Vlákno názorů k článku Datové schránky používaly expirovaný certifikát, doplatily na to desítky tisíc zpráv od Filip Jirsák - Já deset let staré soubory bez problémů přečtu....

Já deset let staré soubory bez problémů přečtu. Asi něco dělám špatně.

Nemůžete porovnávat pár pergamenů uchovaných náhodou v takřka ideálních podmínkách s laserovým tiskem na kancelářský papír.

Stejně tak binární nejsou ani u toho digitálního dokumentu. On ten expert totiž samozřejmě nebude zkoumat jenom samotný dokument - ať už papírový, nebo digitální.

Problém s tím centrálním úložištěm je v tom, že je to single point of failure, kritické místo, na kterém je závislé vše ostatní. Podobný problém mají i datové schránky a osobně to považuju za jejich největší problém. Pokud přijdete o data toho úložiště, přijdete o autenticitu všech dokumentů. Dobře, proti ztrátě dat se ještě lze nějak chránit. Ale úplně stejný problém nastane i tehdy, pokud bude narušena důvěra v takové centrální úložiště. A k tomu by dříve či později došlo. Už jenom proto, že takové úložiště by provozoval nějaký subjekt, a ten by měl garantovat autentičnost dokumentů, které se ho týkají (opět, tenhle problém mají i datové schránky).
Proto já osobně preferuju decentralizovaný systém založený na celosvětově uznávaných standardech. Každý si může dokument podepsat jakým certifikátem chce a orazítkovat ho může třeba deseti časovými razítky od různých certifikačních autorit, aby byl pojištěn, že když devíti autoritám unikne privátní klíč, pořád ještě tam bude mít to desáté razítko.
Jinak příště doporučuju lépe číst, co píšu – já jsem psal o vlastnostech standardních elektronicky podepsaných dokumentů, a naopak jsem kritizoval datové schránky, které oproti elektronickému podpisu důvěryhodnost snižují. A snižují ji mimo jiné tím, co vy sám propagujete – zavádějí subjekt, se kterým důvěryhodnost celého systému stojí a padá.

Co vám z toho srovnání vyšlo? V případě digitálního dokumentu můžete buď dokument opakovaně přerazítkovat, a pak může platnost podpisu velice snadno každý ověřit. A nebo ho opakovaně přerazítkovávat nebudete, a pak je ověření jeho pravosti nejisté a musí to provádět expert.
Zatímco v případě papíru je ověření pravosti nejisté hned od začátku a vždy to musí provádět expert.
Takže digitální dokument je na tom vždy alespoň stejně, jako papír, ale když chcete, může na tom být výrazně lépe. Už ten rozdíl chápete?

Provádí se tak, že se elektronický dokument přerazítkuje. S novějšími certifikáty a případně novějšími algoritmy – čímž se vyřeší vaše námitka, že za 100 let bude dnešní algoritmy umět rozlousknout i ořezávátko na tužky.
ISDS umožňuje i po 90 dnech ověřit autenticitu zprávy. Nebo si můžete staženou zprávu před vypršením časového razítka přerazítkovat sám. Problém bude s doručenkami, až přestane být považován za důvěryhodný hash, který se používá v doručenkách. Bez spolupráce ISDS nepůjde důvěryhodnost doručenky obnovit.

Stejně tak může být za sto let shledána platnou smlouva v elektronické podobě, která nemá vůbec žádný zaručený elektronický podpis. Protože nemožnost spolehlivě ověřit podpis ještě neznamená, že je dokument neplatný. Kdyby to tak bylo, není platný žádný papírový dokument, protože pravost podpisu na papíře nejde ověřit s definovanou jistotou, platnost podpisu na papíře lze nanejvýš odhadnout a prohlásit, že třeba s pravděpodobností zhruba 70 až 80 procent jde o podpis dané osoby.
To, že by dokument z datových schránek byl neplatný ihned po jeho vytvoření nemá s realitou nic společného, například proto, že ten dokument nevznikl v datových schránkách. Fakt, že někdy v budoucnosti možná bude ten dokument dopravován datovými schránkami opravdu nemohl ovlivnit jeho platnost v okamžiku vytvoření.
Za sto let uz bude umet prolomit kod dnesnich sifrovacich algoritmu sebejednodussi zarizeni.
Právě proto se provádí to přerazítkování. Je od vás trochu hloupé tvrdit, že je přerazítkování zbytečné, a hned po té poukazovat na problém, který právě to přerazítkování řeší.

Jak už jsem psal, vaše řešení odporuje fyzikálním zákonům, což je poněkud problém. V případě elektronických dokumentů je řešením přerazítkování, v případě papírových dokumentů se to zpravidla neřeší vůbec. Problém to u těch papírů začne být v případě sporu, na řešení je pak pozdě, takže se pak platnost různými způsoby odhaduje.
Autentifikovaný kus papíru s razítkem a datem není platný nafurt, naopak jeho platnost je pochybná už pět minut po orazítkování.

už sám princip "přerazítkovávání" v čase před expirací původního certifikátu je hodně zvrácený, zpráva by měla v sobě obsahovat vše pro svoji autentifikaci, bez ohledu na nějakou expiraci něčeho
To si stěžujte na autora fyzikálních zákonů, problém je tam. My ostatní jsme se smířili s tím, že fyzikální zákony nezměníme, a snažíme se používat řešení, které funguje v rámci těchto zákonů. Přerazítkování je nejsnazší v současné době známý způsob skutečného řešení.