Copak právo na zapomnění - to se koneckonců uplatňuje i na výpisech z trestního rejstříku, a je vcelku pochopitelné, že v drtivé většině případů opravdu nemá smysl na člověka vytahovat dvacet let staré prohřešky.
Ale bere mě čert, když zkusím vyhledávat třeba na domácím počítači pod účtem své ženy a nedokážu najít to co chci. Google najednou na identické dotazy vrací naprosto rozdílné výsledky. To mi přijde mnohem zásadnější - vůbec netuším proč Google dává mé ženě jiné výsledky a jakých všech dotazů se to vlastně týká. Ale plyne mi z toho, že Google udržuje lidi v jakési jejich "názorové bublině" - aniž by o tom měli tušení a aniž bychom tušili rozsah této manipulace.
Když to shrnu:
Právo na zapomnění je jednoduchý, uchopitelný koncept, který má akceptovatelný jak právní, tak morálně-lidský základ. Je vcelku jasné, jak výsledky vyhledávání ovlivní a jaká jsou rizika. Nazývat to cenzurou (autor promine) může jen bulvární balvan: svět není černobílý, a tak se v praxi vždycky balancuje mezi dvěma zly - s tím se nedá nic dělat, ideální řešení to prostě nemá...
Oproti tomu personalizace je svévolná a privátní modifikace výsledků Googlem, u které si nikdo nemůže ověřit, jakými se řídí pravidly, jak moc (a které) výsledky vyhledávání ovlivňuje a jaké má tedy v důsledku globální dopady. Přičemž, jak pozoruju na účtu své ženy, ty dopady mohou fungovat jako poměrně efektivní cenzura - o které se ovšem vůbec nemluví. Což mi přijde o dost nebezpečnější - právo na zapomnění je proti tomu nevýznamná prkotina.
Těším se, až si tu přečtu zevrubný článek na téma personalizace vyhledávání - tam se to slovo "cenzura" možná i opravdu uplatní...
"Hledění na někoho, jako by nebyl trestán" je novodobý vynález (přelom 19. a 20. století nejdříve). Před tím fungoval, a IMHO daleko lépe, institut pokání a polepšení se, kdy viník otevřeně přiznával svou chybu a presentoval, jak se polepšil (byť mnohdy nábožensky naivně).
Druhá věc je, že např. u politiků by sejakékoli poklesky zamazávat neměly, prostě proto, že svědčí o určitém charakterovém deficitu (a když jsme u toho, tak ani u jejich rodičů, protože svědčí o tom, v jakém prostředí vyrůstali a k jakým hodnotám byli jako děti vedeni).
Jinak pochopitelně máme vyhledávač ruský a činský, může dojít k resuscitaci yahoo atd. Google si řeže větev, na níž sedí, "rupnout" mu může pod zadkem kdykoli. Paradoxně všeobecnou naštvanost a odchod od něj může iniciovat i kauza, v níž by "zamazání" nějaký smysl mělo. Protože laici neuvažují racionálně, ale emotivně.
Tak jsem hledal v nastavení, až jsem našel - zdá se, že to přepínání je k dispozici jenom těm, kdo jsou přihlášení Google účtem. Což já nejsem, a manželka pravděpodobně bude (používá účet na youtube, předpokládám single sign-on).
Nicméně výrazné rozdíly vidím i mezi vyhledáváním na služebním a domácím počítači (pod svým účtem), kdy v obou případech žádný google účet přihlášen není.
Ani by mě nepřekvapilo, kdyby se ukázalo, že si Google (stejně jako FB) vytváří stínové profily pro nepřihlášené uživatele.
Zajímavé, jak se tu na fórech vyskytují lidé s křišťálovou koulí ("asi také budete hříšníkem s potřebou schovat svou minulost") - bohužel pokaženou - a současně s právní expertizou převyšující soudce nejvyšších evropských soudů.
Já jsem tedy jenom laik, co se práva týče, ale spíš budu věřit těm soudcům. Ani ne tak proto, že jsou autoritou - spíš proto, že na rozdíl od Vás svůj názor podložili konkrétní argumentací.
věřit si můžete čemu chcete, já jsem se soudy měl dost zkušeností na to, abych věděl, že nejsou všehospásné a jsou schopny vydávat i zcela protichůdné rozsudky
tak sem s těmi jejich argumenty.. už váš s právem na zapomění souhlasící souputník si všiml, že u politiků by se zapomínat nemělo.. já jen dodal, že politikem se může stát v budoucnu kdokoliv
pokud jeden příklad "kdy se s tím nic stejně nedělalo" podle vás má být precedensem pro všechna ostatní konání společnosti, tak takhle svět naštěstí nefunguje.. a vyhledávač tímto nikoho nepoškozuje, poškodil se sám ten člověk, už tehdy, když prohřešek spáchal, jeho problém, nevím proč by někdo kdo prohřešek neudělal neměl mít v mé firmě přednost, ostatně vy máte nějakou křišťálovou kouli, že víte, že se prohřešek nebude opakovat, když uplynula nějaká doba (kdy se na další žádný možná jen nepřišlo)? Měl by stát podle vás lidem nařídit, že i o prohřešcích starších cca např. 10 let se nesmí mezi lidmi mluvit nebo omezovat by se měli "jen" vyhledávače?
