kladu si se strojovými překlady jinou otázku, jestli se tím do budoucna nezmění jazyk natolik, že se jim bude překládat lépe? To by ale mohlo vést k degradaci samotného jazyka.
Vidím kolem sebe čím dál více komunikaci s cizinci přes překladač. Tohle za pár generací může být daleko větší důsledky na stav českého jazyka než národní obrození na konci 18. století.
Obávám se , že větší vliv než Kancl kultůra pouhé překlady psaného textu na úroveň samotného jazyka mít nebudou .
Co úředníky z kanceláří deformuje je obecné přejímání slov z angličtiny bez snahy o překlad do již existující české varianty. (Mítink ,vykomunikovat ,kooperovat....) Kývající úředník s čenglish skill na 100% je hovorová jistota zkázy čistoty jazyka.
tak zrovna komunikace, kooperace jsou slova převzatá a v češtině již nějakou dobu, mají svůj tvar, skloňování a do jazyka zapadnout, "mítink" je na tom trochu hůř, ale všechny jsou uvedeny ve Spisovném slovníku od UJČ.
Do češtiny se nová slova dostávají celá staletí a je to přirozený vývoj asi jakéhokoliv jazyku.
Daleko horší jsou případy, kdy se přímo anglická slova ve svém původním tvaru dostávají do hovorové i psané češtiny, to je pak někdy zážitek číst, někěří tak i píší písemné práce na školách.
Jazyk, národ a podobné mýty. Cílem jazyka a obecně komunikace je dorozumět se, ne být správný. Nic takového jako správná čeština neexistuje, vyvíjí se totiž v čase. Je hloupé vydávat pravidla pravopisu, když je nemůžete vymáhat. Jde tudíž maximálně o doporučení. Každý region (i v ČR) má svá jazyková specifika - mluví se správně v Praze, v Brně, v Ostravě? A budete lidi jejich způsob mluvy přeučovat?
Osobně bych měl raději jeden globální jazyk, abych rozumněl třeba Číňanům, než tyto žabomyší války a problémy typu nebavím se anglicky, protože jsem Francouz. Nicméně právě kvůli odlišným životním reáliím by asi i při jediném světovém jazyce byl problém plně pochopit sdělení člověka z opačné polokoule. A natožpak řešit, jestli mluví nebo píše správně.
Osobně bych měl raději jeden globální jazyk
Podle mě už místo globálního jazyka obsadila angličtina a Francouzi mají smůlu. Britové s Američany se mohou dohadovat, která angličtina je správnější. Slyšel jsem takový bonmot, že když se Číňan ze severu chce domluvit s Číňanem z jihu, použijí angličtinu :-)
Jenže angličtina 1. zohledňuje především euroamerickou část obyvatelstva, 2. je kvůli svým vlastnostem k výuce i použití krajně nevhodná.
Podle mého názoru k tomu hodně přispěly technologie a věda. Když někde vznikají nové objevy, bývají jako první popisovány místním jazykem. Než se přeloží do ostatních jazyků, odborníci si je raději přečtou v originále. Nebo telegrafie a vznik ascii tabulky, to byl velký náskok. Dále programovací jazyky. My máme to štěstí, že používáme stejnou abecedu (kromě diakritiky).
Jestli je angličtina vhodná nebo nevhodná k výuce, nedokážu posoudit. Jistě existují mnohem složitější jazyky.
„Řekl bych, že už jich dokonce bylo dost na to, aby se dalo konstatovat, že o ně není dostatečný zájem na to, aby se prosadily.“
Snad jsem měl ještě dodat, že v různé kvalitě, aby se tu neobjevovala takováto tvrzení. Zadruhé to nevyvrací skutečnost, že výběr světového jazyku není dán jenom jeho kvalitami, ale také politickým a hospodářským vlivem, skutečná koncepčnost je okrajovou záležitostí.
Jazyk a národ mýty? Co dodat... Snad stále tlačit na ono vzdělání...
„Cílem jazyka a obecně komunikace je dorozumět se, ne být správný.“
Zde si přímo protiřečíte - porozumění je přece dáno správností, čím více chyb, tím horší porozumění s krajní možností úplného neporozumění. Na stejném principu fungují komunikační protokoly. To byste ale mohl vědět.
„Každý region (i v ČR) má svá jazyková specifika - mluví se správně v Praze, v Brně, v Ostravě?“
Spisovná čeština je všude stejná. Co všechno ještě nevíte???
porozumění je přece dáno správností, čím více chyb, tím horší porozumění
To není tak úplně pravda. Namátkou se mi vybavuje Čapkova Válka s mloky, kde ministerský předseda prohlásí: Potřebujeme Sto Tisíc Letadel.
Ze striktně gramatického pohledu jsou ta velká písmena samozřejmě špatně, ale nemám vůbec pocit, že by to takhle bylo méně srozumitelné, právě naopak. Stejně jako Čapek si s jazykem hrají třeba Werich nebo Hrabal a také to není na úkor srozumitelnosti.
Spisovná čeština je všude stejná.
Stejná sice je, ale taky ji skoro nikdo v běžné komunikaci nepoužívá. :-)
Tady jde vidět chybějící autorita z širší veřejnosti i odborníků, která by nová slova do češtiny po diskusi a shodě doplňovala. Místo toho se to pochechává na kdejakých buranech, kteří nikdy neuměli nejen daný cizí jazyk, ale ani ten český. Důsledky jsou nevyhnutelné.
V hodnocení se ale držíte při zemi, vážnějším problémem je nahrazování existujících a často mnohem lepších původně českých slov různými cizími zprzněnostni, tj. úplně zbytečné zaplevelování češtiny cizím odpadem.
Tady jde vidět chybějící autorita z širší veřejnosti i odborníků, která by nová slova do češtiny po diskusi a shodě doplňovala.
Jaké by ta autorita měla pravomoci? Když se nějaké nové slovo začne používat mezi lidmi (třeba v nějakém oboru) a pak se rozšiřuje dál, kdo a jak by to měl zkorigovat? Dalo by se to uhlídat ve veřejnoprávních médiích, jenže co když dělají rozhovor s někým na ulici a on takové neschválené slovo použije? Mají ho nechat nebo opravit? Někteří odborníci se například bouří proti spojení "světelné znečištění" či "světelný smog" a stejně se běžně používá. Podle mě ÚJČ může nanejvýš dokumentovat současný stav.
Takovými autoritami v zavádění slov jsou různé známé osobnosti a politici. Například prezident republiky použije nějaké nelichotivé slovo vůči nějaké státní instituci, čímž upoutá pozornost a slovo se rozšíří mezi lidmi, kteří jej neznali. Či třeba spor o "meteleskublesku".
My, co toho přece jen už pamatujeme dost, víme, že takové autority tu byly. A výsledky bývaly zajímavé.
Poněkud profláklý příklad: když se i u nás objevila videa, komise došla k závěru, že videomagnetofon je nesmysl (ano, je) a vymysleli magnetoskop. Slovo vytvořené naprosto logicky, ale dopadlo to podobně, jako podstatně dříve pokus nazvat televizi podle rozhlasu - tedy rozvid.