Vlákno názorů k článku Blogger není nadávka od jk - >Jak vyplynulo z předchozího článku (či spíše z...

>Jak vyplynulo z předchozího článku (či spíše z diskuse pod ním), zatím si veřejnost není jistá,
>jak na blogování nahlížet, a tak se nakupila řada mýtů a představ, které mají do reality daleko.

Takže ty bludy vyvrátíme?

>Tak předně – blogger / bloger je označení člověka vykonávající určitou činnost, blogování.
>Je to tedy ekvivalent k označení automobilista nebo fotbalista, nikoliv synonymum pro blázen
>či génius. Stejně jako o fotbalistových kvalitách nevypovídá nic samo označení,
>ani o bloggerovi toto označení nic nevypovídá, kromě toho, že bloguje. Tím můžeme
>poměrně rychle odepsat toto označení coby symbol výlučnosti."

To je nedomyšlené. Záliby o člověku vypovídají. Je rozdíl, jestli se někdo stará o opuštěné kočky, než kdyby opuštěné kočky lovil do pastí a stahoval z kůže. Blogování většiny blogerů je dost "výlučná" činnost. Když někdo napíše, že bloguje, představím si průměrného blogera, píšícího "dneska je fakt nuda.dneska mě nic nebaví...a tohle co píšu, je taky pěkně dementní...".

Kromě toho někteří blogeři považují svoji činnost za natolik určující, že ji používají k označení i mimo kontext blogování, Nebo se tak dokonce podepisují. FF správně poznamenává, že "Jan Novák, blogger" je stejně obskurní, jako "Jan Novák, majitel dvou psu".

>Samozřejmě, existují naprosto nesmyslné weblogy s příšernými příspěvky..."

A je jich většina. Forma blogu svádí k psaní sebestředných nesmyslů.

>Oborový weblog si toho bere mnohem méně – jen výsek, ve kterém se autor orientuje, který sleduje z
>titulu své profese, zaměstnání. A sleduje jej tak do hloubky, jak novinář málokdy může proniknout."

Nebo také povrchně píše o ještě širším výseku, než novinář.

Celý spor by se dal popsat asi tak, že článek Blogger popisuje, jak může dobrý blog také vypadat. Až se to typickému blogu vůbec nepodobá.

Autor úzce oborového weblogu by jej stejně dobře mohl nazvat "občasník o ..." nebo "stránky o..." nebo "magazín o..." a odpustit si články o tom, jaký si koupil byt a jak dopadly volby.

>A tím se také dostáváme k důvodu, proč lidé chodí na weblogy. Většinou proto, že jim sedne styl výběru
>a podávání informací, a pak také proto, že je zajímá, co si o událostech myslí autor weblogu. Jak už
>jsme si řekli, velmi specializované weblogy nemají obdobu – informace by jinak musel čtenář velmi
>pracně hledat sám po celém Internetu.

Nakonec ta debata přece jen možná k něčemu bude :-)

Blogovitost blogů s kvalitními specializovanými informacemi mi trochu připomíná reklamu v normálních médiích. Běžné médium čtu kvůli článkům s informační hodnotou, a vydavatel mi tomu přidá informace, které primárně vnímat nechci, ale zase mi je chce předat vydavatel. (Reklamu)
Vydavatel je motivován penězi.

Podobně specializovaný blog bych četl kvůli úzce zaměřeným článkům s vysokou informační hodnotou, a vydavatel, blogger, mi k tomu přidává informace a názory, které mě primárně vůbec nezajímají, ale vydavatel mi je chce předat. To jsou takové ty články o bytech a potomcích, které z odstupu připomínají bulvár.
Zajímavá je otázka, proč to blogeři píšou
1) baví je to psát
2) připadají si slavnější
3) vědí, že bulvární psaní bude mít více čtenářů
4) chtějí "ve výhodném balíčku" kromě úspěšných memů prodat i jiné memy, třeba o politice či
světonázoru, o které by jinak nikdo nestál :)

Poslední výklad doufám inspiruje Pavla Hausera a na ScW se dočkáme článku "je bloggerství
vysvětlitelné memeticky"? ;-))

Možnost 3) je také zajímavá. Bulvární informace si najdou čtenáře, soukromé problémy ostatních jsou poutavé. Je spíš věc "informační hygieny" bulvár nečíst. A pro někoho i nepsat.

Blogování většiny blogerů je dost "výlučná" činnost. Když někdo napíše, že bloguje, představím si průměrného blogera, píšícího "dneska je fakt nuda.dneska mě nic nebaví...a tohle co píšu, je taky pěkně dementní...".


