Dobry den Jiri,
myslim, ze stavajici zneni pravidel je uplne v poradku. Odposlouchavani IP komunikace je stejny zasah do soukromi jako odposlechy telefonu.
Za sebe rikam, ze je jiste mozne bavit se o ledascem, nicmene aktualne je na panech z "Velkeho obsahu", aby vratili delku copyrightu na nejakou rozumnou uroven. Dnesnich 70 let je opravdu nemravnych.
Zdravi
MK
Aha, mam za to, ze k nedorozumeni dochazi na vsech stranach :-) Ja vnimam ISP jako "poskytovatele konektivity" - a mam za to, ze tak je vniman velkou casti internetove gramotne populace.
Co se NICu tyce, tak mam za to, ze na zaklade platne legislativy CZ.NIC udaje o drzitelich domen vydava. Podotykam, ze CZ.NIC mel ty udaje verejne vsechny a az na natlak pravniku (tedy pri zjisteni faktu, ze by za to mohl byt popotahovan, je schoval). CZ.NIC sam jako "rejstrik" nema (nebo aspon v dobe, kdy jsem se jeho prace ucastnil aktivneji) zadnou radost ze schovavani udaju.
To není tak docela pravda...
ústavní soud povinnost data retention zrušil, a s platností od září zrušil i právo OČTŘ tyto informace od ISP vyžadovat.
Ona totiž legislativa EU stanoví, že tyto informace lze vyžadovat v případech vyšetřování zvlášť závažné kriminality, a naši zákonodárci to neuvěřitelně benevolentním šmahem stanovili ve všech případech, takže i v případech porušování autorských práv s hodnotou pod 5000, což jsou bagatelie, které se normálně (u jiných trestných činů) vůbec trestně neřeší.
Za podmínky komerčního měřítka s tím naprosto souhlasím.
Navíc v 99 procentech případů v komerčním měřítku je dotčeným subjektem právnická osoba, která má podstatně jinak nastavena "základní lidská práva" týkající se osobní svobody, svobody projevu a ochrany osobnosti, což ostatně reflektuje i naše i EU judikatura u data retention a posledního rozhodnutí ohledně §88 TŘ.
To si možná ne úplně rozumíme; nejde mi o odposlouchávání a záznam jakékoliv komunikace po internetu (bez předchozího soudního příkazu v trestní věci; což funguje), ale o to, zda by měl být například provozovatel Aukra nebo E-bay nucen vydat údaje o svém uživateli a jeho účtu (pokud je zná) anebo podobně aby NIC.Cz byl nucen vydat údaje o majiteli domény (které jsou leckdy neveřejné), webhoster o uživateli jeho prostoru atp. Jde mi o identifikační údaje.
Podobně jako v reálném světě je možné z KN zjistit, kdo vlastní jakou nemovitost, z rejstříku kdo vlastní jaký vůz, je možné zjistit, kdo provozuje jaký obchod, kdo vede jakou aukci atp. si myslím, že by něco obdobného mělo být možné i v digitálním prostředí.
Uchovavani dat vs ziskani dat neni ani zdaleka do same. Acta (mimo jine) pozaduje, aby ISP sdeloval (napr) adresu, jmeno ... a dalsi udaje o zakaznikovi, coz ted musi udelat jedina na soudni prikaz.
Ostatne, rozhodnuti naseho US a rozhodnuti soudniho dvora EU jsou v souladu, a pokud se nepletu, tak ono uchovavani dat = trvale preventivni sledovani vsech = je to v rozporu i s tim rozhodnutim z EU => teoreticky, pokud by pani posranci neco takoveho znovu schvalili, tak je to automaticky neplatne.
Hm, tak já takový nápad nepovažuji ani za rozumný, naopak bych řekl, že se jedná o trestnou činnost a přesně to nadřazování jednoho druhu práva nad druhé, o kterém je celý ten článek.
Pokud bude ISP jakkoliv filtrovat data, která přes něj protékají jedná se o porušení komunikačního tajemství, je to totéž, jako kdyby vám pošta rozlepovala dopisy a nedívala se jestli tam neposíláte nějaké podezřelé texty.
To že je filtrování digitálních dat snadnější, neznamená, že by to bylo legálnější, než takové estebácké praktiky.
... mne ale přeci vůbec nešlo (a ani v návrhu novely směrnice nejde) o filtrování dat. Jde o možnost identifikovat konrétní osobu na internetu, t.j. aby ISP vydal její identifikační údaje,pokud je zná. Jako když se provozovatele tržnice zeptáte, komu pronajal tamten stánek...
Prosím, nesměšujme tyto dvě věci, jinak se nikdy nikam neodstaneme.
Aby v tom nebyl hokej, zkusim to trochu rozdelit:
(+ vse nize uvedene se tyka civilniho rizeni, v trestnim rizeni maji organy č. v tr. ř. samozřejmě úplně jiné pravomoci):
- poskytovatel připojení: identifikační údajě dobrovolně nevydá, žádná zvláštní zákonná norma, na základě které by tyto údaje mohl třeba nositel práva požadovat, není
- poskytovatel webhostingu (volného prostoru):dtto
- provozovatel diskuzního fóra: dtto
- provozovatel aukčních serverů: dtto
- CZ NIC (ve vztahu k majitelům domén): ten tyto údaje v rámci ADR vydává
Uz je mi to jasnejsi. Podle me je spravny pristup, kdy poskytovatel pristupu v civilnim rizeni nevyda udaje o uzivateli. Je to stejne, jako kdyz nemame specialni zakon, na zaklade ktereho Vam nevyda zaznam provozovatel kameroveho systemu v obchode, kdyz mu reknete, ze si myslite, ze vam pravdepodobne pred jeho prodejnou jeho zakaznik ukradl penezenku.
U poskytovatelu webhostingu a diskusniho fora tu snahu muzete rovnou zabalit. Mrknete se na to, jak hezky dokazi svoji identitu maskovat provozovatele neonacistickych stranek.
Článek je velmi dobrý. P. Peterka má na neprávníka velmi široký a fundovaný rozhled nad danou problematikou.
Plně souhlasím s jeho tezí, že by ideálně mělo dojít mezi oběma "tábory" ke koexistenci, kdy by jeden uznával zájmy toho druhého. I proto by mne zajímalo, jak dalece je pro zdejší diskutující přijatelný či naopak nepřijatelný tento princip citovaný v článku:
"•upřesnění pravidel, na jejich základě je možné získávat důkazy od prostředníků (např.: ISP), tak aby bylo možné identifikovat ty, kteří porušují práva duševního vlastnictví v komerčním měřítku, stejně jako jimi využívané finanční kanály."
Já osobně jej (jako princip) považuji za rozumný, který by snad neměl nikomu vadit, protože by měl jen umožnit, aby bylo možné v digitálním světě vymáhat práva (jakákoliv) podobně, jako v reálném světě, což snad nemůže být nic kontroverzního. Jaký je Váš názor?
JČ
Je pravda, že přestože ISP je dost obecný pojem (prostě poskytovatel jakékoliv služby) je v praxi povětšinou vnímán jen jako "poskytovatel připojení", proto je užíván jiný pojem, jako je "intermediary" - prostředník, zprotředkovatel...., což je uvedeno i v návrhu novely směrnice.
CZ NIC je spíše okrajový problém, týká se asi jen sporů o doménová jména a tam opravdu platí, že CZ NIC, jak v rámci ADR, tak pro účely soudního řízení, údaje vydává.
Jde zejména o jiné služby, jak jsem již popsal výše.