Názory k článku Dejme šanci etické internetové žurnalistice

Pokud vim, tak eticka internetova zurnalistika neni zakazana a nejsou ji kladeny omezeni vetsi, nez jakekoli jine internetove zurnalistice ci cinnosti. Ovsem se na ni vztahuji take stejne zakony. Stranky vetsinou nebudou navstevovany proto, ze budou mit v zahlavi takovou ci onakou vetu nebo logo, ale proto, ze budou mit zajimavy obsah podany zpusobem, ktery ctenari chteji.

Je dobre, pokud si nejaka redakce stanovi svuj vlastni smer a bude se ho drzet. Spousta lidi se vraci na stranky proto, ze jim vyhovuje smer, kterym jsou vedeny a ze ocekavaji, ze pokud se jim v minulosti libil obsah, tak je velka sance, ze se jim bude libit i nadale. Samozrejme neexistuje smer, ktery by vyhovoval kazdemu, takze si stranky vybuduji sve publikum podle sveho zamereni.

Takze sanci eticke internetove zurnalistice muzou dat autori stranek tim, ze se zacnou chovat urcitym zpusobem. Ale publikum maximalne muze dat sanci tim, ze "ustoji" kratkobobe problemy pri prechodu a na stranky se vrati - vic od nej nejde ocekavat. Pokud budou stranky kvalitni a zajimave, pritahnou si lidi. Pokud se budou pouze ridit smernicema, tak jim to bude houby platne.

Ad 1) Dovolím si polemizovat... postoj k diskuzím ve smyslu jaký uvádíte s etikou nesouvisí... s etikou by souvisely "neetické" zásahy do diskuzí ve smyslu, že se příspěvek obsahově pozmění nebo zkrátí bez poznámky o tom apod. nikoli ale to, zda povolit/nepovolit či moderovat/nemoderovat - to je každého média(webu) svobodné rozhodnutí a jakákoli z těchto možností může být etická i neetická dle vlastního způsobu provedení, ale ne jako forma obecně... To si pletete pojmy "etika" a "uniformita" a to je podstatný rozdíl! Etika neomezuje svobodu, uniformita ano... I v jiných oblastech je etika proměnlivá dle prostředí a významu... Co je etické v jedné zemi, není ve druhé apod. Internet je bez hranic... není třeba vytvářet jakási umělá pravidla... etika je obecná slušnost a vytvářet pro to soubor přesných pravidel a škatulkování, je jen cesta do pekel a způsob na jakém si některé spolky zakládají živobytí... nikdy v pravidlech neobsáhnete všechno, vždy se na něco zapomene a tak to může mít lehce v praxi přesně opačný účinek... ten kdo najde co v etice chybí udělá něco neetického ale bude se hájit, že v etice o tom není ani slovo... takových příkladů z praxe různých asociací realitek, cestovek, doktorů, advokátů a nevím koho najdete hromadu...

Příspěvek obsahoval vulgarity a byl smazán redakcí.

Na toto téma bych klidně napsal článek na lupu, pokud by byl zájem a bylo by to shledáno kvalitním. Souhlasím s Gilhadem.

Není podle mě možné slučovat tištěná periodika a internetové psaní obecně. Jako hlavní důvod vidím to, že na internetu tvoří pravidla čtenáři dlouhodobým chováním, formují tak globálně jako mravenci, celou podobu internetu, jako centra informací.

Ten, kdo se chce prezentovat v reálné žurnalistice jako médium, tak musí dát dohromady redakci, spočítat si náklady, zaplatit tiskárnu a obecně provoz. Konkurence v takovém prostředí, je celkem vysoká a pro jednotlivce tudy cesta nevede. Všechno už bylo objeveno.

Oproti tomu internet skýtá neomezené možnosti pro komerčně nezajímavé skupiny čtenářů. Jediné kritérium tvoří, prostor pro psaní a klávesnice. Etiku a nějaký kodex může každý definovat, ale obávám se, že jen sám pro sebe, snaha v tomto ohledu něco nařizovat povede paradoxně k omezení svobody internetu. Ta nespočívá v tom, že si každý může psát co chce, jak je nám mylně předhazováno, ale každý má právo si ukousnout vlastní prostor, kde bude pánem a svoje myšlenky šířit svobodně do éteru. Podívejte se, jak dopadla Česká televize, jako veřejnoprávní médium, věnuje se všem oblastem na průměrné úrovni. Nebude nikdy moci v tomto ohledu, konkurovat internetu, kde se dají různé zájmy a oblasti poznání, nalézt v absolutním rejstříku úrovní, počínaje amatérismem a konče normami. Pro internetového člověka, nemá televize co nabídnout. Nesouvisí to sice s žurnalistikou, ale chci na tom ukázat jakým způsobem se formuje vztah globální pravidla - lokální pravidla.