1. Kdo píše že bloguje?
2. Jak z výše uvedené věty vyplývá výlučnost?


"Kromě toho někteří blogeři považují svoji činnost za natolik určující, že ji používají k označení i mimo kontext blogování, Nebo se tak dokonce podepisují." - Kdo? Prosím jeden konkrétní příklad...

"A je jich většina. Forma blogu svádí k psaní sebestředných nesmyslů." - příklad, rozbor? Byl by? Nebo to je další žvást ve stylu "Myslím si že je to tak"?


Skvěle. Vyvracíte bludy pomocí dojmů a "přesvědčení".

Jo, s tím bych souhlasil. Zvláště to přirovnání mezi mainstreamovými médii a bloggerem je moc pěkné. Malé specializované servery (často one man show) zde byly již před vlnou blogománie. Akorát se to nejmenovalo blog.
BTW, blogování je "in". Co kdybychom přejmenovali diskuse pod článkem na groupblogy nebo multiblogy? Tím se stanou přece mnohem více cool...

A to je, zhruba, zaver, ktery jsem si z Patrikovy argumentace odnesl i ja. Osobni prihody a individualni pohledy na svet byly na Internetu davno predtim, nez se slovo weblog objevilo poprve. Kdyz me, moji vlastni blbosti, predlety okradli na Vaclavaku o velke penize, ulevil jsme si take clankem, ktery posleze vysel na Neviditelnem psu (a ja nejsem novinar). Nektere jine svoje zazitky mam zase popsane na sve domovske strance - a taky se nejedna o weblog. Daleko rozsahlejsi cast clanky pak Patrik venoval popisovani jakse na tech weblozich daji najit specializovane odborne informace.

... Je věnovaný něčemu, s čím v této republice pracuje 20 lidí, další stovka je schopná si přečíst...

Ale takove informace byly na WWW take odjakziva - dokonce bych rekl, ze na pocatkujich bylo(pomerne) daleko vice, protoze prave prostrednictvim WWW se shledaly ty male skupinky a jednotlivci, ktere se jinak kvuli geografickym vzdalenostem mohly jen tezko stykat.

V clanku ma Patrik jedo dulezite sdeleni, se kterym mohu jedine souhlasit - definice slova weblog je (nepresne citovano) "weblog je to, co autor za weblog oznaci". Mozna z pocatku byly adekvatnejsi definice jine, ale v soucasne dobe toto slovo devalvovalo do bezvyznamoveho identifikatoru. Zajimave je, ze ac to Patrik sam vyslovil, presto sve vlastni sdeleni vnitrne neakceptoval - a cely zbytek clanku venuje vysvetlovani toho, jak jsou ty weblogy uzitecnea zeto slovo neco znamena. No samozrejme - pouzijeme-li jinak bezvyznamovy identifikator nahodne na oznaceni ruznych fenomenu, pak ono slovo bude oznacovat fenomeny nejruznejsich vlastnosti. Pokud jsou na internetu stranky s osobnimi postrehy a pokud jsou na internetu stranky se specializovanymi informacemi a pokud jsou na internetu stranky naplnene slinty - a pokud nahodne oznacime nektere stranky za weblogy, tak je (ze statistiky) jasne, ze weblogy budou obsahovat osobni postrehy, odborne informace i slinty. Az me prekvapuje, ze o tak samozreme veci lze napsat tak dlouhy clanek. Ale prave kvuli teto nahodnosti je zpozdile dovozovat, ze slovo weblog ma nejake obecnejsi vlastnosti - at kladne nebo zaporne. Weblog je slovo bezvyznamove. Debata nad tim, proc nekdo ma potrebu nahle zacit oznacovat svoje stranky (adokonce sebe, protoze vlastnost slova "blogger" je uplne stejna) bezvyznamovym slovem, kdezto jiny tuto potrebu (ac vyrabi stranky velmi podobne) nema pak uz neni otazka do diskuse odborniku na IT, ale do diskuse odborniku na psychologii.

Mimochodem - v ankete schazi moznost "jak mam, sakra, vedet, jestli zrovna nejakou konkretni stranku, kterou ctu, povazuje jeji autor za weblog nebo je to "jen" normalni homepage ci el. noviny ?

a je nekde ten clanek na NP k nalezeni?

Podle Google uz ne. Coz me az tak neprekvapuje, protoze je to vec deset let stara. Jestli to ukoji vasi zvedavost, bylo to o tom, jak clovek, jakkoli denodenne slysi v televizi a cte v novinach popisy nejruznejsich podvodu (a rika si - je, to ale byl pitomec, ze naletel) tak muze naletet taky. Protoze si proste rekne - nejsem pitomec, dam si pozor, na me nemaji. Jsou to profesionalove, maji. Skoncil jsme jako kazdy pitomec. Lehci o deset tisic a s rulickou pairku v ruce. To byla polovina clanku. Druha polovina clanku byla o zkusenosti s policii - jakymi vsemi zpusoby se me pokousela odradit, abych pripad vubec nahlasil (protoze by jim kazil stratistiku pripadu). Mimochodem, uspeli. Nenahlasil jsem ho. Neuspeli s argumentem, ze jsem take spachal prestupek (proti devizovemu zakonu) a jestli na nahlaseni pripadu trvam, tak to budou muset resit a zaplatim 1000Kc pokuty (to byla presne ta tisicovka, ktera jedina byla navrchu rulicky platna). Uspeli tak, ze me nejprve nechali pres hodinu cekat - a pak mi rekli, ze vzhledem k mistu, kde se skutek stal, je to asi o sto metru mimo jejich rajon a mam jit na stanici v Hybernske. Pri predstave, jak tam zase hodiny tvrdnu jsem to vzdal.

Nebyl jsem nijak zvlast nastvany na podvodnika - byla to profesionalni prace, ktera ve me spis vyvolala pocit obdivu jak hladce mi ukazal, ze jsem pitomec a koren jako kazdy jiny, i kdyz jsem s nebezpecim predem pocital a "daval si pozor". Nastvali me az ti policajti. Vzhledem k tomu, ze lide se bezne bavi karamboly jinych (nemyslete, ja taky), tak jsem si rekl, ze me neublizi neco takoveho popsat - nektere to pouci a zbytek pobavi. A pokud by to poucilo alespon nekoho a usetrilo mu to vlastni podobnou zkusenost, melo to smysl napsat.

Ale ze bych se kvuli tomu mel pred pubertackama zacit oznacovat jako blogger me tedy nenapadlo. Stejne tak jako asi Ondreje Nefa nenapadlo, ze tvori prvni blog v dejinach ...

Nevím, proč definice weblogu vždycky sklouzne k tomu, že je to stránka, která obsahuje osobní názory. Nejsem sám, kdo si myslí, že weblog je web (webové sídlo, site apod.), který:

* obsahuje sestupně chronologicky řazené příspěvky,
* příspěvky jsou na stránce zobrazeny (většinou) celé,
* každý(!) příspěvek má tzv. trvalý odkaz (samostatný odkaz minimálně formou #).

Blog je především forma. Do formy blogu může být převeden třeba serverový log nebo jiný počítačový výstup. Blog můžou být odkazy bez jakéhokoliv názoru (pokud za názor nepovažujeme výběr odkazů) atd. To že většina blogů obsahuje názory autorů neznamená, že to co neobsahuje vlastní názory, není blog. A naopak vše, co obsahuje vlastní názor není blog.

To je k ničemu. Nejste sám, ale někdo jiný si zase může myslet něco jiného.

Třeba že
http://web.archive.org/web/19981205024720/http://www.gentleman.cz/index.html
byl weblog, i když každý příspěvek nemá trvalý odkaz. A i když tak autor svou stránku nenazýval, pochopitelně :-)

Dovolím si vyslovit doměnku, že značná část účastníků této diskuse nerozezná villonskou baladu od sonetu, rondel od gazelu a blankvers od alexandrinu. Proč by také měli, že ano? K ničemu praktickému taková znalost není. Znamená to však, že tyto literární formy neexistují a že jejich názvy jsou jen bezvýznamovými slovy?

Skutečnost je ovšem ještě o něco složitější. Moderní autoři se tradičních forem občas zmocňují po svém a osobitými parafrázemi jejich původně pevně kodifikovaný tvar rozvolňují. Existují tedy sonety s více než 14 verši a haiku s méně než 17 slabikami. Znamená to však, že sonet a haiku jsou bezvýznamová slova a že označovat jimi jakákoli literární díla je pošetilost?

Podle mého názoru je to s termínem weblog stejné. Má nezastupitelný smysl pro ty, kteří z jakéhokoli důvodu -- nejčastěji profesního -- potřebují co nejpřesněji klasifikovat formy publikování na webu a naopak nemá praktický smysl pro většinu ostatních, včetně těch, kteří weblogy čtou a dokonce i včetně značné části těch, kteří je tvoří.

