by to bylo kolem 200 milionů), díky čemuž v TSMC získal podíl 27,5 procenta. Neuvěřitelně prozíravý krok. A historicky docela zajímavý, ostrov Formosa totiž v minulosti byl krátce Nizozemci kolonizován. Philips si zapamatujte, ještě sehraje klíčovou roli.
Další prostředky přihodili tchajwanští podnikatelé a bohaté osobnosti. Za tím opět stál ministr Li, který v podstatě průmyslovým titánům řekl, že doposud na ně vláda byla velice hodná a že nyní by bylo dobré naopak pomoci vládě. Asi obdoba Kennedyho „Neptej se, co může udělat tvá zem pro tebe. Ptej se, co můžeš ty udělat pro svou zem.“ Je rovněž dobré připomenout, že Tchaj-wan nebyl vždy demokracií jako dnes, byl to postupný proces.
Chang věřil, že zakázkový výrobce čipů umožní zrození nových společností, jež se budou moci zabývat pouze návrhem čipů a nechají si je vyrobit jinde. Vznikl fenomén fabless, díky němuž mohou existovat společnosti jako Nvidia. Tyto podniky nemusí investovat obří prostředky do vlastních fabů, což výrazně snižuje vstupní bariéry. Měli bychom dnes v Česku startupy jako Tropic Square nebo Braiins, které chystají masovou výrobu svých navržených čipů, shodou okolností právě na Tchaj-wanu? Pravděpodobně ne. TSMC se zároveň zavázala, že sama nebude čipy navrhovat a fablessům, tedy svým zákazníkům, nebude vytvářet konkurenci.
Další velkou vizionářskou sázkou bylo něco, čemu se říká EUV litografie využívající extrémní ultrafialové zařízení. Pomocí tohoto procesu je možné vyrábět nejmodernější čipy. Zjednodušeně řečeno je možné na stejný kus křemíku nanést větší a hustší množství tranzistorů. Jediným světovým výrobcem EUV je nizozemský podnik ASML, který byl v roce 1984 vyčleněn z už zmiňovaného Philipsu. Tehdy se používala litografie bez EUV a v Evropě díky ASML vznikla konkurence pro japonské dodavatele Nikon a Canon.
Načasování se ukázalo jako dobré. USA totiž v 80. a 90. letech vedly, jak už jsem popsal, velký konkurenční polovodičový boj s Japonskem, takže pro USA dávalo smysl se zaměřit na neutrálního výrobce strojů na produkci čipů umístěného v Nizozemsku, a nespoléhat se na japonské dodavatele. Do ASML začaly proudit investice a hlavně přenos know-how kolem EUV. Hodně bádání kolem EUV se uskutečnilo v USA pod taktovkou Intelu a tamní vlády. EUV byl ale tak náročný projekt, že nikdo moc nevěřil, že někdy bude fungovat. Dalo by se tak říci, že i proto si USA nechaly tento důležitý technologický průlom v dějinách lidstva uniknout, respektive ho předaly do Evropy. ASML dokonce koupila americkou firmu SVG, posledního zbývajícího velkého amerického litografického hráče.
A teď přichází ten twist. Jak už zaznělo, Philips, z něhož byla ASML vyčleněna, byl prvním investorem do TSMC. Díky tomu byla výroba v tomto tchajwanském podniku postavena kolem procesů a technologií Philipsu. Vlivem tohoto vztahu měla ASML zákazníka, kterému mohla dodávat (TSMC). A zatímco ostatní výrobci čipů jako Intel nebo GlobalFoundries nechtěli investovat obří sumy do nasazení EUV, protože to představovalo značný risk, Morris Chang a jeho tým tuto sázky udělali. EUV se chytlo a TSMC to dalo další velký náskok proti konkurencí.
Pakt s Applem
Chang během působení v TSMC podobně riskoval mnohokrát. Jedno z velkých rozhodnutí se odehrálo v době, kdy Apple začal prodávat iPhony. V Cupertinu pro první iPhone odebírali čip H1 od Samsungu, stejně jako předtím například pro iPody. Jihokorejský kolos ale manažery v Applu naštval tím, že se sám vrhnul do výroby dotykových smartphonů a že zkopíroval koncept iPhonu. V Applu se začal formovat tým na návrh vlastních čipů. Kromě „zrady“ ze strany Samsungu za tím stála i nespokojenost s kvalitou čipu, který Korejci dodávali.
V Applu se tehdy ozvali Morrisovi Changovi s tím, že by měl výrazně zainvestovat do výroby. Kalifornská společnost byla odhodlaná vsadit vše na jednu kartu a nechat si vyrábět čipy u TSMC. Tchajwanci nejdříve váhali a rozhodli se vzít pouze polovinu objednávek Applu. I tak si ale TSMC musela půjčit sedm miliard dolarů, aby mohla investovat devět miliard a nasadit šest tisíc pracovníků na plný úvazek. Apple nějakou dobu pracoval se Samsungem i TSMC, což mělo výhodu v konkurenčním tlaku. Mělo to ale vliv na komplexitu, takže se nakonec veškerá čipová výroba (hlavní SoC) alokovala na Tchaj-wan.
