Názory k článku Další otočka o 180 stupňů. Spory s operátory zůstávají na ČTÚ

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 15. 4. 2016 16:02

    Luk (neregistrovaný)

    Ponechat řešení sporů na ČTÚ je nesmysl. Spory by měly řešit soudy, jako je tomu ve všech ostatních oblastech kromě části telekomunikací. ČTÚ je součástí moci výkonné (vlády), zatímco k rozhodování o sporech je v právních státech (i v ČR, kde se k tomu hlásíme svým ústavním pořádkem) určena moc soudní.

    ČTÚ z principu nemůže být nestranný, protože je současně dozorovým orgánem vůči podnikatelům. Tentýž orgán tak působí jako policie i soud (například vyřizuje stížnosti a oznámení, která mohou být klidně odvetou žalovaných stran ve sporech řešených ČTÚ), což rozhodně v pořádku není.

    Argumentem proti převodu na soudy není, že by to bylo drahé nebo pomalé. Není cílem, aby byla justice co nejlevnější, ale aby byla především nestranná a spravedlivá. A co se týká pomalosti, je úkolem moci zákonodárné a výkonné, aby tento problém vyřešily (a to nejen pro tyto spory, ale obecně).

  • 16. 4. 2016 10:35

    Honza (neregistrovaný)

    Moc to přeháníte. Pokud by orgán nerozhodoval nestranně a spravedlivě, tak jeho rozhodnutí podléhají soudnímu přezkumu. Tj. k soudu se to vždy dostane, když dojde k excesu - právní týmy operátoru si zajisté pohlídají, aby jejich práva nebyla poškozena. Dle Vašeho mínění mohou být poškozeni poskytovatelé služeb, jelikož ČTÚ je zároveň policie. Zase zcestný argument. Pokud poskytovatel dodržuje povinnosti ze ZEK a ZOS, tak se nemá důvod ČTÚ obávat. ČTÚ může konat pouze v mezích zákona. Jeho rozhodnutí o pokutách opět podléhají soudnímu přezkumu, takže zase opět ČTÚ si zde nemůže dovolit libovůli. Naopak je v Evropě trend bagatelní spory se spotřebiteli přesouvat právě na úroveň mimosoudního řešení sporů - viz směrnice a nařízení k ADR/ODR. To co uvádíte jako stav Evropě, že v právních státech to rozhodují soudy, byl stav před 20 lety. V dnešní době se většina sporů řeší mimosoudně. Soud je až poslední instance, kdy se spor nepodaří vyřešit a nebo nějaká strana sporu se cítí poškozena. Což je v této koncepci též zachováno - vždy se může kdokoliv dovolávat svých práv u soudu v případě domnělého poškození svých práv rozhodnutím ČTÚ. Nad to bych pouze dodal, že naopak fér se nechovají operátoři. Viz. O2. Celou dobu mu je jedno, že vyřizování sporů trvá delší dobu, nepodniká žádné právní kroky, a začne kopat až ČTÚ začne vyšetřovat O2 za agresivní obchodní praktiku s tím dokupování dat. To akorát ukazuje, že naopak operátoři vydírají ČTÚ. Toto mně vyznělo jako Vy nám budete tolerovat nekalé obchodní praktiky a my Vám budeme tolerovat dědictví od Nečasovy vlády (nakupení těch sporů je výsledek totálního selhání tehdejší vlády při přesunu agendy pod justici). Sice kauza s agresivní obchodní praktikou utichla, avšak bylo by zajímavé zjistit, jak ČTÚ na prvním stupni rozhodl, pokud již rozhodl. Zde bych viděl spíše riziko, že ať už správní orgán I. stupně nebo rozkladový orgán může podlehnout vydírání a tlaku operátorů. Každopádně je dobře, že současná vláda v tomto směru nezopakovala chybu Nečasovy vlády, a rozhodování těchto sporů nebylo hlavně zastaveno, tudíž už se někde nekupí další a další návrhy ve skladu a není zde stav, kdy na nich nikdo nemaká.

  • 17. 4. 2016 10:34

    Luke (neregistrovaný)

    "Naopak je v Evropě trend bagatelní spory se spotřebiteli přesouvat právě na úroveň mimosoudního řešení sporů"

    S tím určitě souhlasím, ale jedná se o mediační formy řešení, tedy bez vydání závazného (a případně exekučně vykonatelného) rozhodnutí. Postavení ČTÚ je odlišné v tom, že v jeho případě nejde o mediaci, resp. nejde o řešení sporů tak, jak je obecně chápáno ADR. ČTÚ nepoučuje strany o hmotném právu, nenabízí možnosti smírného řešení sporu (pokud ke smíru mezi stranami dojde, je to bez přičinění ČTÚ, ten pouze uzavřený smír rozhodnutím schválí). ČTÚ postupuje podle správního řádu, tedy ve (sporném) správním řízení, jehož cílem je vydání rozhodnutí, které zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá. Postupuje v podstatě jako soud, přičemž nejvýraznějí rozdíl je asi ten, že řízení je písemné, nekoná se ústní jednání (až na výjimky).

    Ale s ponecháním agendy týkající se sporů podle § 129 ZEK souhlasím.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).