Přelom stávajícího a nadcházejícího nového roku 2003 bude pro naše telekomunikace dalším významným milníkem. Nejpozději k tomuto datu totiž musí být – podle platného telekomunikačního zákona – u nás zavedeny dvě významné nové služby: přenositelnost čísla a volba operátora (ve variantě s tzv. pevnou, resp. trvalou předvolbou). Zatímco první z těchto služeb se týká všech operátorů pevných sítí, protože má jít o přenositelnost čísla mezi jejich sítěmi (podrobněji viz článek „Přenositelnost čísla na dosah ruky“), druhá se týká pouze sítě Českého Telecomu. Pouze on je totiž povinen umožnit svým zákazníkům, aby si vybrali, přes kterého operátora má být jejich hovor veden (u ostatních operátorů se toto ponechává na působení trhu).
Volba operátora přitom již u nás existuje a je skutečně využívána – k dnešnímu dni nabízí své služby prostřednictvím tohoto mechanismu na 8 operátorů (a od 1.1.2003 se k tomu chystá další, společnost Pragonet). Jde ale jen o jednu ze dvou možných variant, s tzv. krátkou jednorázovou předvolbou (v odborném žargonu známou spíše pod zkratkou CS, od: Carrier Selection). Předpokládá, že volající při každém jednotlivém hovoru vytočí nejprve 4-místný prefix a tím explicitně určí, přes kterého operátora má být daný hovor veden. Telekomunikační zákon požadoval zavedení této varianty v síti ČTc nejpozději k 30.6.2002, což se podařilo dodržet – byť první reálné nabídky od alternativních operátorů se objevily až o něco málo později. Pravdou také je, že zavedení této služby konečně rozhýbalo značně zatuhlé vody českého telekomunikačního trhu a přineslo určité výhody i pro „malé“ zákazníky z řad domácnosti a malých firem. I tito zákazníci si nyní mohou vybírat například mezi tím, zda chtějí telefonovat meziměstsky s Českým Telecomem za 3,50 Kč za minutu ve špičce, nebo např. za 2,40 Kč s Tele2 (či za obdobné ceny s některým jiným alternativním operátorem).
V čem spočívá trvalá předvolba?
Varianta volby operátora, která by měla být dostupná v síti ČTc nejpozději ke konci roku, je tzv. pevnou předvolbou (anglicky: Carrier PreSelection, zkratkou CPS). Fakticky to znamená, že volající již nebude muset při každém hovoru vytáčet příslušný prefix. Místo toho se jednou rozhodne, a jeho volba bude trvale zanesena v telefonní síti (konkrétně na příslušné ústředně Telecomu) – takže všechny jeho hovory budou směrovány přes zvoleného operátora automaticky.
Abychom tomu správně porozuměli: volající si může dopředu zvolit takovéto automatické směrování nezávisle na sobě pro dvě skupiny hovorů: pro všechny národní, a pro všechny mezinárodní hovory. Může se tedy rozhodnout tak, že všechny jeho mezinárodní hovory mají být vedeny přes operátora A, a všechny jeho národní hovory přes operátora B. Toto přednastavení ale již nelze dále „zjemňovat“, například v tom smyslu, že všechny internetové hovory by měl vést operátor X, všechny místní operátor Y a všechny meziměstské operátor Z (protože pro všechny národní hovory lze přednastavit jen jednoho operátora).
Pokud ale volající chce dosáhnout větší „jemnosti“, může tak stále učinit prostřednictvím krátké individuální předvolby. Může si například nastavit (v rámci trvalé předvolby), že všechny jeho národní hovory má vést operátor B, ale všechny své internetové hovory bude směrovat – prostřednictvím krátké individuální předvolby – přes operátora X, vytočením příslušného krátkého prefixu. Ten totiž má před trvalou předvolbou přednost!
Co zbývá do praktické realizace pevné předvolby?
Pro praktické využití trvalé předvolby v síti ČTc je nezbytným předpokladem to, aby Český Telecom tuto (technickou) možnost vůbec zavedl. Toto mu telekomunikační zákon přikazuje učinit nejpozději do konce roku, a toto se zřejmě podaří naplnit. Dalším nezbytným předpokladem je vyřešení „ekonomických“ aspektů. Konkrétně dohoda na ceně za vše, co si budou operátoři navzájem účtovat při poskytování této služby, a pak také uzavření příslušných dodatků k propojovacím smlouvám mezi operátory, které budou fixovat příslušné dohody o cenách (i technickém řešení) ve formě smluvních vztahů.
