Vlákno názorů k článku Čeká nás cinknuté DNS? od Petr Tesařík - Ono je to trochu složitější. Nejčastějším trestem vůbec...

Ono je to trochu složitější. Nejčastějším trestem vůbec nebyla konfiskace (a už vůbec ne upálení - to bychom museli do Španělska), ale nějaký kající skutek, např. viditelné nošení kříže po nějakou dobu.

Problém je, že v některých případech (v Zemích koruny české zejména po porážce českých stavů na Bílé hoře) původní záměr opravdu zdegeneroval na to, že se mocní šábli o majetek společného nepřítele.

Ale o tom se tady nechci dlouze rozepisovat. Pro tuhle diskuzi je podstatné, že navrhovaný americký systém na ochranu "intelektuálního vlastnictví" je úžasně neefektivní, protože většina peněz pravděpodobně stejně skončí v jiných rukou, přitom je zaplatí všichni občané na daních. Navíc se dá očekávat, že ten systém někde zdegeneruje a poslouží zcela jinému než původnímu účelu. A v neposlední řadě není hlavním účelem náprava viníka, ale zejména odstrašení všech ostatních. V tomhle posledním ohledu se ostatně od inkvizice nijak neodlišuje.

V tomto případě se prostě světská a církevní moc šábly o prachy, které získaly likvidací protivníka. Jsou tedy spolupachatelé, těžko se mohou zprostit viny, asi jako Pilát Pontský, když si myl ruce a říkal "to já nic, to farizeové".

V zásadě ano, jen ta paralela mohla být ještě trefnější.

Na celé americké cenzuře vydělají zejména právníci a pár lidí okolo, na "vlastníky práv" se sice taky dostane, ale v lepším případě zhruba ta třetina...

Domnívám se, že pro potřeby ilustrace principu (kdy se zloděj domáhá ochrany před zlodějem) je můj příspěvek dostačující, byť může obsahovat nepřesnosti.

Vážený pane Čermáku,
doporučuji Vám doplnit si informace o inkvizici (či lépe inkvizicích) z nezaujatých zdrojů. Mluvíte o "komančích ve 20. století", předpokládám tedy, že mluvíte o inkvizici v českých zemích. Pak byste měl přinejmenším vědět, že u nás inkviziční procesy vedly světské orgány, které si od církve pouze nechávaly vypracovat jakési "odborné posudky".

Jedním z možných trestů byla opravdu konfiskace majetku, ovšem církvi z něj připadla jen část, přibližně třetina až polovina (přesný podíl se v průběhu dějin měnil), zbylá část připadla - inu, podle doby a okolností např. panovníkovi, vrchnosti, obci...

Tím nechci obhajovat počínání Katolické církve v inkvizičních procesech, ale vždy mě zaráží ten rozpor, kdy se církvi dřívější chyby neustále připomínají (a často zveličují), zatímco na ostatní už se zapomnělo.

Stát s největšími výdaji na zbrojení si může vcelku beztrestně nastavit jurisdikci po celé sluneční soustavě - nikdo mu v tom prakticky nemá šanci zabránit. A na krádež amerického majetku se dá také dívat podobně jako krádež církevního majektu - inkvizitoři si (opět beztrestně) nahrabali, co se dalo a když jim to komančové ve 20. století sebrali, tak preláti prskali o navrácení "jejich" majetku.
Jinak k tomu nemám moc co dodat, protože o spravedlivé řešení nejspíš stejně nejde...