Fungovalo by to stejně jako třeba u topůrka na sekerky.
- kdo chce ten si ho doma vyrobí
- kdo chce ten si ho koupí nebo nechá na zakázku vyrobit
- kde chce ten ho může vyrábět a prodávat
... a nikdo z nich nemusí vycházet z ničeho a může kdykoli zkopírovat (=vyrobit stejný) jakékoli topůrko, které má nebo které kdy viděl. Omezení bude samozřejmě v technologiích.
Samozřejmě že na tohle mediální průmysl nepřistoupí, takže přestanou prodávat díla a začnou prodávat práva. Oni to už vlastně pomalu začínají dělat. Výhoda oproti současnému stavu je ta, že při podpisu smlouvy na dvou listech A4 si člověk uvědomí že s konkrétním dílem některé věci může a jiné nesmí ... protože se k tomu dobrovolně smluvně zavázal ;)
A aby nevznikla mýlka - já osobně nejsem pro úplné zrušení kopírovacího monopolu, jen ukazuju kam by to došlo kdyby práva na "duševní vlastnictví" byla stejná s právy na "hmotný" majetek.
To právě nejde, pokud by autor měl na dílo nehmotné povahy stejná práva jako na díla hmotné povahy, pak si neumím představit jak by to fungovalo. To jako, že by třeba napsal knihu a tu by prodal spotřebiteli, tedy přenesl by na něj kompletní vlastnická práva, takže jen tento by spotřebitel by byl oprávněn prodat tuto kniho zase dále atd. Nebo jsi to myslel jinak?
Tak ony by se jistě "nevracely" protože historicky tak nikdy nebyla vnímána (ostatně o tom je i můj příspěvek). Ale zkus se na chvilku zamyslet nad důsledky, které by něco takového způsobilo. Domnívám se, že dopady na rozvoj kultury, společnosti, vzdělanosti, vědy a techniky atd. by byly katastrofální. Ostatně doporučuji přečíst odkazovanou Lessigovu knihu, není zase tak dlouhá a dobře se čte.
mno ... jenže ono by to nebylo tak špatné kdyby se rozsah "duševních" práv vrátil k rozsahu z "hmotných" práv. Uvědomte si že u "hmotných" věcí si s nimi můžete dělat co chcete, nikdo vás v ničem neomezuje. Fakticky to pak znamená zrušení kopírovacího monopolu i autorských práv.
Pan Srstka hovořil o tom, že nehmotná práva by měla být (byla) postavena na úroveň práv hmotných. Prosím vás, to je nesmysl, to je něco co prostě nelze. Pan Srstka by si měl přečíst knihu Svobodná kultura od Lawrence Lessiga (nebo možná, že ji četl a právě proto tak hovoří), protože přesně toto tvrdil Jack Valenti, šéf MPAA před kongresem USA v roce 1982. Dovolím si Valentiho citovat:
„Bez ohledu na zdlouhavé argumenty, bez ohledu na obvinění a protiobvinění, bez ohledu na rozruch a křik, rozumní muži a ženy se budou stále vracet k podstatě problému, ústřednímu tématu, které celou diskuzi vyvolává: Vlastníkům tvůrčího majetku musí být přiznána stejná práva a ochrana jako všem ostatním vlastníkům v této zemi. To je ten problém. To je ta otázka. To je základ, na kterém se celé toto slyšení a diskuze musí odehrávat.“
Nyní budu citovat komentář Lessiga:
„...historicky vzato je Valentiho tvrzení naprostý nesmysl. A druhým je přesvědčit vás, že by bylo velkou chybou historii zavrhnout. Vždy jsme s právy k tvůrčímu majetku zacházeli jinak než s právy danými všem ostatním vlastníkům. Nikdy nebyla stejná. A ani by nikdy stejná být neměla, protože, jakkoliv nelogické se to může zdát, jejich sjednocení by hluboce omezilo možnosti tvorby pro nové tvůrce. Svobodná tvorba spočívá v neúplné kontrole vlastníků.“
Hovoří se o tom v desáté kapitole - Majetek (od strany 79), doporučuji přečíst, respektive doporučuji si přečíst celou knihu.