V současné době, kdy konec roku je skutečně na dosah, již byly vyřešeny cenové aspekty trvalé předvolby. Jak již se stalo nepsanou tradicí našeho telekomunikačního trhu, k (dobrovolné) dohodě mezi Telecomem a alternativními operátory nedošlo. Stejně jako v případě krátké individuální předvolby tak muselo i zde dojít na direktivní rozhodnutí regulátora – a právě k tomu došlo minulý týden, vydáním cenového rozhodnutí 09/PROP/2002.
Nyní bude následovat uzavírání příslušných smluv mezi operátory (resp. dodatků k již existujícím propojovacím smlouvám), a teprve poté budou moci alternativní operátoři přijít na trh s konkrétními nabídkami na bázi trvalé předvolby operátora. Po technické stránce se zdá být vše připraveno.
Co bylo předmětem cenového rozhodnutí?
Zastavme se nyní ještě u samotného cenového rozhodnutí regulátora. Co muselo řešit, a co konkrétně bylo důvodem, proč se operátoři nedokázali dohodnout mezi sebou sami?
Hlavním kamenem úrazu zřejmě byly náklady na straně Českého Telecomu, spojené se zavedením („technickým umožněním“) příslušné varianty volby operátora. Telecom tyto náklady nějak sám vyčíslil a rozpočítal podle svých představ a odhadů objemu provozu do tzv. příplatku (účtovanému ke každé minutě hovoru). Podle dnes dostupných informací mu vyšlo 22 haléřů (přesněji: tuto částku požadoval jako zmíněný příplatek za každou minutu). Alternativní operátoři na to měli jiný názor, a jelikož nedošlo k dohodě, musel nastoupit regulátor, posoudit oprávněné náklady Telecomu a sám určit výši příplatku.
K přesně stejné situaci došlo zhruba před rokem, kdy se jednalo o první variantu volby operátora (krátkou individuální předvolbu). Tehdy Telecom požadoval příplatek dokonce ve výši 28 haléřů (plus dalších 28 haléřů za nepokryté náklady na přístupovou síť). V obou případech však regulátor rozhodl shodně: Telecom si smí účtovat příplatek ve výši 6 haléřů!
Důvody tak velké odlišnosti (28 resp. 22 haléřů vs. 6 haléřů) je zřejmě nutné hledat jednak v tom, co regulátor akceptoval jako oprávněné náklady na straně Telecomu, a dále v jejich rozpočítání na určitý objem provozu a určitý časový horizont. Nejnovější cenové rozhodnutí regulátora počítá s tím, že Telecom si může příslušný příplatek účtovat po 10,5 roku.
Součástí cenového rozhodnutí regulátora č. 09/PROP/2002 z 20.12.2002 je kromě minutového příplatku také celková konstrukce minutového poplatku za tzv. originaci hovoru (neboli poplatku, který platí zákazníkem zvolený operátor tomu operátorovi, v jehož síti hovor započal – tedy Českému Telecomu). Tento originační poplatek je součtem dvou složek, z nich jedna je již zmiňovaným příplatkem a druhá je číselně rovna poplatku za tzv. terminaci (neboli za zakončení hovoru), ve stejném členění jako v případě terminace (zakončení) hovoru. To fakticky znamená, že originační poplatek je odvozen od poplatku terminačního (plus příplatek), a jeho skutečná výše je tedy závislá na aktuální výši terminačního poplatku. Ten dnes začíná na 41 haléřích, ovšem pouze v případě hlasového propojení na místních ústřednách, které ale Telecom v současné době neumožňuje. Nejnižší reálná hodnota je 51 haléřů při tzv. 1 tranzitu. S připočítáním příplatku tak nejnižší možné náklady alternativního operátora na každý „originující“ hovor činí 57 haléřů za minutu (vše ve špičce). K tomu si pak alternativní operátor připočítává své náklady, zisk atd., a na základě toho pak může tvořit svou koncovou cenu.
