Samozřejmě, že Internet je mnohem širší, ale o těchto dalších částech Internetu se zde nediskutuje.
Tady diskutujeme jen o autorských dílech, jejichž kopie, ne originály, jsou uloženy na Internetu, a to tak, že jsou volně přístupné veřejnosti.
Nediskutujeme o autorských dílech volně nepřístupných.
Spíš by Evropa měla jinak upravit software. On je takovým přílepkem, nepatřícím do autorských práv, pokud je chápeme jako umělecké dílo autora. Patří správně mezi patenty, neboť je to technické řešení, ne umělecké.
Protože ale jen softwarová technická řešení patří mezi výluky, na které nelze udělit patent, dostal se software lobováním mezi umělecké projevy.
Zješvně tam nepatří.
Softwarové technické řešení tak platí místo 20 let od přihlášení 70 let po smrti posledního autora. navíc jeho podstata se výměnou za časově omezený monopol veřejnosti nesděluje.
Zároveň nemusí být nikde přesně definováno patentovým nárokem. Ale softwarové lobby to takle rozplizle, tj. nekonečně dlouhá a neurčitá ochrana, vyhovuje. Reverzní engineering softwaru jeho poskytovatelé zakazují. To je monopol bez protihodnoty.
Radsi nediskutujte, kdyz nevite o cem je rec, web cini nepatrnou cast provozu a drtiva vetsina autorskych del se rozhodne pres web neprenasi.
Patentovat SW je pak jeste vetsi kravina nez stavajici uprava, staci se podivat do US. Trebas progressbar je patentovany (je nejaky konkretni, ale princip ze neco nekde ubyva/pribyva ...).
Revezni zkoumani SW nas AZ vyslovne povoluje.
Vím dobře o čem je řeč. V duševním vlastnictví patřím mezi profesionály.
Tady se nediskutuje o tom co vše je ve webu nebo Internetu.
To hlavní, na co upozorňují, je, že autorská díla nemohou být na Internetu z podstaty věci ve svém originálu, ale v méně kvalitní kopii. Proto je také jejich vnímání méně dokonalé než z originálu.
Další myšlenkou je, že SW do autorských práv vlastně nepatří, je to technické řešení, ne estetické. Technická řešení se patentují. Kategorie jsou výrobky, způsoby výroby, zařízení na výrobu, použití k novému účelu a zapojení.
Dnes se již de facto SW patenty objevují. Prezentují se jako kategorie patentů, která se nazývá "zapojení." Ve skutečnosti ale to zapojení je "o sobě známé", nenové, a řešení spočívá jen v tom, že používá nový (!) SW.
Ale patentoví zástupci, SW-právnící, a celá kohorta dalšich expertů je najata pro jediný úkol, ve všech směrech dosáhnout co největší výhody.
70 let po smrti autora bezplatně a bez popisu podstaty SW je víc než 20 let za poplatky a s popoisem řešení.
To je jádro věci, proč se to mocné SW firmy prosadily.
Tam jde jen o sílu peněz.
Reverzní zkoumání nemáte zablokované AZ, ale smlouvou při nabytí SW, často i se zákazem dalšího prodeje. To přeci všichni víme.
Celý ten systém usiluje o trvalou závislost na konkrétním zdroji, pozitivně i negativně, tedy cestou výhod i zákazů. Hlavně aby byl zákazník závislý.
Mno, opravdu nevim co je mene kvalitni na textu nebo fotografii nebo filmu .... kdyz to vse vznika dnes uz z 90% ciste digitalni cestou.
SW je bezceny za rok ci dva od zverejneni, specielne pokud jej nikdo neudrzuje.
Smlouva vam nemuze zakazat co zakon povoluje, takove ujednani je neplatne, a pokud se prohlasujete za odbornika, tak to predpokladam vite => uvadite tu lzive informace.
V čem je nižší kvalita
Text v PC vesus kniha: chybí grafická úprava, potřeba čtecího zařízení, po přečtení neprodejné, obtížně můžete takovou knihu dát jako dárek, a přemýšlejte dál sám.
Fotografie obrazu: potřeba čtecího zařízení, nelze pověsit na stěnu, nelze prodat, přemýšlejte dál sám
vaše fotografie reality: tady je to OK, to je primární autorské dílo
fotografie jiného autora: nemůžete ji dále někomu legálně prodat, nemáte primární obraz (dříve negativ), ale jeho bitově redukovanou méně kvalitní kopii.
