Přezíravý popis „montovna Evropy“, kterým Češi sami sebe někdy označují, by mohl získat ve vesmíru nový význam. Americký startup s českým spoluzakladatelem totiž hodlá montovat autonomně a poněkud výš, přímo v kosmu. Začal svařováním. Vzorky prvního experimentu ještě zkoumá, pomýšlí ale už na celé stavby.
Květnový start rakety Falcon 9 společnosti SpaceX do vesmíru sledoval tým startupu ThinkOrbital s velkým napětím. Zatímco většina pozornosti u startu se soustředila na to, že raketa nese 23 satelitů Starlink, ThinkOrbital držel palce úplně jiné součásti. Svému projektu, u něhož věří, že může posunout způsob, jakým lidstvo ve vesmíru funguje.
Startup z Colorada založený Čechem a Američanem si totiž koupil odvoz svého svařovacího stroje do kosmu. Aby tam poprvé vyzkoušel, jak může probíhat taková robotická činnost v kosmu.
Na výsledky z prvního letu ThinkOrbital zatím stále čeká, ale jasné je, že to nedopadlo úplně ideálně. „Faktem je, že výsledný svar nebyl dobrý,“ říká spoluzakladatel startupu Vojtěch Holub. Experiment byl totiž umístěný nahoře, v prvním stupni rakety. Takže když zažehl motor druhého stupně, došlo k poškození elektrického pohonu, který hýbal testovacími vzorky pod svářečkou. „Svařování fungovalo perfektně, jen ty vzorky se špatně pohybovaly,“ vysvětluje Holub. Všechny komponenty nicméně let přežily. „Stále je používáme v laboratoři,“ dodává Holub.
„Svařovali jsme ve vesmíru, to víme jistě,“ uvedl druhý spoluzakladatel, Lee Rosen, pro Spacenews. „Máme obrázky, takže víme, že tato část fungovala,“ ujišťuje.
Zavést robotické svařování ve vesmíru je jen prvním krokem, který ThinkOrbital plánuje. Jeho mise je konstrukce velké infrastruktury ve vesmíru. „Představte si, ze by se na Zemi veškerá práce mohla dělat pouze v budovách, které se vejdou na nákladní automobil. To je situace, ve které jsme dneska ve vesmíru. „Z tohoto důvodu v současné době vyvíjíme tři technologie na konstrukci,“ popisuje Holub a vysvětluje, že jde o svařování, řezání a inspekci sváru. V dalším letu má dojít k testu všech.
Dojít by k němu mělo 20. prosince jako součást mise Bandwagon-2. Posouvání termínů je ale pro tyto mise velmi časté, starty totiž čekají na ideální podmínky a zásadní limitací je především počasí. Tak či tak má experiment nejen vyzkoušet víc technologií, ale ve vesmíru také pobýt déle. Na konec roku 2025 jsou naplánované další testy, ThinkOrbital by mohl své zařízení umístit jako součást testovacího letu firmy, která dělá služby označované jako „kosmické remorkéry“ – přesouvá satelity, provádí opravy, doplňování paliva nebo převáží náklad. „Satelity, jejichž účel je tankování jiných satelitů či změny oběžné dráhy jiných satelitů, jsou cílová skupina zákazníků, protože výrazně rozšíříme možnosti toho, co jsou na orbitě schopny dělat,“ popisuje Holub.
Svařovací systém vyvíjel startup tři roky. Není první, který se o svařování ve vesmíru pokouší – už si jej vyzkoušeli ruští kosmonauti dokonce v šedesátých letech. Jde však o prvního robota, který by takovou práci mohl zastat.
NASA zároveň vybrala ThinkOrbital jako jednoho z hlavních favoritů pro vývoj komerčních projektů ve vesmíru. Mladá firma se tak ocitla po boku velkých firem jako SpaceX či Blue Origin.
Hmatatelnější cesta do vesmíru
Vojtěch Holub je odborník v oblasti steganografie, vědní disciplíny, která se zabývá utajením komunikace. Zprávu ukrývá tak, aby si pozorovatel neuvědomil, že komunikace vůbec probíhá. V oboru získal doktorát na newyorské Binghamton University, předtím získal magisterský titul v softwarovém inženýrství na ČVUT. Po ukončení doktorského studia působil jako výzkumník v oregonské firmě Digimarc Corporation. V oblasti akademického výzkumu je známý svými příspěvky k vývoji steganografických algoritmů a analýze digitálních médií. Připsal si přes 6800 citací.
ThinkOrbital založil na počátku roku 2021 a dokázal v něm vystavět zajímavý tým lidí, kteří pracovali například pro SpaceX. Včetně Leea Rosena, který je bývalým viceprezidentem SpaceX. Ten funguje jako spoluzakladatel a CEO startupu, do nějž ho přivedl právě Holub. Mladá firma má sídlo v Coloradu a figuruje v ní ještě jedna zajímavá česká osobnost. Podobu zařízení a vesmírných struktur vůbec tu má na starosti Tomáš Rousek, který funguje jako „vesmírný architekt“.
„Cesta do vesmíru je hmatatelnější než kdy dřív,“ říká Rousek, jehož pracovní pozice ve startupu ThinkOrbital zní šéf architektury. Rousek vystudoval na univerzitě ve Štrasburku obor zaměřený na výstavbu v kosmu, spolupracoval na projektech NASA, ESA či DLR (Německé středisko pro letectví a kosmonautiku), kromě toho funguje jako „běžný“ architekt na Zemi, stojí například za podobou kanceláří pro Porsche či fasádami na londýnské Oxford Street a podílel se mimo jiné na architektuře pro olympijské hry v Rio de Janeiru.
Teď ale mluví o vesmírném pokroku, a to nejen co do cestování, letů a především proti dřívějšku relativně hladkého přistávání, ale i s ohledem na vše, co nad Zemí už je. A jak se to tam dostalo. Vše bylo vyrobeno na Zemi, to do budoucna ale prý nestačí. „Existuje pouze jeden efektivní způsob, jak konstruovat velké struktury mimo atmosféru naší planety. Nejdřív musíme dokončit vývoj nezbytných nástrojů, které nám umožní je stavět. Ty nejsou jen o funkčnosti; musí být také navrženy pro specifické podmínky způsobené drsným prostředím ve vesmíru,“ popisuje.
Podle něj je stroj, se kterým ThinkOrbital své představy startuje, jakýmsi švýcarským nožíkem pro vesmírné konstrukce a údržbu. Robotické rameno má být napojeno na svařovací systém tak, že sestava umožní nejen jednodušší svařovací procesy, ale umožňuje i řezání. Jednou by mohla i 3D tisknout a časem by se dalo na dálku i řešit, jak kvalitní svary jsou a zda je možné třeba natlakovat vesmírnou stanici.
Brzkou součástí má být totiž použití rentgenu a jeho pomocí kontroly toho, jak se práce podařila. „Rentgenové záření lze použít nejen pro kontrolu, ale i pro čištění a lakování ve vesmírném prostředí. Kromě toho by mohlo hrát významnou roli v misích směřujících na oběžnou dráhu Měsíce nebo v širších iniciativách zaměřených na průzkum vesmíru,“ dodává Rousek.
Vesmírné podmínky přitom prý překážkou nejsou. „Funguje to lépe než v naší atmosféře,“ usmívá se Rousek. Ve vakuu totiž není třeba používat ochrannou atmosféru tak, jako se na Zemi používá argon. Na rozdíl od Země mimo jiné od svařované části neodlétávají jiskry.
ThinkOrbital má prezentaci, ve které ukazuje své představy vesmírných konstrukcí. Svařování přímo ve vesmíru znamená možnost stavět všechno větší, a tak Rousek ukazuje na moduly, které by mohly mít průměr až 30 metrů a poskytnout tak dost obytného nebo pracovního prostoru uvnitř i s mikrogravitací. Takové rozměry mají umožnit pohodlné bydlení i usnadnit vědecké experimenty.
Systémy ThinkOrbital by mohly vyrábět nezbytné předměty pro budoucí lunární základny. „Kromě toho se tu objevuje vzrušující vyhlídka na konstrukci větších struktur, možná i masivních kosmických lodí, přímo na oběžné dráze,“ myslí si Rousek.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU