Vlákno názorů k článku Co obnáší pracovněprávní vztah s programátorem? od Libor Nováček - Zní to divně, ale co když například programátor...

Zní to divně, ale co když například programátor v zaměstnání naprogramuje nějaké složité a obsáhlé knihovny, které pak použije bokem i v nějakém díle mimo zaměstnání pro někoho jiného? Nebo při melouchu přidá (ukradne) i nějaký kód svých kolegů, ke kterému měl přístup. Ten program ze zaměstnání a bokovka mohou být na první pohled úplně rozdílné co se týče účelu atd., ale jádro může být stejné (a výkon práv patří zaměstnavateli).

Je to tedy patrně trochu orwellovský pokus kontrolovat zaměstnance, zda při vedlejší či soukromé činnosti nepoužívá něco, co náleží zaměstnavateli. To pokušení vydělat na něčem "dvakrát" u mnoha programátorů jistě je. Stejně tak když půjde programátor od zaměstnavatele k jinému, hrozí, že odnese zdrojáky a u nového zaměstnavatele, pokud předmět práce bude velmi podobný, je třeba částečně použije znovu.

Jo, ale to by se melo resit nejspis jako prumyslova spionaz a nesnazit se vsechno narvat do pracovni smlouvy, ne?

Zamestnanec na to stejne nema dle AZ pravo, tak nema smysl to ustanoveni opisovat do pracovni smlouvy. Dal bych tam pripadne jen odkaz, ze bere na vedomi blabla. Jen pro to, aby vedel, kde jsou hranice jeho pocinani.

Pozor na rozdil autor/redaktor. Autor si muze dohodnout asi trosku vetsi volnost - vetsinou je to vyhoda i pro nakladatele, maji neco exkluzivniho, co jim interni redaktor tezko poskytne, proto ho najimaji. Napr. fejetoniste take obcas seberou sve fejetony a vydaji je knizne, ale urcite na to maji dohodu/souhlas s vydavatelem, pro ktereho je psali. Je to i vec etiky, neni prilis eticke napsat jeden clanek a prodat ho v jednu chvili peti redakcim.

Nábytek není moc dobré přirovnání, to snad nemyslíte vážně.

Vemte si, že zaměstnanec působí jako redaktor v dětském časopise a píše básničky a pohádky pro děti(také autorská činnost). A pak ty samé básničky a pohádky, co už si odpracoval v časopise jako zaměstnanec, vydá třeba za rok knižně, navíc třeba u nakladatelství, které patří konkurenčnímu časopisu. Připadá vám to ok? Moc asi ne. U těch básniček znovupoužití hned každý pozná, holt se nekompilují, že? :-) Se svolením časopisu by jistě mohl při nějaké dohodě knihu vydat, ale jinak těžko.

Stejně asi tak, když architekt navrhne v rámci prácovního poměru vilu, těžko pa může ty plány dát tetě, aby si bokem jeden úplně stejný domeček taky postavila (a využila i práci kolegy projektanta - vždyť přece nikde nic nebude chybět, že?!). Nebo z práce odejde a jednoho dne s projektantem odejdou a začnou ty projekty prodávat sami za sebe.

Zaměstnavatel musí mít nějakou jistotu, že se parta programátorů jednoho dne nesebere a neudělají za týden z "jeho kódů" konkurenční produkt k tomu, co on financoval formou mzdy pro ně, ale i jinak [investice do firemního know-how] např. několik let.

Ono to takhle asi casto neni. Jako programator muzu rict, ze nema smysl vynaset zdrojaky a pak na tom zalozit "svuj novy" produkt. Nejvetsi cenu ma know-how, jak se systemy tohoto typu pisi, znalost co funguje a co nefunguje. Tohle know-how se pak pretavi do noveho produktu, ktery s puvodnim produktem napsanym pro puvodniho zamestnavatele bude mit podobnou maximalne funkcnost, ale streva budou uplne jine.

Kazdy produkt totiz vychazi z know-how znameho v dobe, kdy se delal design. V dobe, kdy se produkt prodava nema zamestnavatel jiz moc naladu na zasadni redesign a dela se jen bugfixing, pripadne drobne customizace ci doplnovani funkcnosti pro nove zakazniky. Tahle prace puvodni autory za cas omrzi a hledaji nove vyzvy... treba i takove, napsat ten produkt znovu a lepe. :-)