Děkuji za postřeh. Nejsem však stejného názoru.
Naše zkušenost ukazuje, že čas ze strany zákazníka je v obou případech zhruba podobný. V případě agilních metodik vývoje je rozložen průběžně a v případě standardního modelu je největší množství věnováno až v konečné fázi (právě té stresující, kdy se předělává, opravuje, doprogramovájí se nové funkce, a kdy se odkládá termín spuštění).
Nemáme to však přesně kvantifikované - nikdy jsme nevyvíjeli velké e-shopy zároveň oběma způsoby, abychom to ve finále mohli porovnat.
Postupný vývoj, ladění a předávání vychází nákladově velmi podobně - ale verze ke spuštění dle očekávání klienta je dodána mnohem dříve a klient má průběžně nad projektem výrazně větší kontrolu.
V našem případě používáme pro agilní kontrakty naprosto stejnou kalkulaci cen prací.
V mnoha případech, kdy se některé části hotových funkcí po předložení klientovi zahazují, šetří postupný agilní vývoj také náklady (obou stran). Čas a peníze se tak mohou věnovat přínosnějším činnostem.
Petr Svoboda
Dobrý den,
souhlasím. V naší branži jde typicky o migrace stávajících e-shopů na nové řešení.
I v tomto případě však zakázku realizujeme po sprintech, jakoby se měla aplikace po každém sprintu spustit do provozu. Postup je naprosto stejný s tím, že se na ostro spouští až např. po 8.sprintu (zákazník totiž nechce spustit e-shop s méně funkcemi, než měl předchozí a to je pochopitelné).
Petr Svoboda / ShopSys
Ale samozrejme ze souvisi, soucasti analyz je pochopitelne mimo jine i hodnoceni pouzitelnosti projektu. To sice neznamena, ze se nestane totez, ale pravdepodobnost se znacne redukuje.
Kdyz nic jineho, vznika nejaky navrh finalni podoby, o ktere v pripade, ze se rovnou pise, vlastne nikdo nema potuchy.
s tímhle bych nesouhlasil.
Hlavní vlastnostní agilního vývoje je, že samotný produkt je velice rychle funkční a postupně se mu staví nové a nové vlastnosti, tj. ikdyž dojde k vyčerpání budgetu, pořád se může použít již zaplacená a dodělaná část.
Agilní vývoj minimalizuje cenu slepých větvý a daleko dříve na ně upozorňuje. U plánování je velice drahé najít a podchytit slepé větve dopředu, u složitých produktů to je skoro nemožné a cena je astronomická.
Všude kolem sebe máme krásné příklady, facebook, google, AMD, operační systémy a další jedou spíše agilní vývoj, rychlé obrátky produktů a postupná validace změn, náklady se počítají průběžně (třeba měsíčně). Naopak veškeré státní zakázky jsou striktně plánované, náklady se počítají na celý několikaletý vývoj, částky jsou astronomické. Stejná situace panuje třeba u vývoj vesmírných družic u NASA.
Je-li pro mě důležitý přesný výsledek za předem jasnou cenu v přesném termínu, agilnímu vývoji se vyhnu, ale připlatím si za to. Pokud jedna z těch věcí není pro mě stěžejní, na agilním vývoji ušetřím.
Kazdy takto veliky projekt ma rozpocet, za ktery musi projektak predstavit investorovi finalni produkt, jestliže bude pred kazdym sprintem upresnovat pozadavky, ktere odhad dodavatele zvedne o X hodin, bude mu techto X hodin chybět na dalsi upravy a toto se muze postupně nabalovat az tak, ze dva mesice pred predanim bude budget (hodinovy nebo financni, to je fuk protoze to je to same) vycerpany a investor se bude zlobit. Klíčem je tedy mit dostatečný polstar na to, aby byl pri agilnim vyvoji prostor chovat se opravdu agilne a dostatecne skutecnosti dodavatele ci projektaka, ktery velikost polstare spravne odhadne.
Jinak s agilnim vyvojem souhlasim a nedokazu si predstavit rik dopredu nalajnovat neco, co dodavatel zavre na upravy pres kazdym dilcm vyvojem casti dila.