Zatímco napadení papírového dokumentu se většinou pozná tak, že přijdete ke skříni, zámek je vypáčený a papíry fuč, u digitálního je to horší.
Dokud se to někde neobjeví, nemusíte zjistit, že to chybí.
Hackeři si dokumenty v datových schránkách klidně můžou číst, vydělávat na základě insider informací miliardy a nikdy na to nepřijdete.
V minulosti podobné případy byly - v USA viry prováděly průmyslovou špionáž, v Íránu útočily na průmyslové podniky, v Německu kradly dokumenty tajných služeb. Na mnohé se přišlo až po letech a nikdy nikdy nezjistil, co se přesně ukradlo, ani kde to skončilo.
To je možné. Ale to jsou jen čiré spekulace. Jsou prostě dva stavy. Buď ke krádeži došlo, nebo k žádnému krádeži nedošlo. To nikdo s jistotou neví.
Stejně tak je čirá spekulace, že papírové jsou lépe chráněny. Ke krádeži papírových může také dojít, a při tom se to nikdo nedozví. Proč páčit zámek, když existuji techniky, jak zámek jednoduše odemknout.
A proč zrovna krást? Papír je jen papír. Podstatný je obsah. A ten stačí okopírovat nebo ofotit. Ostatně u digitálního obsahu o nic jiného než o kopírování nejde. Takže se nikdo ani nemusí dozvědět, že k něčemu takovému došlo, když papíry jsou na svém místě. Stejně tak je snadné podvrhnout jiný obsah - při přenosu z jednoho místa na druhé stačí nepozornost a je tu chvilka na záměnu informací. Kdo by znovu kontroloval správnost nebo autenticitu informací, když to provedl už dávno předtím? A jak je v tomto článku vidět, neexistuje stoprocentní záruka, že papír je autentický.
Chci tím říci, že je jedno na čem jsou informace. Ke krádeži dojde tak jako tak. Důmyslnost krádeže existuje na obou stranách.