Toto spojenectví definovalo úspěch obou dnešních gigantů a formovalo svět technologií dneška. Apple je vždy číslo jedna při zavádění nových výrobních procesů TSMC a zavazuje se k masivním objednávkám. Je pravděpodobné, že kdyby se z Applu nestal moloch, kterým je teď, TSMC by už dnes nebyla. Ale ono to vyšlo a naopak to odstartoval enormní růst.
Zajímavé by bylo sledovat, jaký by byl efekt motýlích křídel, kdyby se historické osobnosti rozhodly jinak. Steve Jobs totiž při vývoji prvního iPhonu přišel za Intelem s tím, že by chtěl navrhnout a vyrobit čip pro revoluční chytrý telefon. V Intelu tehdy byli z pohledu prodejů a dominance na trhu tvořeného primárně počítači na vrcholu. Jobse odmítli s tím, že chce nižší ceny při nejasných objemech, což by Intelu ukrojilo marže, na něž byli akcionáři zvyklí. Intel dnes bojuje o přežití a kromě toho, že kompletně přišel o mobilní trh, ztrácí pozice v počítačích, serverech a dalších oblastech. Varování: nenajímejte cifršpiony, kteří jdou jen po „hodnotě pro akcionáře“ na úkor dlouhodobému rozvoji.
Tvrdá inženýrská práce
TSMC v několika posledních letech expanduje do zahraničí. Staví faby v Japonsku, Německu a USA. V případě prvních dvou zemí jde o starší výrobní procesy vhodné pro automotive či průmysl. Jen v Americe jde o pokročilou výrobu, ale i ta by do budoucna měla být minimálně o generaci starší než na Tchaj-wanu. Expanze je i geopolitická úlitba k tomu dělat si ve světě více kamarádů.
„TSMC do USA šlo z toho důvodu, že Intel už nebyl schopný konkurence a USA zároveň mají vysokou potřebu výroby,“ popsal Young. Reálně se děje to, že místo aby tchajwanský kolos čelil rostoucí konkurenci, stává se naopak čím dál silnějším. TSMC zároveň moc nemá důvod stavět nejpokročilejší výrobu v Evropě. Nemáme mnoho fablessů.
C.C. Wei, výkonný ředitel TSMC
Tchaj-wan má kromě ekosystému, který nelze jen tak replikovat, i další důležité aspekty. Morris Chang v minulosti uvedl, že „work culture matters“, tedy že v oboru je důležitá vysoké pracovní nasazení. Konrad Young to v Praze nazval tak, že jeho země má DNA sloužit. „Jsme ochotní dělat, co zákazníci potřebují a jsme velice skromní.“ Neplatí to jen pro TSMC či UMC, ale třeba Foxconn, který pro Apple dokáže zařídit cokoliv.
Tchajwanské firmy zároveň doma nešponují platy do závratných výšin. Drží je v rozumných mezích, což není kvůli tomu, že by šlo o zle kapitalistické škrty, je to součást strategie. Lze tak udržet náklady v rozumné míře a zabránit většímu odlivu investic do jiných zemích s výrazně nižšími náklady na práci.
Young několikrát zdůraznil, že za úspěchem Tchaj-wanu je tvrdá inženýrská práce, která vedla od importu amerických technologií od tehdejší americké firmy RCA (50μm proces) k dnešní 2nm výrobě. „Polovodiče se zdají být lukrativní oblastí pro méně informované, ale je tomu tak pouze pro ty připravené. Obláček zlaté bonanzy se velmi rychle rozplyne při prvním kontaktu s tvrdou realitou polovodičového řetězce a s tvrdými byznysovými výstupy,“ shrnul Stanislav Černý, prezident národního polovodičového klastru.
I proto vyjednávání Česka o vytvoření dodavatelského řetězce k drážďanské fabrice TSMC nebudou jednoduchá. „Ekonomická kalkulace tchajwanských firem by jistě byla jinde, pokud by se ESMC (TSMC v Drážďanech) blížilo například projektu firmu v Arizoně. Pak by zcela jistě vznikla infrastruktura včetně technologických parků. Nicméně ESMC má uspokojit potřeby členů pro 16nm čipy, kdy roční produkce fabu odpovídá jednodenní produkci fabů na Tchaj-wanu. Proto se nelze divit, že nedochází k masové migraci firem z Tchaj-wanu, ale probíhá v menším měřítku,“ doplnil Černý.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU