Vlákno názorů k článku Bazar s použitými e-knihami Tom Kabinet má skončit kvůli pirátským kopiím od MaT - No nestává veřejným majetkem - jak u čeho....

No nestává veřejným majetkem - jak u čeho. Pokud je to nějaký fyzický výrobek, tak ne - bude jich vyrobený nějaký počet kusů a na každý z nich jsou nějaké náklady. Ale často jsou tam i projekty typu: "Když mi dáte 2 tisíce $, tak doprogramuji do Djanga podporu pro libovolný šablonovací systém..." A to je něco, co pak může využít kdokoliv.

Poplatek za nenahraná média vás k ničemu takovému neopravňuje. Bez ohledu na to, co si o něm myslíte. To by takhle mohli třeba politici odůvodňovat, že platí dost vysoké daně, tak je v pořádku, když si ze státního taky sem tam něco ukradnou.

Hm, jednak z mých slov vyvozujete myšlenky, jež z nich podle mě neplynou, jednak stavíte falešná dilemata. Ale budiž, zkusím se s tím nějak vypořádat. Předně odmítám výběr mezi "bylo to hobby" a "chtěla si zajistit slušné živobytí", podle mě ji psaní Pottera bavilo a zároveň doufala, že ji uživí. Ovšem co jsou to ty "slušné peníze"? Zkusme myšlenkový experiment, řekněme, že bych přišel za Rowlingovou v roce 1995 a řekl, že od ní koupím veškerá práva na Harryho Pottera za deset milionů liber. Co by udělala ta rozvedená nezaměstnaná matka? Myslíte, že by řekla "No, zní to sice lákavě, ale to bych byla blbá, možná ho rok dva neudám, ale do dvaceti let ze mě udělá (dolarovou) miliardářku."?

Jistě, je to nefér, protože odpověď by mohla poskytnout jen Rowlingová z roku 1995. Ovšem pokud jste ochoten alespoň uvažovat o tom, že existuje nějaká řádově nižší částka než současné Rowlingové jmění, která by pro ni naplnila onen pojem "slušných peněz za Pottera", znamená to, že Pottera nepsala s tím, že z ní udělá miliardářku, a že kdyby žila ve světě, kde se ze spisovatelů miliardáři nestávají, nepociťovala by to jako křivdu či omezení. Ono pohádkové bohatství totiž není reálným cílem jednotlivce (a málokdo o něm aspoň sní v tom smyslu, že miliarda je výrazně lepší než sto milionů), ale je vedlejším produktem současného zábavního průmyslu, který z některých jedinců ty superhvězdy prostě udělá (aniž by bylo nutně zdůvodnitelné a tedy předem odhadnutelné z kterých, "systému" na tom nezáleží).

Že v těch nakladatelstvích, která Pottera odmítla, padaly hlavy, tomu bych věřil, mýtus o možnosti predikce úspěchu je v korporátní sféře tak zažraný, že pár vyhazovů na oltář jeho udržení ani nestojí za řeč.

O Riding the Bullet sice něco vím, ale zřejmě ne zrovna to, proč jste toto dílo zmínil. Kde se mohu dočíst o souvislosti s modelem "napsal jsem/hodlám napsat knihu a zveřejním ji a zároveň dám k volnému užití, pokud se na ni sejde tato částka"? To šlo o nějaké plánované pokračování? Samotné toto dílo totiž dle mých informací má historii, v níž souvislost s mým modelem nevidím.

A pak je tu možná ještě jedno nedorozumění. I kdyby to třeba před řekněme deseti lety Kingovi nevyšlo, není to pro mě důkaz nesmyslnosti základní myšlenky (technický rozvoj stále probíhá, vztah lidí k internetu a jeho využívání se mění, s tím vznikají nové služby a nové modely, přičemž některé z nich dnes funkční by třeba v době vydání Riding the Bullet nefungovaly - dnes má "každý druhý" v kapse mobilní internet na zařízení o výkonu "pár" let starého stolního počítače, v roce 2000 nebyl samozřejmostí ani internet v domácnosti (a to hovořím o situaci celosvětové)). Takže pokud něco před lety nefungovalo, je to podnět pro zamyšlení, proč to nefungovalo, co by bylo potřeba, aby to fungovalo, a zda je možno vysledovat trend, který by do stavu "mohlo by fungovat" vedl.

