Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že konstrukce problému je podobná Dieselgate.
Pro odbornou veřejnost není to, že tvůrci sociálních sítí jen dolují data žádnou novinkou. To že firmy používají nástroje třetích stran třeba v HR oddělení také není novinka. Určitě ani pro velké české společnosti.
Řekl vlastně někdo něco nového ? Nebo je ten strach ješte umocněný tím, že možná měli data xx milionů uživatelů a přesto výsledek byl mizerný? Takže to připomíná jen průzkumu sledovanosti televize a zvztah ceny minuty reklamy.
Nové je to, že nejde jen o reklamu, ale také o politické zneužití, které využívaji většinou nová politická hnutí nebo strany. Pokud Vám to neušlo, svět se mění před očima. Socialisti zneuřívají naše data, která využívají rádoby pravičáci. Ale ti "pravičáci" maji zase jen socialistické kecy o tom, jak pomůžou obyčejným lidem. To znamená, že nenabízí nic nového, jde jen o výměnu moci.
A kde podle vás má občan ty fakta najít, když ne v médiích? Každý den volat na tiskové oddělení vlády, policie a důležitých firem? Poslouchat kamarády a kolegy kteří čtou ty média? Volič v demokratické společnosti by měl volit na základě informací a média jsou hlavní způsob jak je může získat.
@buralien
Obávám se, že nemáte tak úplně jasno v pojmech a pravděpodobně neúmyslně je zaměňujete.
Na úvod, sledování médií samozřejmě může mít pozitivní i negativný důsledky a jejich konzumování opravdu může přispívat k získávání informací a utváření ucelenějšího pohledu na svět a ke tvorbě vlastního názoru. Nicméně v médiích často naleznete spíše informace nežli fakta a rozdíl mezi těmito dvěma pojmy je zásadní. Vy jste ve svém příspěvku plynule přešel od jednoho k druhému a mám dojem, že je minimálně v kontextu vašeho příspěvku považujete za synonyma, ovšem můj dojem může být mylný a třeba jste to myslel jinak.
Fakta jsou dílčí stavební kameny, které jsou například výsledkem objektivního pozorování, popisem stavu objektů, věcí .. apod. Informace jsou spíše subjektivní interpretace dat, která si dávají za úkol vysvětlit nějakou tématiku, odstranit nějakou nevědomost. Proto třeba fakty nemohou být nepravdivé, protože pak už by to neodpovídalo definici faktu, zatímco informace nepravdivé být mohou, protože se jedná o interpretace a interpretace nejsou vždy nutně objektivní.
Občan v jakékoliv, nejen demokratické, společnosti by se měl rozhodovat především podle vlastního názoru, který je ideálně co nejvíce formován fakty a nikoliv informacemi, které dostává. Při utváření názoru by měl člověk sám interpretovat fakta, nikoliv slepě přijímat fakta už interpretovaná ve formě informací.
Proto, pokud bych vám mohl poradit a pokud vy byste takovou radu přijal, sděli bych vám, abyste se neřídil informacemi v médiích, ale abyste se řídil svou vlastní interpretací faktů a ideálně, abyste za fakt přijímal opravdové fakty, nikoliv něco, co se za fakt pouze vydává. K tomu napomáhá například pozorování, zkoumání, zpytování a kladení si otázek, logické uvažování, filosofování, jinými slovy kritické myšlení, pohledy z více úhlů a porovnávání názorů.
Souhlasím s tím že jsem v zájmu zjednodušení použil oba termíny jako synonyma. Vaše reakce je tedy v tomto ohledu správná. Pořád ale neodpovídá na můj primární dotaz, tedy kde má občan ty fakta najít. Pokud si myslíte že je v pořádku když si každý utváří názor na velká témata (např. na funkci EU) jen na základě vlastních pozorování ve svém koutku světa, tak s tím nemohu souhlasit. Pokud vyloučím média jako zdroj alespoň části faktů (skrze informace které poskytují) která potřebuji pro rozhodování, moc možností mi nezbývá.
Pokud si myslíte, že si myslím, že si každý má utvářet názor jen na základě vlastních pozorování ve svém koutku světa, pravděpodobně jste nepochopil dostatečně můj příspěvek. Pokud jej nechcete číst celý znovu, minimálně si, prosím, přečtěte poslední dvě slova mého předchozího příspěvku. K porovnávání názorů je obvykle potřeba více zdrojů názoru.
Proč byste chtěl vylučovat média jako zdroj alespoň části faktů? Nechci se vyjadřovat za ostatní, ale minimálně já jsem nijak nevyloučil možnost získávání faktů z médií, pouze jsem zdůraznil význam rozlišování faktů a informací, jakožto interpretovaných faktů. Nicméně, pokud se ptáte jak získávat fakta jinak než z médií, tak obecně, zdrojem faktů je nejčastěji pozorování (vše, co dokážete smyslově vnímat může být zdrojem faktů), které je ověřitelné nezávisle na osobě pozorovatele, neboli, různí pozorovatelé dojdou ke stejnému výsledku pozorování, což souvisí i s dnes doporučovaným ověřováním z více zdrojů, které jsem zapoměl explicitně ve svém předchozím výsledku zmínit.
