Autorský zákon v dnešní podobě začal být přežitkem v okamžiku, kdy se na pultech prodejen objevil první magnetofon. Jenže páni umělci si už před drahnou dobou zvykli na to, že dostávali peníze v podstatě za nic a teď zjišťují, že jim ujíždí vlak. Jenže místo, aby se přizpůsobili, volají po návratu doby kamenné. Máte, vážení smůlu, technický vývoj vás převálcoval a jakékoli represe nepomohou. Je nejvyšší čas, začít si zvykat na to, že odevzdáte dílo, dostanete za něj JEDNOU zaplaceno a šlus utrum! Platí to pro všechny ostatní a bude to platit i pro vás. Vezměte si např. vynálezce: pokud porovnáte přínos jejich činnosti pro společnost, s činností různých rádoby celebrit je výsledek naprosto jasný. Jenže vynálezce, pokud chce, aby jeho dílo bylo chráněno, musí platit a platit. A pokud zaplatí jen jednou a zapomene podruhé, má po pěti letech smůlu; patent mu propadne a stane se a to, prosím, zcela legálně, veřejným majetkem a pokud si někdo ve Věstníku najde dokumentaci a patentovaný předmět si vyrobí sám pro sebe, má vynálezce rovněž smůlu; nemá nárok ani na: Promiňte.
ČLÁNKY DO MAILU