Jak jsem pročítal komentáře na článek před cca dvěma týdny a i tento článek s komentáři, tak si stále více myslím, že je na místě začít ve školách využívat šachy.
Zaprvé, šachová hra je usazený, stabilní systém, který se každý rok dvakrát nemění, jako některé části ICT (ano, např. WWW je teprve v plenkách).
Zadruhé, i když je spousta věcí, které se vyplatí si v šachách zapamatovat, tak šachy na samotném memorování rozhodně nestojí.
Zatřetí, je tu (prý...nestudoval jsem je) řada psychologických výzkumů, které dokládají, že šachy nejen pomáhají v oblasti logiky a myšlení, ale i v řadě dalších osobnostních a sociálních aspektů.
A za čtvrté, tedy to nejdůležitější: moje doměnka je, že vyškolit či nejmout dostatek personálu pro dostačující výuku šachů je reálný nyní. Totéž nejspíš nelze s jistotou říci, pokud se bavíme o dostatečně uspokojivé informační výchově.
V šachách to má taky ministerstvo těžší, pokud chce výuku posunout někam jinam, kam by nemělo. Totéž se týká učitele(ky).
Jinými slovy - budete-li jako autorita věřit volovinám a vykládat je dětem, ony Vám je zpoza šachovnice vyvrátí.
Šachy jsou úžasné v tom, že 64 polí a 32 figurek generuje prakticky neomezené množství "problémů k řešení". A mají "drobnou" nevýhodu, všechny se točí kolem 64 polí a 32 figurek. A pokud by mě jejich osudy v jejich malém světě nezaujaly, bylo by nucení do nich docela peklo.
Ale třeba je to o přístupu a "výuka šachům" by pro někoho, koho by nezaujaly, spočívala jen v tom, že by je během hodin musel hrát, ale z výsledků by nic neplynulo... Pak budiž, pořád lepší hrát šachy než poslouchat učitelku předčítající seznamy (názvů, dat, předmětů...).
To je ale roztomile naivní představa o tom, jak fungují počítačové algoritmy pro šachy. Ne, veškeré kombinace se do žádné operační paměti superpočítače nevejdou a nevešly by se ani do operačních pamětí všech počítačů světa.
To "dobré uspořádání" ve skutečnosti stojí na řadě heuristik jak rozlišovat mezi perspektivními a neperspektivními pozicemi a "řešení šachů" je stále "dynamický proces" v tom smyslu, že nejde o "jsem v téhle pozici a té v překladové tabulce odpovídá tento tah".
Ale dokonce i v případě, že bychom do tohoto stavu jednou dospěli, by stále mělo smysl se šachy učit, protože ta "překladová tabulka" by byla "do kamene vytesanou strategií", kterou člověk (či konkrétně průměrný žák) nikdy celou neobsáhne, Už nějaký ten pátek existuje takový "kompletní rozbor" pro piškvorky, přesto se nezdá, že by to děti nějak trápilo a dál je hrají, dál dělají chyby, dál je odhalují a zlepšují se.
Ano, to je jistě velmi důležitá otázka, která se však netýká jen šachů, ale myšlenky povinného všeobecného vzdělávání v dnešní době. Jaký má smysl, aby se matematiku, český jazyk, cizí jazyk, fyziku, chemii, biologii, zeměpis, dějepis... učil někdo, kdo nebude schopen na konci (libovolně dlouhého) vzdělávacího procesu ono naučené použít "lépe než tablet"?
Nedojde-li k civilizačnímu kolapsu a bude-li technologický vývoj pokračovat v dnes nastavených trendech, možná už dnešní prvňáčci dospějí do světa, v němž většinu nebude problém ubytovat, živit, šatit a zabavit, ale nebude pro ni smysluplná práce, ta bude jen pro "hrstku expertů".