Máte pravdu, adresa je nepovinná. Zákon (§ 12) říká, že kvalifikovaný certifikát musí obsahovat jméno, popřípadě jména, a příjmení podepisující osoby nebo její pseudonym s příslušným označením, že se jedná o pseudonym, a že další osobní údaje smí kvalifikovaný certifikát obsahovat jen se svolením podepisující osoby.
Pak mi ale není jasné, jak a jestli má vůbec příjemce podepsané zprávy zkoumat, kdo ji podepsal. Dle vašeho výkladu se dozví, že podpis a odpovídající certifikát je platný, ale už nemůže vědět, na koho je vystaven.
Ostatně mi přijde divné, jestli příjemce má povinnost přijímat podpisy založené na libovolném kvalifikovaném certifikátu, nebo si může usmyslit, že bude brát v úvahu jen určitou autoritu. Zákon (nově?) uvádí, že kvalifikovaný v Česku je každý certifikát, který jako kvalifikovaný byl vydán autoritou na území EU. Člověk má dost práce s obíháním třech českých autorit, to aby si ještě udělal cestu kolem světa.
Vzhledem k tomu, že certifikační politika pro kvalifikované certifikáty neumožňuje pseudonymní služby, tak tam to jméno najdete. A ne jen jméno, ale i adresu trvalého bydliště. (Vizte bod 7.1 Profil certifikátu na straně 49 v politice PostSigna).
Ano, může se vyskytnout problém s „Frantou Novákem starším versus mladším“, ale furt lepší, než vlastnoruční klikihák.
Na ověřovací doložce je pouze jméno vydavatele certifikátu a číslo certifikátu. Takže pokud někomu strčíte do ruky konvertát, tak příjemce se bude muset spojit s certifikační autoritou a dohledat si na koho vůbec byl daný certifikát vydán. Jinak totiž nebude vědět, kdo jej digitálně podepsal, což je docela podstatná informace.
Navíc i jméno vydavatele není úplné, takže se z něj nedá určit, která autorita jej vydala. Na to je potřeba DN, tedy název celého subjektu, např. C = CZ, O = Česká pošta, s.p. [IČ 47114983], CN = PostSignum Qualified CA. Třeba proto, že stačí, aby Česká republika uzavřela mezinárodní dohodu s jiným státem o uznávání QCA a rázem je položka stát potřeba.)