To, co navrhuju, je model pro budoucnost. Neříkám "svrhněme přes noc systém a nastolme jiný". Přemýšlím, jak by bylo možno upravit koncept "autorských práv", aby se na jedné straně autoři uživili (přičemž osobně nepokládám za nutné, aby mohl generovat spisovatele miliardáře, dokonce mi to přijde "špatné", já tomu říkám zachování lidských rozměrů, Vy to nazvěte třeba závistí, na tom nesejde), a na straně druhé byla vymahatelná vzhledem k úrovni technické vyspělosti společnosti. Dnešní prostředky jsou pro mě dost děsivé, ACTA umožňující úředníkům mi na hranicích prohledat veškerá elektronická zařízení, protože co kdyby tam bylo nějaké upirátěné dílo, plus všeobecné šmírování internetu se stejným záměrem, to mi přijde nedůstojné, nebezpečné a konečně i nákladné (momentální myšlenka - dejme na jednu hromadu veškeré prostředky vynaložené na snahu chránit autorská práva a na druhou pak únik zisku autorů, kterému se tím podařilo zabránit, kolik je třeba vzít z eráru, aby se zabránilo úniku jedné koruny z kapsy autora?). Jinak řečeno, otázka pro mě zní, existuje s přihlédnutím k technickému pokroku model, v němž by mohla vznikat "hodnotná" (ať už to znamená cokoliv) autorská díla, aniž by pro zajištění jeho fungování bylo třeba udělat ze světa orwellovskou noční můru?

A má odpověď zní, že existuje hranice, na níž lze postavit "celnici", totiž hranice mezi myšlenkou a činem. Myšlenkou je představa díla či dílo napsané do šuplíku (zde jde sice už o soukromý čin, ale stále o myšlenku z hlediska společnosti), čin je dílo zveřejněné. Ve fázi myšlenky má nad ní autor absolutní kontrolu, ve fázi činu je jakákoliv kontrola nákladná (a její vymáhání koliduje s jinými právy (potenciálních) konzumentů). Poplatek za překročení hranice mezi myšlenkou a činem je tudíž levnou a přirozenou možností "monetizace myšlenky".

Pokud máte stále obavy o zajištění "slušných peněz" pro autora, je možné uvažovat o hybridním modelu. Pokud někomu stačí e-book, tak dobře, to pokryje onen "celní poplatek". Chce ale někdo papírovou knihu (třeba proto, že darovat ji je přece jen pocitově jinde než obdarovanému poslat e-book mailem, že se na e-book autor těžko vlastnoručně podepíše či že fanoušek prostě chce mít na polici nad postelí celou potterovskou heptalogii)? No tak si zaplatí (a autor z toho dostane svůj desátek). Chcete podle toho udělat film? Jasně, kolik procent je pro mě? Penály, sešity, figurky, přívěsky na klíče s Potterem? Jistě, kolik nabídnete?

Jinak řečeno, nešel by na knihy v nějaké formě aplikovat princip "pro nekomerční užití zdarma, pro komerční za prachy" či "základní verze (e-book) zdarma, rozšířená (papírová kniha) za prachy" užívané u aplikací? V tomto případě by to bylo "virtuální zdarma, hmotné za peníze". A že je divné, aby autor nevydělával primárně na obsahu knihy, ale doplňkových aktivitách? No, divné možná, ale je to nutně špatně? Když můžou existovat softwarové firmy nabízející svůj produkt zdarma a žijící z poskytování placené podpory...

Ale abych to nějak shrnul, nyní můžu odpovědět na Vaše úvodní otázky. Jsem neskutečně naivní? Téměř jistě ano, ovšem nejsem si jist, v jakých ohledech a jak moc. Naivní je možná očekávat, že si tento můj braindump přečtete, přenesete se přes svůj odlišný světonázor a zkusíte věcně odpovědět na konkrétní body (ale stejně si budu myslet, že třeba ano). Naivita není jednorozměrná škála, lze ji měřit v mnoha dimenzích.

