Vlákno názorů k článku Blogger jako urážka od Arthur Dent - Ale "chtělo se mi" je velmi dobrý argument......

Ale "chtělo se mi" je velmi dobrý argument... Pokud mi někdo na otázku "proč jdeš do lesa?" odpoví "Abych udělal něco pro své zdraví", budu mu věřit míň než tomu, kdo mi řekne "protože se mi chce".

A otázka "proč se ti chce?" je docela pozoruhodná. Doporučuji odpověď: "Co já vím? To si na mne vymyslely moje synapse!"

(Vzpomínám si na vtip od Kantorka: Já bych se tak šel projít do lesa, ale vůbec se mi nechce!)

Taky obcas dostanu otazku: "Procs napsal ten clanek?" V drtive vetsine pripadu na ni nedokazu odpovedet jinak nez "Protoze se mi chtelo"
Velmi zaludna otazka :-)

Skutečně zajímavé, že autora článku ohromilo něco, co v sice pozvánce vůbec nebylo, ale zato se o tom a hlavně NA tom dal krásně postavit článek :-).

ad můj byt:

to je správná otázka u každého článku - proč vznikl. Tenhle Tvůj vznikl jako důkaz, že jsi intelektuálně nad weblogery? :)

PS: ten článek o bytu vznikl proto, že je to po dlouhé době moje radost. tak proč bych o ní nenapsal. od toho mám weblog.

Chcete tu pozvánku přeposlat, abyste si občerstvil paměť, nebo vám stačí podívat se v diskusi o kus výš, kam jsem jí překopíroval?

prectete si, co skutecne bylo v puvodnim clanku. kosteje (byl-li to on) osobne ani on-line vubec neznam, jeho knihu jsem necetl, treba je dobra, kazdopadne mu nijak neupiram pravo psat knihy. nikoliv samotne napsani knihy, pouze spojeni z pozvanky (nepresne cituji po pameti), ze se krtu ucastni predni osobnosti ceske blogsceny, me ohromilo...

Ještě dodatek. Na tomhle celém povídání o blogerství se mi líbí ještě jeden aspekt a to vliv právě podobných článků.
Co si tak nejasně pamatuju tak n a začátku se o blogování jen tak špitalo. Byly to jen takové poznámky o tom, že někde existují podivní tiší blázni, kteří si sepisují poznámky, že u toho kašlou na design stránky, ale že je zajímavé a dynamické. Pak se o tom psalo víc a už i v souvislosti s místními, českými blogery. Pak se o tom najednou psalo jako o skvělé věci. Články, které se tu a tam objevily, psaly o to jako o alternativě k "oficiálním" elektronickým médiím. Pak už to bylo prezentováno jako ideální nástroj pro lidi, kteří sice neumí sami vytvořit stránky, ale mají co říct. Když se to začínalo rozjíždět psalo se o boomu blogerství. V té době skutečně vznikaly i blogy, kde byl třeba jen jeden pokusný zápis a nic víc. Ale spousta lidí "nad věcí" mělo pořád ještě touhu psát o tom, jak je fajn, že se lidé mohou volně vyjádřit. V oficiálních médiích se objevovaly odkazy na různé blogy a dokonce se i citovaly. Vlna byla nastarována a jela. Jenže ti, kteří byli u jejího zrodu na ní nechtěli (nemohli, nedokázali jet) a tak tu ted máme články o tom, že blogy jsou k ničemu.

Tohle je fajn. S blogerstvím se skutečně moc nadělá. Slovo fenomén v téhle souvislosti u mě vyvolává nečekané záchvaty zuřivosti. Je faktem, že mi to v něčem připomíná sbírání céček. Každý to musí zkusit, bez toho, že by měl nějaký jiný důvod než že je to IN. Ale podivným faktem je, že nejvíc kolem blogů vždycky nadělali ti, kteří ho kritizují. To co by jinak bylo jen lokální šílenství se díky nim (vám) stává rázem otázkou komunity (třebaže se tomuhle slovu všichni tak úporně brání). Komunita nevzniká tím, že si někdo píše deník a jiný si ho čte, ale tím, že se nějaká skupna vyčleňej a ukazuje se na ní. Pokud někdo vytváří komunitu blogerů pak jsou to právě ti, kteří nejsou schopni akceptovat, že zde existují lidé ochotní psát a číst věci, které snad nemají ambice stát se informační bombou.

Jinak pokud jde o knihu neznámého blogera (ano byl to Kostěj) pak to už vůbec nechápu. Dneska napíše knihu úplně každý. Dvacetiletá fotbalová hvězda s tříletou kariérou napíše životopis a lidi to kupují. Co je tak divné na tom, že vyšla další kniha? Že nemá co říct? Ale i kdyby takových knih tu je přece víc. Stačí jen zalistovat i mezi odbornou počítačovou literaturou.

- ad dotycna "blogerska" kniha - pozvanku jsem uz smazal, nevim, zda slo o autora jmenem kostej nebo nekoho jineho. myslim, ze na tom prilis nezalezi. bylo to uvedeno jen jako priklad.
- ad svet namodro/marigold/sova v siti etc. to rozhodne nejsou projekty, do nich jsem se navazel, protoze maji nejaky konkretni tematicky sevreny obsah. nejsou to vlastne ani blogy - alespon v tom negativnim vymezeni, jak bylo pouzito ve vlastnim clanku.
- nezpochybnuji samotny termin "blogovani" (je to neco, co bezesporu existuje) ani pravo kohokoliv si vest tyhle denicky. slo mi o to, ze se podle meho nazoru s tim proste zbytecne moc nadela (a takovych veci je jiste mnohem vic). pokud bych mel clanek shrnout do jedne vety, znela by nejak jako "co s tim blogovanim vsichni porad mate?".
- k poznamce, ze lidi vice bavi cist "osobni veci". navim, jak je to v prumeru, me (osobne :-)) tohle vzdycky hrozne nudilo. mozna jsem zavily technokrat ("inzenyr" v terminologii dilberta), ale principy nove druzice nebo vyvoj cen bavlny mi prijdou na cteni rozhodne zajimavejsi nez liceni nejake "noci s terezkou". to muzete cist blesk a nepotrebujete blogy, ne?
- z tohoto hlediska byla zajimava poznamka o tom, ze i na tematickych blozich lide pisi svoje osobni veci a "zanrove" je to tedy svym zpusobem promichane. podival jsem se proto na marigolda a musim souhlasit - byl tam clanek o tom, jak si p. zandl sel prohlednout svuj novy byt. priznam se, ze proste nechapu, proc ten clanek vznikl a proc ho patrick pocitil potrebu publikovat (leda snad ze chtel popisem toho, ze si v praze kupuje 120metrovy byt, nekoho popichnout/pozlobit, to pak jo :-)).