Film na DVD: těžko můžete někomu (legálně) prodat vypálenou sebelepší kopii DVD nebo CD disku (za původní cenu), trvalivost vypálených disků je menší než u originálních
sebedokonalejší kopie obrazu: nemá nikdy cenu originálu, těžko ji můžete vystavit na výstavě jako originál
Konzumace majetku jako celku (nejen estetická konzumace pro vlastní osobu) je tedy vždy nižší.
A dál přemýšlejte sám.
SW je bezcenný? Jak který a za jak dlouho, po konzumaci je vše bezcenné, i jídlo.
Co smlouva nemůže zakázat je v každé zemi jiné. Především Vám při koupi SW téměř nikdy nedají zdrojový program. A pak si dělejte reverzní engineering.
Ano, možná se Vám podaří ho zrekonstruovat, možná ne, ale pořád jste tam, kde jste byl před tím a neděláte-li to jako hobby, vynaložil jste nějaké náklady a přesto musíte čekat >70 let. Pak to můžete využít.
Kdyby to byl patent, tak si to přečtete v popisu vynálezu a po 20 letech to smí kdokoli využít.
A to zainteresovaní přesně chtěli, když to vsunuli do Copyrightu.
Spíš by Vás mělo zajímat jako to bude u nás se nějak prorazí s ACTA.
Třeba se to bude jmenovat jinak, ale obsahově to bude totéž.
Zakon ma pred smlouvou prednost vzdy. Je to naprosto jasne pravidlo.
Zakon samozrejme muze stanovit, ze nejakou vec lze upravit smlouvou. Obecne ovsem plati (v 90% pripadu) ze smlouva muze dat lepsi a nikoli horsi podminky.
Napr zakon jasne rika, ze zasahem do prav autora neni u AV del kopie pro osobni potrebu. Vy si muzete do smlouvy/licence ... 100x napsat, ze to zakazujete, presto je takove ujednani neplatne.
Fakt bych chtel videt tu "mene kvalitni" fotku, pokud dotycny hodi na net to, co mu da fotak, tak ste nejspis prvni a jediny na svete, kdo je schopen rozlisit original od kopie.
Trvanlivost vypalenych disku nikdo neresi, protoze na placky si vypalujou leda hlupaci, co ziji 20let zpet. Cena tehoz na HDD je o rad nizsi a "trvanlivost" o nekolik radu vyssi.
Copyright chrání jen (!) estetickou část SW, tedy u SW uspořádání (vnější), ne vlastní technický algoritmus SW. Ten je volný od samého počátku.
Proto je tam obvykle navíc ta závora neanalyzování v kupní smlouvě na SW. Pochopitelně v míře, kterou místní zákony dovolují.
Také bude jiný přístup u SW pro soukromé použití a u SW balíku pro velké systémy, např. centrální části Internetu.
Pokud se prodávající obává, že nebudou splněny podmínky kolem kopírování, má jen možnost neprodat. V prostředí HW a SW se to používá hlavně u výrobního zařízení na klíčové komponenty HW, centrální části sítí, nemluvě o utajovaných systémech.
Sorry, ale tohle je blbost. Disassemblovane zdrojaky se nestavaji vasim autorskym dilem proto, ze jste pouzil ILSpy. Autorskeho dila je definovano nejak ve smyslu, ze se jedna o kreativni vysledek tvurci cinnosti. Obavam se, ze ta dve tri kliknuti na cizi kod tu definici v zadnem pripade nesplnuji.
Vážený pane,
snad by bylo řešení, kdyby Internet měl podobný statut a režim jako má veřejná knihovna. Tam taky mohou být půjčovány s určitými omezeními audiovizuální záznamy a noviny a knihy.
Není problém takovou internetovou knihovnu omezit teritoriálně a časově. Například audiovizuální díla by mohla být v internetové knihovně přístupná teritoriálně omezeně po prvním uvedení ve veřejnoprávním rozhlasu a TV, noviny a knihy tak, jak je to obvykle u knihoven.
Není ani problém zpoplatnění podle počtu stažených bitů.
Když výrazně subvencujeme z daní divadla, kina, filmy, výtvarné umělce, knihovny, proč do toho nezahrnout český Internet.
Když financujeme kulturu inzercí, tak to může být použito i v Internetu.
Internet je vlastně již nyní také obrovská knihovna.