Možná i v lepším. Ale víte, v čem je rozdíl mezi jimi a mnou? V tom, že kdyby mně šlo doma o život a musel bych utíkat, byl bych vděčný i za to Srbsko, a žral bych i falafel, kdyby mi ho dali. Zatímco jim nevoní chleba se salámem, a ještě si budou vybírat, jestli se milostivě uazylují v Německu, nebo ve Švédsku - jako by si snad mysleli, že tam na ně někdo čeká, že tam bez nich nemůžou být. Evidentně jim ještě tak moc zle není, když mají sílu klást si požadavky.
Jestli někdo potřebuje pomoc, jsou to ti, co v Sýrii zůstali, protože si nemohli dovolit zaplatit nebo neměli sílu na cestu. Ne tihle zpovykaní panovační pazdráti, ti nezaslouží ani podat sklenici vody.
Jenže se obávám, že většina z nich jsou ekonomičtí uprchlíci. Oni útíkají za lepším. Českoslovenští uprchlíci za komoušů utíkali, ale v momentě, kdy by komouši nebyli u moci by se naprostá většina vrátila. A vto m je rozdíl. Oni utíkají "před válkou", ale podle jejich vyjádření se vracet nechtějí. A v tomto případě je zdvojnásobnění finančních darů pouze kosmetické opatření a rádoby líbivé gesto bez praktické využitelnosti pro uprchlickou většinu.
ČLÁNKY DO MAILU