Ještě relativně nedávno (no dobrá, tak cca 10 let zpět) se dalo sehnat dost kousků i za odvoz. Občas se dala sbírka podědit po někom kdo zemřel a rodina neznala cenu.
Někdy sbírka přerostla sběrateli přes hlavu a tak to prostě ještě rád poslal dál za pusu.
Vždyť já nedal třeba za Amigu 1200 nikdy víc než 1500,- Kč, no kupte ji dnes ;o)
Ona sbírka je sice hezká věc, ale když ji není kam vzít, kde ukázat, tak jsou to jen plné regály krabic.
Párkrát jsem byl některé kousky "vyvenčit" na Bytefest, ale to je přeci jen z ruky.
Tak jsem to nakonec vzdal. Jednak se mi rozrostla rodina a druhak... ono udržovat to vše v chodu, pokaždé když to vytáhnete z krabice se modlit aby to naskočilo (a ono to jde hůř a hůř), to už mě nějak přestalo bavit.
Ze sbírky jsem si nechal jen něco malinko (Amiga je holt láska na celý život a SEGA Megadrive, NES, SNES a Gameboy zase baví děti. No.. co budu lhát, mě taky).
Dobrý zpráva. Až se muzeum otevře, bude to po mých školních letech první muzeum, které navštívím. Konečně expozice, která je mi blízká :-)
Pořád mně ale napadá stejný dotaz - jak se to podařilo celé financovat (jedné osobě)? Nedivil bych se, kdyby celá sbírka včetně her měla cenu i ve stovkách milionů korun. Předpokládám, že řadu hardwaru se podařilo sehnat zdarma nebo víceméně doslova za hubičku, určitě tam ale jsou kusy, za které by se pořídilo auto, za několik i dům... Chápu nadšení a vášeň, ale předpokládám, že si pan Cibien doma peníze netiskne :-)