Co trvalá předvolba přinese
Jestliže jednodušší varianta volby operátora (s jednorázovou krátkou předvolbou) již u nás existuje a úspěšně se používá, pak je jistě na místě se ptát, co skutečně nového přinese druhá varianta (trvalá předvolba). První odpověď by mohla znít tak, že odpadne vytáčení prefixu – ale je toto skutečně tak velkým přínosem? Vždyť mnoho uživatelů dnes již má různé programovatelné telefony s pamětí, kde si příslušný prefix mohou snadno zakomponovat do příslušné předvolby. Stejně tak firemní zákazníci si mohou přeprogramovat své pobočkové ústředny tak, aby příslušný prefix vytáčely samy.
V obou případech to skutečně je principiálně jednoduché, ale v praxi to již tak snadné být nemusí. Například u domácností může být přeprogramování předvoleb netriviální, pokud je návod od telefonu ztracen kdesi v nenávratnu a doma není nikdo, kdo by experimentálně odvodil, jak se předvolby mění. To samé platí pro pobočkové ústředny (PBX) ve firmách – také zde nemusí být k dispozici ten, kdo je umí správně přeprogramovat.
Dnes tuto situaci řeší alternativní operátoři tak, že u firemního zákazníka nainstalují tzv. dialer (dial-up router), neboli samostatné zařízení, které se stará o vytáčení příslušných předvoleb. V případě domácností se již objevily chytré telefony, které v sobě obsahují příslušný dialer (jde například o bezešňůrový telefon, který svým zákazníkům prodává společnost Tele2).
Po zavedení trvalé předvolby nutnost takovýchto dialerů odpadne, což alternativní operátoři velmi kvitují a tvrdí, že jim to sníží náklady a umožní adekvátně snížit ceny. Jde hlavně o náklady, které mají s instalací dialeru – když musí dojet na místo zákazníka a zde zařízení instalovat. Nyní nutnost instalace na místě odpadne, a vše bude možné zařídit na dálku, objednáním příslušného přesměrování u Telecomu, skrze centralizovanou aplikaci.
Další přednost, o které alternativní operátoři hovoří, je větší spolehlivost a kvalita trvalého přesměrování na telefonních ústřednách Telecomu (oproti jednorázovému přesměrování na základě individuální předvolby). Zajímavý je jistě i psychologický faktor: u krátké individuální předvolby musí koncový uživatel udělat „něco navíc“, aby využil služby alternativního operátora. V případě trvalé předvolby nikoli – a pokud by se přeci jen rozhodl jakkoli jinak a chtěl využít služby jiného operátora, opět by on musel udělat „něco navíc“, aby toho dosáhnul (musel by vytočit krátkou individuální předvolbu).
Jaké budou první nabídky?
Ačkoli oficiální termín zavedení trvalé předvolby operátora je konec roku, vzhledem k vývoji v oblasti cen a k nutnosti uzavřít příslušné dodatky k propojovacím smlouvám, očekávám první reálné nabídky alternativních operátorů někdy v průběhu prvního čtvrtletí 2003. Pokud jde o ceny a celkové podmínky, zde očekávám výraznější změny spíše v jednorázových cenách (za instalaci, zprovoznění). Naopak u samotných hovorových tarifů očekávám jen velmi malé či dokonce žádné změny (protože se operátorům nezmění průběžné provozní náklady). Výjimkou by mohly být internetové hovory, pokud by došlo k odlišení ceny za originaci těchto hovorů od hovorů hlasových.
Zajímavé to bude spíše s „úplností portfolia“, neboli s tím, zda alternativní operátoři nabídnou skrze volbu operátora všechny druhy hovory, nebo jen některé. Například ve skupině „mezinárodních“ mohou chybět některé destinace, které konkrétní operátora nebude obsluhovat. V kategorii „národních“ pak bude zajímavý vývoj kolem internetových hovorů. V současné době je skrze volbu operátora nabízí jen společnost GTS (viz článek „První Internet přes volbu operátora“), a to ještě jen díky tomu, že příslušnou smlouvu o propojení mezi GTS a ČTc nahradil svým rozhodnutím regulátor. Ostatním alternativním operátorům se dosud nepodařilo uzavřít s Telecomem příslušný dodatek. Čeká se jistě také na výsledky jednání Fóra pro vytáčený přístup k síti Internet, kde se dial-up skrze volbu operátora také řeší.