Ale v 60. letech se USA používali kvalitní barevné filmy. I domácí amatérské záběry z té doby mají leckdy výbornou barevnost, takže lze předpokládat, že profesionální záznamy NASA šlo v pohodě digitalizovat s vysokým rozlišením.
No, na ty dobový záběry jsem celkem zvědavej, zda se tvůrcům podařilo získat původní kotouče a pokud ano, jaká bude jejich kvalita v HD rozlišení. Vlastně, to asi bude celkem paradox, když v dílech, jenž budou vypovídat o raketoplánech v 80. letech, dojde k zhoršení kvalitu, způsobenou přechodem od filmu k elektronkovým TV kamerám.
To nemělo s HD nic společného. ČT jenom z původních kotoučů nasnímala znovu tato díla. Aby tomu mohli říkat HD, museli by také použít nějaké filtry a udělat něco se šmouhami a čárami v obraze. Samozřejmě to je lepší než nic, ale pořád to je jenom polovičatá práce. Za pár let bude ČT ty samé seriály s velkou slávou čistit a upravovat asi na nějaké superHD ;-)
Aby to bylo HD tak právě stačí prostě to nasnímat z pásu ve vysokém rozlišení. Na ČT se zásadní nedostatky obrazu opravovali, ale nedělali kompletní rekonstrukci obrazu. Tu vůbec není nutné spojovat s HD, klidně remastrovaný obraz může vyjít v SD na DVD. Jsou to dvě odlišené věci: nasnímat ve vysokém rozlišení a provést remaster obrazu. Často se spojují, ale nemusí to tak být vždy.
Já myslím, že kavlita Panoptika a Vlaku dětství a naděje odpovídá kvalitě 16 mm filmového materiálu z poloviny 80. let. Navíc těžsko říct, zda ČST tehdy vůbec třeba měla dostatek valut na nákup kvalitních západních materiálů od Kodaku, Agfy apod. a nemusela sáhnout k Fomě (pokud tyhle druhy filmů vůbec dělala) či Orwu.
Pětatřicítkoví Zlatí úhoři, Byl jednou jeden dům či Babička jsou na tom obrazově viditelně lépe.