Jen za předpokladu, že by ty termíny překládali všichni stejně. Tam, kde tomu tak je, se české termíny obvykle používají. Kde se česká terminologie neustálí (a neujme) přirozenou cestou, není po ní poptávka. Násilím ji nevynutíte.
Podíváte-li se na kvalitně lokalizované produkty (zpravidla software), např. Windows, zjistíte, že anglické pojmy a obraty jsou přeloženy zpravidla velmi dobře a jejich použití působí docela ústrojně. Výjimky jen potvrzují pravidlo.
Asi jsme každý viděli jinou lokalizaci Windows. Jako příklad bych uvedl už vlastní označení, kdy je slovo Windows proti zdravému rozumu používáno v jednotném čísle a mužském rodě. Dále bych pak mohl vyjmenovávat příklady, kdy česká lokalizace ignoruje dlouhodobě zavedenou českou terminologii (adresář byl odjakživa adresář, ale Bill si postavil hlavu, tak máme složky). A také mnoho příkladů, kdy jsem si musel některý termín doslovně přeložit zpátky do angličtiny, abych pochopil, co měl vlastně autor na mysli. Ne, to nebyl dobrý příklad.
Za nejhorší příklad násilného počešťování ale považuji všeobecné rozšíření slova bajt. Původní nejapný žert se zcela vymkl kontrole a dnes to došlo daleko, že jen pár skalních ještě píše byte (a těm to pak korektoři opravují).
To není pravda. Termín byte označuje na dané architektuře nejmenší adresovatelnou jednotku paměti. A opravdu existují architektury, kde byte nemá osm bitů. Termín octet se pak používá při popisu přenosových protokolů pro jednotku informace, která má vždy právě osm bitů. Takže není pravda, že byte a octet jsou dva různé názvy pro totéž.
Ano a již tehdy za reálného socialismu počítače SMEP aka PDP-11 měly slovo delší než 1 byte.
Možná se mezitím něco změnilo. Ale asi máte striktně řečeno pravdu, podle toho co jsem na webu našel:
http://www.techweb.com/encyclopedia/defineterm?term=byte&x=38&y=3
je BYTE binární tabulka! Termín původně zaveden jako nejmenší adresovatelná skupina bitů v počítači, která nebyla vždy osm. Zato dnes je to běžná jednotka paměťového úložiště, sestává z 8 binárních číslic (bitů). Devátý bit může být použit v paměťových obvodech jako paritní pro detekci chyb.
Nicméně programátor bude o osmici bitů mluvit vždy jako o bytu a telekomunikační inženýr jako o oktetu. A to jsme ještě nenačali problematiku malého a velkého indiána.
Podíváte-li se do knihy Programovací jazyk C od Kernighana a Ritchieho (slovenský překlad Alfa 1989, ISBN 80-05-00154-1), v příloze A, sekci 2.6 najdete tabulku velikostí jednotlivých datových typů na některých počítačích. Je tam zmíněj i počítač Honeywell 6000, na němž má mít char 9 bitů, int, short, long a float 36 bitů a double 72 bitů. Nenapadá mne jiné logické vysvětlení než že na tomto počítači měl skutečně byte devět bitů.
Mimochodem, termíny little endian a big endian nemají s indiány nic společného. Pocházejí z Gulliverových cest. Najdete to v místě, kde se vysvětluje původ dávného nepřátelství mezi ostrovy Liliput a Blefuscu.
Alt-F X (file/exit), Alt-D B (datei/beenden) a Alt-S K (soubor/ukončit) podle toho, u kterého počítače jsem zrovna seděl. Osobně bych se přimlouval za to, aby klávesové zkratky byly při lokalizaci zachovány (nebo, ještě lépe, aby si uživatel mohl vybrat mezi "původními" a "místními").
Znáte-li někoho, kdo se profesionálně zabývá grafikou a denně pracuje např. s Photoshopem, zkuste se ho zeptat, co si o tomto vašem tvrzení myslí. Ti, které znám já, by asi na vaši adresu utrousili něco nepublikovatelného...