Televize - periodika - internet.
Normalizace(nemyslím to pejorativně) - dohled - svoboda

A s tím souvisí i zkreslený obraz vnímaní svobody. Tu lze nejlépe definovat právě úrovní zpětné vazby. Zatím co televizi názor diváka nezajímá, periodikum to bere jako doplňující informaci, internet je na tom primárně závislý. Diktovat něco internetu je šlápnutí vedle. Pokud chce někdo učit formovat společnost, udělá to rodina, okolí, dědičnost. Je to individuální věc. Na základě těchto vlivů posléze konkrétní člověk zapne/vypne televizi - koupí/nekoupí si nějakou tiskovinu, ale na internetu bude chodit tam, kde se mu líbí místní klima. Neříká to však vůbec nic o úrovni tohoto klimatu. Proto si myslím, že určovat něco druhým na ionternetu je úsměvné.

Ještě poznámka k moderování, je to plné právo vlastníka daného prostoru na internetu, demokracie je v tom, že pokud se to někomu nelíbí, může jít jinam, nebo si to udělat po svém. Vlastní televizi si asi člověk ztěží pořídí, pokud není Berlusconi :-P

Jediná věc, ve které má periodikum převahu, je trvání na diakritice, na internetu si každej "pýs3 j4ch chcc3"

Osobně jsem dost rád, že tu vůbec existuje konkurence v podobě žurnalistiky nesvázané úplatky. Předposlední věta by se dala snadno upravit: úroveň české žurnalistiky je slabá - to slovo internetové je tam navíc. V novinách i televizi je spousta pokleslých a tendenčních článků, reportáží, názorů i zpráv. Z mnohých přímo nadálku čiší zpusob jejich vzniku - zaplacená mediální kampaň, tvářící se jako věrná služba lidu a demogracii. Těžko čekat něco jiného v zemi, kde značná část novinářů prošla ideologickou převýchovou komunistů a značná část jejich následníků byla ovlivněna jejich způsobem pracování s informacemi. Možná není na Internetu ta "nejlepčí Čeština". Možná tam není ten Jediný Správný způsob pracování s informačními zdroji. Zato se lze o to více spolehnout na to, že článek není závislý na nějakém úplatku - nanejvýš je závislý na příjmech z reklamy.

S poslední reakcí souhlasím. Je pravdou, že moje reakce se trochu odchýlila od tématu článku. :-) Ale v tomhle se shodneme.

Dobrý den na začátku svého (velmi zajímavého a bohužel pravdivého) článku uvádíte
mohli jsme se dočíst od bývalé příslušnice redakce portálu Tiscali v nedávném článku Hledání etického rozměru Internetu II
Ale jako autor tohoto článku je uveden Michal Černý? Tak jaký údaj je pravdivý?

Už vidím ako sa Arthurovi objavuje trojuholníček NEŘÍDÍM SE! (a jsem na to patričně hrdý) ;-)

reakce na "Honzu Simkaniče"
Internet je specifická kategorie právě proto, protože neexistují normy na to, co je označováno za kvalitní a co ne. Zatímco u věcí na které si člověk může sáhnout, tohle definovat lze. To se dá koneckonců šáhnout i na ty noviny.
Samozřejmě to neplatí absolutně - právníci, psychologové atd. atd. tam také jsou komory, je potřeba studium...a člověk si na to nesáhne

reakce na Aleše Miklíka
tohle bude konkrétně k portálu lupa, poslouží to jako příklad. Možná jde o to, že tištěná periodika mají za cíl čtenáře o něčem informovat(aby byl v obraze o aktuálních událostech) a internet má být(aspoň pro mě) místo, kde tyhle informace má čtenář možnost nalézt, v hlubším rozměru. Jednak díky možnosti reakce pro kohokoliv a také proto, že se asi nedefinuje přesně: co kde, kdy a jak má být(Tím myslím, že noviny jsou více rozkastované, podle typu čtenáře a jeho názoru na svět). U novin je to naopak nutnost, co dát na první stranu a jakým stylem budou psát. Problém možná je v momentě, kdy jeden člověk má psát na internetu a do novin. U novin platí termíny, člověk si je přečte, udělá si názor na obsah a kvalitu, posléze noviny zahodí. Málokdo si je přečte znovu nebo zpětně. Na internetu je autor konfrontován se širokým spektrem lidí, určitou skupinu pak tvoří lidé, kteří o dané věci budou vědět více než autor. Zatímco u novin se nic neděje, na internetu to klade zvýšené nároky na autora článku. Lidé se k článku vracejí, koukají do archivů, používají google a hledají co potřebují, chyby lze nalézt zpětně. Proto je na lupě k nalezení nesourodá kvalita autorů i obsahu. Možná to dokonce vede autory k sebezdokonalování se, platí to i u novin?
Snažím se tím říct to, že možná nejvíce záleží na konkrétním "internetovém novináři", který je nucen konfrontací se čtenáři k tomu, aby dodržoval automaticky potřebné zásady.

Když to řeknu syrově, kvalitní novinář kodex a podobné věci nepotřebuje, z nekvalitního se ten kvalitní, pomocí nějakých pravidel, stejně kvalitní nestane.