Jak říkáte jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.
Nedovedu si představit, že by třeba Čapek, Vančura, Hrabal atd... někomu napsali že ho "mrdají do prdele"
Dokazes si, naopak, predstavit, ze s nekym, s kym se nerozchazis uplne v pohode, se budes jeste dva mesice vypovedni lhuty potkavat na siti a verit, ze neni nastvany az tak moc ... ?
Jinak uznávám, že bych nechtěl někdy dostat výpověď podobnou formou, ale v tom, že někdo bude dva měsíce pobírat plat, aniž by pro firmu musel hnout prstem, a během těch dvou měsíců může veškerý svůj čas věnovat přípravě na to, co bude dělat potom, zase až tak velkou šikanu nevidím. Myslím, že většina propuštěných by to brala bez váhání.
To uz je ale debata na jine tema do ktereho se nechci poustet protoze podobne radikalni jednostranne orientovane nazory uz mam za sebou. Vy ten svet mate moc cernobily - jenze zrovna v mezilidskych vztazich malokdy byvaji problemy pouze na jedne strane. Nic ve zlem ...
Vy jste se toho, v zasade, chytil, a rozvinul jste myslenku, ze se jedna o pouziti sily ze strany zamestnavatele, mluvil jste o protipravnim jednani ze strany zamestnavatele, ptal jste se, kdy budou "potrestani" dalsi zamestnanci firmy v souvislosti s tim, ze se s timto konkretnim zamestnancem firma nerozchazi uplne v dobrem. Pripomel bych dale vas vyrok "Neznam cloveka, se kterym se neda rozumne komunikovat. Vyjma prave nekterych zamestnavatelu ...", kterym davate jasne najevo, ze za "rozchod" ve zlem muze jednostrane zamestnavatel. Kdyz vam Michal Kubecek popsal pripad, kdy "spatne vyhozeny" zamestnanec firmu poskodil, hned jste vedel, ze to cele stejne byla chyba firmy, protoze kdyby nela spravne zalohy, tak by dotycny skodu spachat nemohl (coz je mimochodem hluboky omyl - obnoveni systemu ze zaloh neco stoji a vypadek ve funkcnosti muze byt velice draha vec). V predposlednim prispevku je, dle vas, chybou firmy i to, ze clovek je zamestnanec nastvany, protoze nezvlada praci, kterou vykonava ac ji, zrejme, vykonavat nemel (podobne vyhraneny opacny nazor by mohl znit, ze chyba je na zamestnanci, protoze praci, na kterou nebyl urcen a kterou nezvlada mel v zajmu svem i v zajmu firmy odmitnout). Znovu rikate, ze zamestnavatel je bezchybny ("v kazdem je velky potencial") a je vyhradne chyba zamestnavatele, pokud ho nedokaze vyuzit.
Ano, ja jsem na pocatku upozornil, ze ani z toho, ze byl zamestnanec vyhozen jako nejhorsi skodlivy hmyz nelze usoudit, ze tim skodlivym hmyzem skutecne je a ze chyba je pouze na jeho strane. Stejne tak ale muzu jen tezko souhlasit se zcela opacnym extremnim nazorem, ze zamestnanec nemuze vubec za nic a za veskere komplikace ve vztahu zamestnanec-zamestnavatel muze zamestnavatel, coz je to, co v zasade ruznymi slovy neustale opakujete. A jestli tohle neni takrka cisty pripad "cernobileho videni", tak si asi celou dobu opravdu nerozumime ...
Na vasi otazku, zda me zkusenosti vychazeji z praxe musim odpovedet, ze ano. Me zkusenosti vychazeji z praxe, a to konkretne ze zkusenosti zamestnance, ktery se vzdy dokazal se svymi sefy dohodnout jako s rovnocennymi partnery na oboustranne vyhodnych podminkach vzajemne spoluprace. Muj pohled je opravdu do znacne miry opacny k vasemu - ponekud neskrome se domnivam, ze mam na trhu prace co nabidnout a k tomu, abych nekde pracoval je treba nejen ochota zamestnavatele me prijmout a platit mi nejakou mzdu, ale i moje ochota s takovym zamestnavatelem pracovat na nejakem spolecnem cili. Ja rozhodne nebyvam "nastrojem" v ruce zamestnavatele, ja jsem mu partnerem v dvojstrannem vzajemne vyhodnem vztahu, ktery trva tak dlouho, jak dlouho je pro obe strany prijatelny.
Nicmene, i tady se potvrzuje, ze zamestnani je vztah oboustranny - ja verim, ze vase zkusenosti jsou presne a prave takove, jake jste popsal. Pokud (to uvadim jako priklad, netvrdim, ze je to ve vasem pripadu skutecne tak) je vase primarni starost pri kontaktu s potencialnim zamestnavatelem to, jaky budete mit plat, kolik dnu dovolene a jake dalsi "odmeny" vas cekaji, zatimco starost o otazku, zda se hodite na praci, pro kterou vas shani se skutecne hodite nechavate na nem (ona to preci je predevsim jeho starost a ne vase) tak se takrka s jistotou ocitnete u zamestnavatele, ktery vas bude mit za nastroj a nikoli za partnera. Pokud se budete predevsim zajimat o to, jaka je to prace, co spolecnost dela a jake ma problemy, se kterymi byste ji mohl pomoci - a to, ze vas za vasi pomoc primerene odmeni bude sice dulezita, ale presto spise vedlejsi otazka, pak se daleko spise budete ocitavat v roli zamestnance-partnera. A pokud vam je spise blizsi pohled z uhlu "sefa" - pokud davate jasne najevo, ze vas na zamestnanci zajima jen to, jakou odvadi praci a naprosto nic jineho vas na nem nezajima, pak budete mit za zamestnance predevsim ty, co je zajimaji predevsim penize (nebo nemaji jinou moznost) a jsou z techto duvodu ochotni byt pouhymi nastroji. Pokud budete vypadat (nebo alespon duveryhodne predstirat), ze vasi primarni starosti je, co byste jeste mohl pro zamestnance udelat proto, aby jejich schopnost pracovat pro firmu byla jeste lepsi nez dosud, za coz ocekavate, ze oni se dobrovolne a uprimne vynasnazi aby udelali pro firmu to nejlepsi co dokazi, pak budete mit, zrejme, zase jine zamestnance nez onen prvni sef. A tak vam verim, ze vase zkusenost z praxe rika, ze zamestnanec je nastroj. Vy zase verte me a me zkusenosti, kdyz vam rikam, ze zamestnanec muze byt prakticky rovnocenny partner. Mozna jen sbirame zkusenosti kazdy na jinych mistech ...
TO uz jsme ale hodne odbocili od puvodniho tematu.
Samozřejmě můžeme vést spory o technické a obsahové úrovni SnM (o nichž jsem nikdy neměl valného mínění), ale to nemění nic na faktu, že Daniel Dočekal je schopen vytvořit vlastní (a relativně úspěšný) internetový projekt.
ČLÁNKY DO MAILU