Snažím se záměrně provokovat? Ano i ne. Jsem člověk, kterému často není jasné to, co "je přece jasné každému", a nepovažuje za evidentní to, co "přece každý ví/vidí". Proto když se někde veřejně vyjádřím, někoho to pravděpodobně bude provokovat. Ale záměr to není, proto ne. A proč ano? Protože bych se mohl prostě nevyjadřovat, ale já se vyjadřuji a to záměrně. A proč? Protože ač mám názory mnohdy řekněme netradiční, netrvám na tom (protože si tím nejsem jist), že jsou správné (ať už to znamená cokoliv). Proto je potřebuju konfrontovat s odlišnými, testovat argumenty, hledat protiargumenty... Takže ve výsledku ano, snažím se záměrně provokovat, snažím se totiž vyprovokovat reakci, která by mě nějak obohatila, někam posunula.

Rowlingová je výborný příklad. Víte, jak to s Harry Potterem bylo? Rowlingová napsala první díl (aniž by jí někdo něco zaplatil), poslala ho dvanácti nakladatelstvím a všude ji odmítli. A udala ho až rok po tomto kolečku, kdy za něj také dostala první peníze (zálohu od nakladatele), první náklad byl tisíc výtisků... A ejhle, co z toho vzniklo.

Zajímavá je také otázka, zda, odhlédneme-li od dnešní popularity této série, si na ni někdo vzpomene za padesát, sto let. Proč je zajímavá? Protože se za ní skrývá jiná, nakolik je série o Harrym Potterovi "hodnotné dílo" samo o sobě a nakolik jde o sociální fenomén (a Rowlingová více než co jiného měla štěstí, že se její dílo objevilo ve správné době na správném místě)?

Pokud by to byl takový skvost, znamenalo by to, že ve dvanácti nakladatelstvích posuzují prvotiny naprostí debilové. A protože z některých prvotin se stávají hity, museli by být debilové i jejich šéfové, že na těchto pozicích debily zaměstnávají.

Jistě se to nedá vyloučit, pravděpodobnější mi ale přijde konkurenční možnost, totiž že umění/kultura je oblastí, v níž se na celkovém úspěchu dílo samotné podílí výrazně méně než sto procenty.

Co my víme, třeba kdyby Pottera vzalo hned jedno z těch dvanácti nakladatelství v roce 1995, neměli bychom dnes "fenomén Potter", ale jen další z hromady knih pro děti. A "Tím Potterem" by se stala kniha jím inspirovaná, která by se ale objevila v ten správný čas.

Ale abych to uzavřel, v mnou navrženém systému by Rowlingová prvního Pottera jistě napsala (protože ho psala do šuplíku, takže systém odměňování nehrál roli). A pokud by se dočkal takového úspěchu, jakého se dočkal v naší realitě, opravdu si myslíte, že by se nenašlo dost "mecenášů", kteří by se jí složili na další díly?

Neprodáváte jeden a ten samý rohlík, ale náklady na pořízení například pece rozpočítáte do všech rohlíků, které v té peci upečete. Je to úplně jednoduché. Vaše představa, že ty náklady zaplatí kupec prvního rohlíku, a všichni ostatní už si budou kupovat jen cenu materiálu a práce, je nesmyslná.

Pořád nechápete, že na autorském dílu není drahé to vytvoření kopie, ale vytvoření toho díla jako takového. A protože je to drahé, autor tenhle náklad rozpočítá do ceny všech prodaných kopií. Samozřejmě, že to může udělat i tak, že prodá to dílo komplet za plnou cenu někomu, a je na dotyčném kupci, zda bude dál prodávat kopie za malou cenu, nebo zda se z něj stane lidumil a to dílo zveřejní, aby si ho mohl kopírovat každý.

Máte pravdu, zjevně jsou na Kikstarteru projekty kde je další platba dobrovolná.

Nicméně, toto není pravda u většiny věcí které tam jsou - pricipem jsou přísliby příspěvku investice do něčeho (vývoje/výroby prototypu/zavedení do výroby) co pak drtivou většinou není zadarmo.

Tj. vaše ůvodní tvrzení "Kikstarter takhle funguje" není pravdivé, může být takhle použit, ale není to ten základní princip na kterém je postaven. Proto myslím celá tahle hádka.

Tak tomu říkejte u knih stejně – za knihu dostane autor zaplaceno jednou, byť ve více splátkách, a šmytec. To, že je někdo placen podle toho, jak se jeho produkt prodává, je běžné. Třeba když si otevřete obchod, taky vám nikdo nebude platit pevnou částku bez ohledu na to, kolik toho prodáte, ale vyděláte si přesně tolik, kolik máte marži z prodaného zboží.

