Vlákno názorů k článku Chaos, nejistota, průšvihy. Státní IT podnik NAKIT je v rozkladu od abc - Chudáčkům nedošlo, že za tabulkové platy a do...

Chudáčkům nedošlo, že za tabulkové platy a do firmy, kde hraje politika prim, nikdo z kvalitních lidí nepůjde. Jen ať brečí, musí být něco k zasmání.

Platy nejsou tak úplně tabulkové, dá se tam vydělat. Hlavní problém je, že je to práce pro úředníky. Málokdo dokáže zůstat namotivován ve firmě, kde není důležité, zda a jak něco funguje, ale hlavně ať nikdo za nic nemůže. Ve firmě, kde se běžně reaguje stylem "jasně že tam chybí modul na XY, ale v zadání nebyl. Ať tě ani nenapadne ho dělat! Když nebude, tak to není naše vina a my jsme z obliga. Kdybys ho ale udělal a byl s ním nějaký problém, tak to bude na nás, budou si na nás ukazovat a budou nás drbat za to, že to nefunguje. A oprávněně, protože zcela objektivně nebude v souladu se zadáním. V zadání totiž nebyl. To nedovolím. Ten modul prostě dělat nebudeš! Že to bez něj nebude fungovat je mi jasné, ale to prostě není naše vina a tudíž ani nás problém!"

A zas až tak velké platy, aby člověku bylo jedno, že veškerá práce jde do stoupy, tak tak velké platy tam tedy opravdu nejsou.

Také jsem zažil oboje a rozdíl je to dost značný. V soukromé firmě se to tutlá a snaží se to zamést pod stůl. Ve veřejné sféře se to ignoruje. Vedoucí ví, že to nefunguje, přesto ale proběhne slavnostní předání, poplácání po ramenou a odměna za dobře odvedenou práci. To už musí být ten průser jo viditelný, jako v případě registru vozidel, aby vůbec kdo připustil, že to nefunguje. Další rozdíl je, že v soukromé sféře všichni na zmetky nadávají. "S tím se nedá dělat, to snad vymýšlel magor, to musel bejt dobrej matroš". Ve státní sféře nikdo neremcá, všichni drží hubu a pokorně opisují čísla v Excelu ze záložky A na záložku B. Když se jich ptáte, co by chtělo zlepšit, tak nic. Všechno funguje výborně a pohodlně. A jejich vedoucí vám pak mezi čtyřma očima řekne, že to sice funguje naprd, že i pitomé makro do Excelu by ušetřilo tolik práce, že by stačilo o pár úředníků méně. Ale to je ten kámen úrazu - úředník nechce přijít o práci. Proto pokorně 8 hodin denně dělá práci, kterou by mohl udělat za 1 minutu.

Zkrátka, z mé zkušenosti je zásadní rozdíl v tom, že zatímco v soukromé sféře se na to kašle, tak ve státní sféře je naopak velký tlak na to, aby to nefungovalo. V nadnárodní korporaci prostě máte šanci vnutit alespoň základní funkce tak, aby to jako celek fungovalo. Je to mraky emailů, konferenčních hovorů, analýz a studií. Ale v konečném důsledku tam na úspory práce, času a materiálu slyší. Ve státním podniku nemáte šanci, tam jsou jakékoliv úspory zbytečné (rozpočet je pevně daný a pravidelně se zvětšuje), na pohodlí se kašle (úředníci jsou placení za práci), úspora lidí není žádoucí (skončili by na pracáku), chybovost nikdo nesleduje (úředník je neomylný, a i kdyby ne, tak beztak nenese žádnou zodpovědnost) a navíc tam tak nějak obecně jde o úsilí, nikoliv o výsledky.

Takhle pracuji v našem korporatu úplně stejně. Akorát s tím rozdílem že na problém upozornit muzu a šéf mi může dát I pravomoc ho řešit. Jinak ho řešit nesmím. Rozdíl ale je ze se s lidmi kvůli kterým chyběl modul spojím a vysvětlím situaci. To je ale součást profesionální práce v týmu. Ty nemůžeš za celý projekt. Nesedis za zadkem analytikovi. To co píšeš je obecně problém velkých projektu a firem.
A někde je vyloženě nebezpečné dělat práci co nemáš dělat neboť v případě průšvihu hrozí vyhazov, ne-li dokonce soudy. A pokud je firma certifikovaná na procesy tak I finanční postihy pro ni.

Jakoby to snad v soukromé firmě bylo jinak. Zažil jsem oboje, rozdíl je skoro žádný.