Na jedné straně tvrdíte "Pokud si myslíte, že si myslím, že si každý má utvářet názor jen na základě vlastních pozorování ve svém koutku světa, pravděpodobně jste nepochopil dostatečně můj příspěvek." Pak ale zase že "zdrojem faktů je nejčastěji pozorování (vše, co dokážete smyslově vnímat může být zdrojem faktů)". Mě to zní jako protimluv, protože svými smysly dokážu vnímat jen své bezprostřední okolí (v geopolitickém kontextu) a tudíž mi to nijak nepomáhá v získání faktů relevantních v širším kontextu. Dozvědět se o věcech které se mě bezprostředně týkají (namátkou třeba změny v zákonech) bude velmi složité při využití pouze osobně získaných faktů z primárních zdrojů a nikoliv informací zprostředkovaných někým jiným. Vaše představa občana který se spoléhá pouze na fakta tak jak to popisujete je přinejmenším nereálná.
Co se týká ověřování z více zdrojů, tak já naprosto souhlasím že je to nezbytná součást získávání informací a následného vyvozování faktů. Moje původní reakce ale byla zaměřena na větu "Mozna by bylo dobre se pri volbach ridit fakty a rozumem a nikoliv tim, co vam nakdakaji media." Příjde mi nesmyslné abych všechny informace ověřoval pouze svými prostředky ve svém okolí a nikoliv prostřednictvím médií.
Celou dobu mi připadá, že se pokoušíte překrucovat výroky nebo je zaměňovat a to ve všech třech příspěvcích, které jste v tomto vlákně doposud napsal. Myslel jsem si, že to děláte neúmyslně z nepozornosti, ale už si tím nejsem jistý. V prvním příspěvku to byla záměna faktů a informací, ve druhém jste naznačil že si myslím něco, co jsem nenapsal a ani si to nemyslím a ve třetím jste uvedl domnělý protimluv.
Detail, který jste snad neúmyslně opomenul je rozdíl mezi vlastním pozorováním a pozorováním provedeném jinými osobami (připomínám definici faktu, kterou jsem zmínil v prvním příspěvku). Podobně jako se můžete učit věci vlastní zkušeností nebo se můžete učit věci, které vyzkoumal někdo jiný. Podobně jako pozorování může být vlastní nebo někoho jiného, můžete se také poučit ze zkušenosti vlastní nebo ze zkušenosti někoho jiného. Nechci dávat rovnítko mezi pozorování a učení se, pouze to uvádím jako příklad pro vaše lepší pochopení, že není pozorování jako pozorování a není zkušenost jako zkušenost. Například kulatost Země beru jako fakt, přestože jsem to na vlastní oči nepozoroval, ale pozorovali to jiní a shodli se na tom, nehledě na nepřímé důkazy pomocí logických úvah.
Co se týče výroku o "volbách a kdákání médií" (já jsem jej nepronesl a nemohu jej tedy zodpovědně vysvětlit, jak byl přesně zamýšlen), na který jste reagoval, nejde o to, ověřovat vše svými prostředky ve svém okolí, ale o to, rozlišovat fakta a informace neboli interpretovaná fakta. Je důležité, aby člověk nepřijal informace jako fakta, ale měl by přijímat fakta, která jsou fakta.
Možná pro vás bude lepší uvést nějaký konkrétní příklad a nejlépe politický.
Uvedu příklad výroku, který by mohl být považován za fakt ... "Veřejná osobnost X nechce setrvání České Republiky v Evropské Unii."
Uvedu příklad informace ... "Veřejná osobnost X nechce setrvání České Republiky v Evropské Unii a proto je zřejmé, že chce ČR uvrhnout do područí Ruska."
Je docela možné, že daná osobnost X klidně rusofilem může být a přeje si posílit ruský vliv, ale pak je třeba to objektivně zdůvodnit a nepochybně dokázat. Pokud se ale provede odvozování "vycucané z prstu", nelze toto brát jako fakt, ale pouze jako informaci, která může, ale nemusí, být pravdivá. Preference vystoupení z EU v žádném případě není dostačující podmínka pro nařčení někoho z rusofilie a souvisejících věcí. Například Britové, kteří si přáli vystoupení z EU nemohou být plošně označeni za rusofily ani Švýcaři, kteří si nepřáli vstoupit do EU, nemohou být plošně označeni za rusofily, ale v Česku, pokud se někdo zmíní, že by si přál vystoupení z EU, nálepku rusofila má od některých lidí jistou a neodpáratelnou. Myslím si, že příklady jako tento, měl autor výroku o kdákání médií na mysli, ale nechci mu nic podsouvat, toto je pouze moje domněnka.