Píšete nesmysly. Autoři nedostávají první částku jako kompletní odměnu, a vše nad to jako bonus. Akorát mají tu odměnu rozpočítanou do více splátek. Je to úplně stejné, jako rozdíl mezi tím, že za tu stavbu ústředny dostanete zaplaceno jednorázově plnou částku, nebo dostanete v deseti splátkách desetinu té částky. Vy v tom vidíte nějaký rozdíl? U těch autorů je to komplikovanější jenom o to, že jejich odměna je výkonová, tedy dostanou více, pokud se jejich kniha prodává dobře, a méně, když špatně. Ve vašem případě by to mělo smysl, pokud by dobře postavená ústředna znamenala, že přes ni budou lidé více volat - a vy byste pak dostal zaplaceno víc, kdyby přes ni lidé víc volali. Co vám na tom připadá špatného? Je špatně, že odměna závisí na kvalitě odvedené práce?

Pokud to tak nějaký autor chce a lidé mu to zaplatí, ať to tak klidně dělá. Dnes mu v tom vůbec nic nebrání. Ale hlavně ať je zachována svoboda autorů, a ti, kteří to chtějí dělat jinak, ať mají tu možnost.

Jenom pod čarou, aniž bych to myslel přímo na vás: Je zvláštní, jak kde kdo tvrdí, že současný model autorských práv je přežitek - a pak přijde s modelem, který je podle současných zákonů bez sebemenších problémů proveditelný, ale dotyčný by ho chtěl prosadit jako jediný možný. No není to autorské právo dobře vymyšlené, když zahrnuje všechny možné varianty, které navrhují jeho odpůrci?

Můj komentář byl sice dost jednoznačný, leč musím uznat, že ač Kickstarter nefunguje přesně tak, jak jsem popisoval, pravdou je, že ten podobný leč ne totožný scénář je mnohem realističtější a možná je to skutečná cesta pro budoucnost.

Rozmýšlel jsem si svou odpověď Vám a vyšlo mi, že by byla příliš dlouhá a příliš mimo rámec Lupy na to, aby mi stálo za to ji sepisovat... Jádrem by bylo, že společnost by se opravdu neshodla na tom, zda a jak autora ocenit, ovšem zásadním problémem není neschopnost dohodnout se na mnohem "jednodušších" věcech, nýbrž fakt, že autorské dílo (aspoň to spadající pod umění, kde je podstatná estetická funkce) nelze objektivně ohodnotit, estetická hodnota je sociálním fenoménem, dokonce to platí do značné míry i pro funkci praktickou, to, že se konkrétní dílo stane hitem či naopak totálně propadne, je v dnešním době na díle samotném (a tedy autorově tvůrčí činnosti) závislé velice volně.

Tuto kontextovou podmíněnost lze však obejít přesně tak, jak bylo popsáno - autor zveřejní záměr vytvořit dílo (či ho už má (aspoň částečně) v šuplíku) a částku, za niž je ochoten ho uvolnit jako veřejný statek. A k tomu dojde, pokud se najde finančně dostatečně silná skupina "mecenášů" (přičemž může jít o skutečného mecenáše ve smyslu prachatého jedince či o mnoho jedinců autorovi věřících "v drobných"), kteří usoudí, že to dílo stojí za to, aby se dostalo do světa, a autorovi tvorbu zaplatí.

Tím zůstává zachován princip ztráty (beztak bez orwellovských prostředků prakticky nevymahatelných) autorských práv při zveřejnění, zároveň je tento postup v souladu s imanentní relativitou estetické hodnoty, zaplatí ti, pro něž ono dílo tu hodnotu má.

Jinak řečeno, ač skupina investorů na Kickstarteru opravdu není společnost a není z právního hlediska ani zmocněna ji jako celek zastupovat, jde přesto o zástupce společnosti ve smyslu vyjádřeného potenciálního zájmu společnosti jako celku - společnost nahlížena jako subjekt totiž nemá "vkus" či "zájem", tedy přesněji má ho značně rozrůzněný, je ochotna podpořit množství navzájem protichůdných projektů.