Tato paralela bezvadně funguje -- asi proto, že to ve skutečnosti pouhá paralela není -- i v tom, jak termín weblog nyní uchopuje široká veřejnost a dá se analogií snadno dovodit, jak to s weblogy dopadne. Skoro všechny literární formy, které jsem výše jmenoval, prodělaly období prudkého vzestupu masové popularity, po kterém se odklidily zpět na zaprášené stoly akademiků.

Nikdo z nás sice osobně nepamatuje módu sonetu, ale můj dědeček ještě patřil ke generaci, která v gymnaziálním věku konverzovala při odpoledním čaji v alexandrinech a bylo to možná ještě víc "in", než je dnes blogování. Totéž lze říci o haiku a beatnické generaci 50-60. let, ačkoli zrovna právě haiku přežilo a občas na něj narazíte i v dnešních technologicky orientovaných emailových konferencích.

Myslím, že s weblogy to dopadne stejně. Před třemi lety to bylo nově zrozené pojmenování pro určitou formu publikování na webu, která zde objektivně existovala již několik let. Dnes je to módní buzzword, kterého se zmocnila širší veřejnost. Za další dva roky to bude opět jen odborné pojménování pro určitou formu publikování na webu.

Není potřeba zatracovat užitečný termín jen proto, že je momentálně módou. Za chvíli jí přestane být a zůstane jen ten užitečný termín.

Za další dva roky to bude opět jen odborné pojménování pro určitou formu publikování na webu.

Druha moznost je, ze se stane oznacenim archaickym a z pouzivani prakticky vymizi. U (we)blog je sance na to prvni, u blogger predpokladam spise to druhe ...

Jinak ale - slovo sonet, ackoliv obcas se objevi sonet "nepravy", nikdy nedevalvovalo masivne. Mozna proste proto, ze lidi schopnych psat basne (a verejne je prezentovat) neni az tolik. U masivne devalvovanych slov neni uplne jiste, jestli se nekdy maji sanci plnohodnotne vratit do odbornych debat. Zalezi to na tom, jak pevne zazita a siroce akceptovana byla jejich definice pred devalvaci. Proto je zde mozna jeste treti moznost - nektera slova se sice do odbornych debat vrati, ovsem, nesou si trvale nasledky proziteho trauma - budou z nich uz navzdy jen "slova, u kterych si nejprve musime ujasnit, zda jejich vyznam vsichni chapeme stejne, nez je zacneme pouzivat ve vzajemne diskusi".

Já myslím, že pravda je částečně na obou stranách, problém totiž je úhel ze kterého se na to dívá.
Jestliže se na to budete dívat z pohledu kvantity blogů, pak opravdu většina blogů jsou nicneříkající deníčky, která má autor vlastně jen pro sebe a možná pár kamarádů.
Jestliže se na to ale budete dívat z pohledu čtenářstva, tedy kolik lidí čte tu oborovou (kvalitní osobní příspěvky psané literálním stylem je také obor, podobně jako příběhy v magazínech) a kolik lidí čte tu neoborovou skupinu, pak zde je situace přesně opačná.
Takže psát že blogy jsou fušařina a blogger je nadávka je ekvivalentní tomu napsat že noviny či knihy jsou brak a o ničem. Určitě když bych vybral všechny noviny v PNS či nově vydané knihy za poslední rok, tak jen pár z nich by mělo nějakou váhu a subjektivně by je člověk zařadil mezi "Noviny" a "Knihy" a velkou část z nich by si utíral tak akorát pozadí. U Internetu je jediný rozdíl - vydávání na internetu je podstatně levnější (náklady blížící se nule) a tudíž je toho podstatně více a je zde větší poměr těch, kteří by knihu ani novinové články nezvládli, protože by je žádný vydavatel nepřijal.
Ale to neznamená, že by lidé neměli psát blogy - je to velmi dobrý tréning - jazyka, formování vět, oslovování publika, (často i technický o html, css, php atd.), případně následně i marketingu, obchodu atd. (když tam chcete reklamu či nějaký jiný příjem).
A rozhodně to není nadávka, je to jen souhrný název pro jeden zájem - někdo je broukař, někdo rád fotografuje a někdo rád píše. Neznamená to, že ten první sbírá dobře brouky a umí je správně určovat, neznamená to že ten druhý fotí kvalitní fotky a neznamená to že ten třetí umí psát.

Jestli Vás zajímá, proč lidé blogují (tedy u nás doma), tak odkážu na reprzentativní průzkum provedený loni mezi blogery BlogCenzus 2003. Průzkumu se zúčastnilo 152 respondentů.