Kdo prodává svou práci, nemusí na ně přistoupit a může si hledat práci jinde. Proč ne, jsou zaměstnavatelé liberálnější a pak ty právně náročnější. Když za to zaplatí dost ???
Viz mou argumentaci výše o investování a návratnosti. Si připadám, jako by se psal rok 1990 mládenci.
To bych taky nemusel dělat nic a jen se flákat :)
Zaměstnavatel mě přeci úkoluje. Součástí pracovní smlouvy je i pracovní náplň v té se obvykle praví, že budu vytvářet programy dle pokynů nadřízeného. Také neznám případ, kdy by zadání takového úkolu nebylo písemné. Tvrdím, že co je NAD toto zadání, už není moje pracovní POVINNOST plynoucí z pracovně-právních vztahů a zaměstnavatel na to nemá nárok. Maximálně mě může potrestat za to, že se v pracovní době zabývám něčím jiným. Na druhé straně je běžné, že v případě problému řeším úkol i doma o víkendu a stále jde o majetek zaměstnavatele, neb je to úkol.
Nicméně šance u dnešních soudů bych si odhadnout netroufal. Tam nejspíš házej korunou ...
...když za to zaplatí dost?
Prodávám pouze svou práci. I kdyby dal sebevíc, já na prodej nejsem. Jsem totiž programátor, ne kurva.A duši mu upsat nemůžu, tu už jsem upsal čertu.
Jeste jinak, neplatna je pouze cast odporujici zakonu, pokud vyrazne nezasahuje do veci, ktere se smlouva tyka. To ovsem podle me v tomto pripade dela - smlouva se tyka zamestnani a ony protizakone odstavce (vidite tam vubec nejake jine ?) velmi vyrazne zasahuji do jeji podstaty => bude neplatna jako celek.
Podle mě ta část do věci naprosto nezasahuje. Účelem pracovní smlouvy je legalizovat pracovněprávní vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a to v mezích daných zákoníkem práce a ostatními platnými předpisy. Zrušením podobných článků se obvyklý účel pracovní smlouvy (tj. druh činnosti v rámci pracovní doby apod.) nijak neomezuje a nekrátí práva zaměstnance ani zaměstnavatele. Zkuste si domyslet důsledky, které by mělo zneplatnění podobné smlouvy jako celku například po několik let trvajícím zaměstnaneckém poměru (díky neplatné smlouvě vlastně neexistujícím) pro zaměstnance, zaměstnavatele i některé třetí strany.
Uvededená smlouva je neplatná, neb odporuje zákonu. Zaměstnavatel má právo pouze na takové programy, které si objednal nebo které zadal. Na jiný ani tehdy, kdyby byl vytvořen v pracovní době, natož pak ve volném čase. A jelikož smlova odporující zákonu neplatí jako celek, mohl by se zaměstnavatel pěkně divit. Znám případ, kdy programátor vyhrál podobný spor právě proto, že daný program nedostal za úkol, i když jej tvořil v pracovní době. Kdysi jsem pro svou potřebu vytvořil generátor částí programů, který výrazně urychloval práci. Ten jsem nabídl i kolegům a zaměstnavatel na tom určitě neprodělal. Ale jeho majetkem nebyl a ani to netvrdil. Podobné pomůcky na zvýšení produktivity si programátoři vytvářejí dost často (neb jsou líní) a s rychlostí práce stoupá i jejich cena. Zaměstnavatel má pochopitelně právo na výsledek ale už ne na technologický postup, který je know-how autora. (Pokud jeho vývoj nazadal). S těmi skripty, o který se diskutuje v komentářích, je to trochu jiné. Pokud dostanu za úkol zabezpečit např. zálohování, pak potřebné skripty jsou evidentně součástí úkolu. Osobně si myslím, že situace je celkem jasná a pokud se budou obě strany chovat korektně, nemělo by dojít ke sporům. Uvedená smlouva ovšem není korektní ani omylem a nikdy bych jí nepodepsal. Jsem zaměstnanec, ne otrok!