Vlákno názorů k článku Chceme domény s háčky a čárkami? od Kecal - Budeš se divit, ale na počítačích s 12-bitovou...

Budeš se divit, ale na počítačích s 12-bitovou adresací (třeba starý minicomputer Packard) se běžně říkalo Byte 6 bitům - prostě místo pro jeden znak. A i Data General Nova používala v manuálech osmičkovou soustavu, i když měla 16-bitové slovo. Bylo to nepohodlné, ale přežitek s těch 12-bitových dob. Dnes je to minulost, ale těch 8 bitů není samozřejmost.

A pracoval jsem i na počítači, kde slovo mělo 49 bitů. Hádej kde. Samozřejmě v SSSR v 70-tých letech.

Ve Svazu Sovetskych Socialistickych Republik byl blahe pameti sestrojen experimentalni pocitaci stroj, ktery byl zalozen na nikoliv dvoustavovem lec tristavovem bitu.

Bit neni vzdy jen nula nebo jednicka. Byte neni osm bitu. Word nejsou dva byte. Ano, prakticky vsichni uvedene terminy prave v techto vyznamech presto pouzivaji - vcetne me. Rozdil mezi odbornikem a "takyodbornikem" je ten, ze ten prvni si nepresnost sveho vyjadrovani uvedomuje a dela to pro zjednoduseni a z lenosti (a je od toho schopen upustit nebo pouzivane terminy upresnit v tech situacich, kdy je presne vyjadrovani podstatne), kdezto u tech druhych jde o prachobycejnou neznalost ...

Jeste bych doplnil latku o tzv. "bubnove" pocitace, kde s tou bitovosti to bylo uplne jinak...:-) Ale je fakt, ze dneska uz jsou temer vsechny provozovane systemy v bitovosti nasobky 8.

Tak jsem našel ještě jeden příklad v C++ FAQ.

Ta daň by byla příliš vysoká. V době, kdy se výrobci procesorů snaží udělat cokoli, aby ušetřili každou nanosekundu, by bylo zbytečným přepychem nutit je (a hlavně uživatele počítačů), aby výkon procesorů takto drasticky uměle snížili. To zpomalení by se týkalo nejen hrubého výkonu, ale také většiny datových přenosů - mezi pamětí a procesorem, po sběrnicích, s perifériemi, po síti atd.

Neřekl bych, že šlo vždy jen o kontrolní bit. Například v knize Kernighana a Ritchieho jsem viděl tabulku s příklady velikosti jednotlivých datových typů a je tam uveden počítač Honeywell 6000, kde jsou velikosti všech číselných typů násobkem devíti (char 9, int 36, short, 36, long 36, float 36, double 72). Takže to vypadá, že na této architektuře byl byte fakticky devítibitový.

Snazší použití. Odpadnuvší (aspoň na nějakou dobu) problémy s little a big endianem, odpadnuvší problémy s kódováním znaků. Pochopitelně vím, že se to (stále ještě) nevyplatí, ale jinou nevýhodu nevidím.

Taky už 9bitové bajty byly - ten 9. byl takzvaný bit parity a kontrolovalo se s ním, jestli nejsou informace poškozeny.

Dnes má písmenko 16 bitů. 65 536 možností v Unicode stačí na cokoliv. I na doménové názvy.

Můžete mi osvětlit, co shledáváte pozitivního na tom, že by

• každá instrukce zabrala nejméně 8B
• tím by se zpomalilo vykonávání jakéhokoli kódu
• většina souborů by narostla na několikanásobek
• tím by se zvětšila spotřeba paměti (interní i externí)
• atd.

Pokud tedy nepracujete pro výrobce pamětí nebo disků...

Bajt o devíti bitech je nesmyslně malý (mimochodem mám dojem, že takový kdysi existoval :) ). Co by mělo význam by byl bajt o 32 nebo lépe o 64 bitech, s tím už by se dalo rozumně pracovat.

Urcite ne, v ostatnich prispevcich je duvodu dost.
To by za chvili mohl nekdo chtit, aby bajt mel 9 bitu a vsichni ostatni kvulu tomu museli upgradovat (nejlepe u nej).