Ale není jediný důvod, proč mu to dovolovat. Je to totéž, jako kdyby vám výrobce aut přikázal, že v jeho autě nesmíte vozit tlustý ženský. (protože by mu to kazilo image). Absurdní, ano je to absurdní, ale je to úplně stejný. Maximálně přijdete o záruku, pokud to auto fyzicky rozbijete, protože už byla moc tlustá. Koupil jste si auto, dělejte si s ním co chcete, koupil jste si telefon, dělejte si s ním co chcete.
Třeba proto, že se stačí podívat, kam by vedlo dotáhnutí vašeho názoru do konce. Výrobce triček by si mohl stanovit, že s jeho modrým tričkem s úžasným logem můžete chodit jenom v pondělí a s červeným tričkem s úžasným logem v úterý. Praktická vymahatelnost nulová, už jenom proto, že byste si před koupí trička musel nejdříve prostudovat licenční podmínky. Koncept, že je dovoleno, co není zakázáno, má své dobré důvody pro existenci. Jedná se o svobodu versus totalitu - byť ne ve jménu komunismu nebo fašismu ale autorského práva.
Pokud půjdeme po linii vlastnictví až k prameni, tak operátor má pouze licenci na provozování sítě v určitém frekvenčním pásmu.
Právo rozhodovat, co bude v daném pásmu provozováno, tedy "vlastnické právo" k frekvenčnímu pásmu jakožto přírodnímu zdroji má stát.
Operátor je pouze nájemcem pásma, nemá tedy svrchované právo v něm provozovat jakkoli a cokoli, nýbrž pouze to, na co má licenci. Podmínky této licence stanovuje stát, takže je zcela legitimní vést veřejnou debatu o tom, jaké ty podmínky budou.
Prima. Na trhu je Telekom a přichází nová konkurence v podobě firmy Paegas a jejich mobilů. Telekom znemožńuje propojení a proto se nikdo s Paegasem nedovolá na pevnou linku. Je to v pořádku?
A není požadavek na síťovou neutralitu snahou už v zárodku znemožnit výše uvedený scénář?
Já se na takové otázky vždy dívám z pohledu původce (autor, výrobce), a neptám se "proč mu to dovolovat", ale vždy "proč mu to zakazovat", to paradigma je strašně rozdílné, jedno předpokládá zákaz všeho a uvolňování možností, druhé předpokládá povolení všeho a zákazy jen tam, kde hrozí reálná škoda (nemyslím jen majetkovou), ano, ne každý by s tím byl spokojen, ale od toho máme volný trh a konkurenci.
Jedná se o takovou obdobu občanského "co není zakázáno, je povoleno" s tím, že jako občané máme zákazy jen tam, kde hrozí škoda. V občanských záležitostech se najdou věci u kterých by nebylo nejjednodušší argumentovat "proč ano", ale jsou povoleny, protože není důvod "proč ne".
Ad Váš absurdní příklad, proč ne? proč ho nepovolit? Vzhledem ke konkurenci by si každý výrobce aut rychle rozmyslel takové podmínky.
Ano, absurdní ale vymahatelné, vymahatelnost společně s licencemi je každodenní záležitostí v případě autorského zákona, tam se licence běžně používají a vymáhají.
Já chápu absurditu, ale tady se nebavíme o absurditách, tady se bavíme například o tom, kdy by jedna firma byla zároveň operátorem a zároveň výrobcem telefonu,bylo by pochopitelné, pokud by chtěla například omezit použití daného telefonu pouze na svou sít, nejedná se o absurditu, ale o celkem normální možnost.
U sítě to může být sporné, tu přiděluje regulátor, né každému, není jich nekonečně mnoho, budiž (i když i tam bych si to dokázal představit).
Ale není jediný důvod, proč zakazovat výrobci telefonu jakékoliv omezení na uživatele (za předpokladu, že je uživatel bude znát). Kupující má možnost se rozhodnout, jaký telefon si vybere. Ve snaze "ochránit uživatele, aby si náhodou nevybral špatně" jsou omezováni výrobci. Stejně tak poskytování privátních wireless služeb bez ekvivalentu na webu... No a? Co se stane, když si operátor vytvoří systém služeb naprosto nedostupných na webu? Koho tím omezí?
Útočí se na patenty, autorský zákon, ledas na co... Za chvíli aby výrobci/poskytovatelé byli rádi, že nemusí dávat všechno zadarmo.
Problém je, že často nedokážeme odhadnout "kde hrozí škoda" (viz např. DDT); tj. "proč ne" dokážeme říct až ex post - to už je ale pozdě (došlo k nenapravitelné škodě). Přijde mi proto logické (zejména) byznys sféru omezovat i tam, kde nedokážeme úplně přesně říct "proč ne".
Poznámka: Námitka je obecná k Vašemu obecnému tvrzení - tj. bez vztahu ke konkrétnímu příkladu zmíněnému o pár příspěvků výše.
Je tady přece jen jeden éter, s omezenou šířkou pásma, a podobně jako u jiných takových společných statků musíme my (všichni) jako společnost požadovat po tom, komu dáváme licenci, aby ON SLOUŽIL NAŠIM POTŘEBÁM. Nekupuje si přeci nás! Kupuje si pouze blbou licenci.
Jinak by to ztratilo logiku a vůbec smysl.
Přece za správné (doufám) bude většina lidí považovat situaci, kdy stanovíme podmínky licence tak, aby byl zajištěn přínos pro uživatele (např. požadavek síťové neutrality). A pak řekneme: nechceš licenci? Tak běž...
Chceš licenci? Pak budeš dodržovat to a to...
Ne provozovatel s licencí si určuje podmínky, ale my prostřednictvím státu bysme je měli určovat.
Jak můžete obhajovat práva jakéhosi soukromníka (firmy, to je jedno...) omezovat takovýmdle nehorázným způsobem přístup k veřejným statkům??? Zadarmo - to nechápu. Ani pro ty prachy bych to neobhajoval.
Ano, samozřejmě, když se někde točí a to dost velký peníze, tak se skutečnost tak dlouho ohejbá a ohejbá, až má požadovaný tvar.
Však ono na Vás dojde - až jednou někde odkliknete ujednání, že se stáváte majetkem nějaké firmy. A že se zříkáte i možnosti terapie u chocholouška...
Jsem rozhodně pro to, aby si operátor mohl rozhodnout, jaká zařízení a jak mohou do jeho sítě vstupovat, jsem rozhodně pro, aby výrobce telefonu mohl diktovat, kam smí, nesmí a co na něm smí a nesmí být.
Ještě jinak řečeno, ano, není důvod někomu povolovat, aby směl prodávat trička nositelná pouze v pondělí, ale neexistuje důvod, proč to zakazovat a to je pro mne důležitější.