....
a ještě jeden příklad, mám dva uchazeče, jeden uplatnil právo na zapomění a já se jako zaměstnavatel nedozvím, že dříve zmlátil několik kolegů... pak tu mám jiného uchazeče, stejně odborně způsobilého a ten např. používal vůz k soukromým zajížďkám, jenže to bylo před kratší dobou a právo na zapomění se na něj ještě nevztahuje.. jakým právem jste svoji cenzurou rozhodl, že dám přednost prvnímu uchazeči a výrazně tak poškodil toho druhého?
>> vyhledávač tímto nikoho nepoškozuje, poškodil se sám ten člověk, už tehdy, když prohřešek spáchal
Vůbec jste nepochopil, co jsem psal. Vyhledávač poškozuje tím, že podává NEaktuální a NEkompletní informace.
>> Měl by stát podle vás lidem nařídit, že i o prohřešcích starších cca např. 10 let se nesmí mezi lidmi mluvit
Opět základní nepochopení: Zatímco vyhledávač mi aktuální a kompletní informace nedá, protože je prostě nemá kde vzít, lidé je mají a dodají - buď rovnou, nebo po dotazu. Což je dost zásadní rozdíl.
Krom toho si můžete všimnout, že když někdo 10 let seká latinu a vy se na něj poptáte, tak jeho staré prohřešky nebudou to první, co se dozvíte - a už vůbec ne to jediné. Spíš je pravděpodobné, že se o prohřešcích nedozvíte vůbec - lidé totiž mají tendenci neaktuální informace zapomínat. NAROZDÍL od vyhledávače...
Příčina Vašeho nepochopení je zjevně v tom, že zcela opomíjíte základní lidský rozměr celé věci: LIDÉ SE MĚNÍ. To, že někdo před 10 lety něco ukradl, má samo o sobě nulovou vypovídací hodnotu o jeho dnešním chování - vlastně to má úplně stejnou vypovídací hodnotu jako informace, že dotyčný před 10 lety nekradl. Prostě takhle stará informace je K NIČEMU, pokud k ní nedodáte kontext - zda a co se v těch 10 letech změnilo.
A o tom je celé právo na zapomnění - stejně jako výmazy z rejstříku trestů. Když budete na lidi neustále vytahovat starou špínu, přestože se už dávno změnili, zbytečně jim tím znovu a znovu ubližujete. Je to k něčemu dobré? Ne. Je to spravedlivé? Ne. Tak proč trvat na tom, aby ty staré prohřešky byly tím prvním a jediným, co z vyhledávače na daného člověka vypadne?
Ano, politikem se může stát kdokoliv. S touhle logikou bych ale zacházel opatrně - on se totiž zhruba se stejnou pravděpodobností může kdokoliv stát i teroristou, nebo lupičem, vrahem, násilníkem... Takže pokud chcete všem plošně zakázat právo na zapomnění, pak musíte být i zastáncem všeobecného šmírování, povinných preventivních psychologických vyšetření atd.
Můj názor je, že takový přístup je pitomost - v celkovém součtu způsobí víc škody než užitku. A zrovna co se týče politiků, tam na tom vůbec nesejde: ty staré prohřešky na ně ve volební kampani velmi pravděpodobně stejně někdo vytáhne - někdo, kdo toho politika dlouhodobě zná a pamatuje si. A kdyby ne (malá pravděpodobnost), tak se holt v prvním volebním období vybarví a příště si neškrtne. Anebo na tom třeba nakonec vůbec nezáleží, protože třeba takový Berlusconi pravidelně vyhrával volby, a žádné právo na zapomnění nepotřeboval.
Shrnuto: Šance, že by zrušení práva na zapomnění reálně něčemu závažnému pomohla, je minimální. Proti tomu stojí ty reálné tisíce případů, kdy konkrétní lidi poškozuje, že na ně Google vytahuje staré prohřešky - které jsou sice dávno odpuštěny a zapomenuty, jenže to už Google neřekne.
A v tom je právě ten problém - že je ten "report" od Googlu neúplný. V reálném životě všichni vědí, že jste před 10 lety něco v práci ukradli, ale nikdo to neřeší, protože od té doby se to nikdy neopakovalo. Google ale na vaše jméno najde jenom ten prohřešek - a tím vás poškozuje, protože když někam pošlete CV, tak jim Google ten prohřešek najde a oni "preventivně" najmou někoho jiného...