Dává to smysl? Mně to přijde jako spojení toho nejlepšího z kapitalismu ve fázi tvorby a komunismu ve fázi konzumace, ideální model pro dílo bez fyzického nosiče.

Nejste společnost. Komentář Jiřího Kouly byl dost jednoznačný.

Kde jsou ty projekty? Když už je to od vás jednou zaplacený tak jsou ty produkty teď někde zdarma, ne, že bych si je taky vzal...

Tím, že jste napsal "měl jsem tu čest podpořit" a ne "společnost podpořila", jste potvrdil, že takhle Kickstarter nefunguje.

Jenže to, co autor vytvoří, se nestává automaticky veřejným majetkem, ke kterému by měli zdarma přístup všichni, včetně těch, kteří nepřispěli vůbec nic. A autorovi přispěje jenom ten, kdo chce – což je přesný opak od „společnost odkoupí“, nebo-li přispějí všichni, ať se jim to líbí nebo ne.

Jinak se současným autorským právem nic autorovi nebrání jít na Kickstarter, tam slíbit nějakou knihu s tím, že když se na ni vybere požadovaná částka, napíše ji a zveřejní pro každého. Ale také si autoři mohou vybrat z mnoha jiných modelů. A vzhledem k tomu, že Kickstarter není přeplněn autory, buď jsou autoři hloupí a nechápou jeho potenciál, nebo to není zas až takové terno.

Nikoli, Kickstarter funguje úplně jinak.

Cenu samozřejmě stanovuje autor. A buď to za i někdo koupí, nebo ne.

Fungovat by to nemohlo, vždyť se lidi neshodnou ani na tom, jaké mají být důchody nebo zdravotní a sociální pojištění, natož aby se shodli, jak hodnotné je které umění.

Jo, model "fixní náklady rozpočítané na jeden výtisk" by mohl fungovat, společnost by od autora dílo koupila, čímž by se stalo veřejným statkem, mně osobně to přijde elegantní... Teď už jen vyřešit, kdo a jak by v konkrétním případě stanovil cenu (u zavedeného autora by se dalo vycházet z úspěšnosti předchozích děl, ale co s prvotinami?) a jak přesvědčit davy, že tohle je to, co chtějí.

Funguje to v obou případech stejně. Někdo něco vytvoří, s tím má určité náklady, a ty rozpočítá do předpokládaného počtu prodaných kusů. V případě fyzických věcí je to jednoduché, protože počet prodaných kusů je shodný s tím, co dotyčný vyrobí (průmyslovou špionáž a padělky teď nechme stranou). V případě nehmotných věcí se to dá udělat různě. Bez autorského práva bude autor počítat s tím, že prodá jedinou kopii a ta se už dál bude šířit bez toho, že by z toho autor něco měl. Takže veškeré náklady započítá jen na tu první kopii a ta bude pekelně drahá. S autorským právem pak má různé možnosti licencování – ale pořád rozpočítává nějaké fixní náklady na určitý počet licencovaných kopií. Samozřejmě může snížit počet licencí, které bude prodávat (tj. bude víc licencí zadarmo), ale pak bude samozřejmě jedna licence stát víc. Klasický příklad – můžete si buď koupit dražší DVD s filmem a pak si ho promítat kdykoli, nebo si film jenom půjčíte, což je levnější, ale budete platit za každé půjčení. Autor se bude samozřejmě snažit ceny nastavit tak, aby z prodaného DVD měl to samé, co získá z vašeho opakovaného půjčování daného filmu.

Ten poslední odstavec tak docela nechápu, antikvariát (stejně jako půjčování či darování knih) je vynález starý jako kniha sama, přičemž jeho důsledkem je, že autorovi platí jen ten, kdo si to první koupí v obchodě. A stejně tak se to má s libovolným jiným fyzickým zbožím, nenajdete moc statků, kde se "autorovi" platí při změně majitele.

Stávající systém tak z "virtuálního" zboží dělá slepici, jež nejen že snáší zlatá vejce (vyrobit novou kopii pro nového zákazníka nestojí prakticky nic), ale navíc to jsou vejce pštrosí (eliminace prodeje z druhé ruky).

Skoro se tak nabízí myšlenka, zda pirátství není prospěšným mechanismem smazávajícím tuto výhodu virtuálního zboží oproti zboží fyzickému.